Wildspitze

Ahoooj!

minulý víkend jsem se vydala do rakouských Alp, abych zdolala Wildspitze na skialpech. Bylo to podruhé, co jsem na skialpech stála (ale poprvé se to nepočítá, protože to bylo s guidem, který mi se vším pomohl, takže jsem si prd zapamatovala). Byla jsem s kamarádem, který z hor prakticky nevyleze, takže v dobrých rukou:)))

Skialpy ještě nevlastním, takže jsem se před odjezdem zastavila v půjčovně a za hodinu odjížděla už s komplet vybavením, včetně vysílačky, lopatky, lyží, bot, atd.

Do Rakouska jsme dorazili pozdě večer, takže jsme přespali v hotelu, abychom byli ráno fresh. První lanovkou jsme vyjeli nahoru na ledovec (ano, vyjeli, opravdu jsme takhle podváděli, ale kdybychom to šli ze spoda, tak se nikam naší – teda hlavně mojí – rychlostí nikam nedostaneme), nasadili lyže a já se po dvaceti metrech na sjezdovce rozsekala takovým způsobem, že se všichni zastavili a čekali, jestli se zvednu:DDDD No, na lyžích jsem naposledy stála před dvěma lety a tyhle skialpy se nějakým záhadným způsobem chovaly jinak, než normální sjezdové lyže.

Přetraverzovali jsme kus sjezdovky a sjezli asi 100 výškových metrů dolů do údolí, kde jsme poprvé nasadili pásky na lyže a začali naší tour.

Hey guys! 

last weekend I went to the Austrian Alps to conquer the Wildspitze mountain. It was the second time I used skitouring skis (but the first time doesn’t count, because it was with a guide, who helped me with all, so I don’t remember anything). I was with a friend who basically doesn’t really leave the mountains, so I was in good hands :)))
Since I don’t own skitouring skis, I stopped by a rental shop before departure and left with an entire set of equipment, including a beacon, shovel, skis, boots, and so on.

We arrived in Austria late at night, so we stayed at a hotel to be fresh in the morning. We went up to the glacier by the first cable car (yes, we actually used the cable car, so we cheated, but if we didn’t, we wouldn’t even make half way considering my speed hahaha:). We put on the skis and after about twenty meters on the slope I fell like a boss, so everyone stopped and waited for me to get up:DDDD Well, the last time I stood on skis was about two years ago, and from some mysterious reason these skis behaved totally differently from the regular ones.

We traversed a piece of a slope and then descended about 100 meters down to the valley, where we first put on the skins and started our tour.


Šli jsme kolem ledovce, pak i po něm a poprvé jsem dostala strach, když jsem slyšela první zvláštní křupnutí ledu. Bylo totiž 12 stupňů a přišlo mi, že se zem pode mnou musí každou chvíli probořit do dvě stě metrové trhliny. Ale zvládli jsme to až k úpatí samotné Wildspitze, kde jsme si dali pauzu. Mně se na noze dělal obrovský puchejř, takže jsem začínala být pekelně vyřízená. Při pohledu na hodinky jsme usoudili, že bude nejlepší se vrátit a výstup na vrchol nechat na jindy, až nebudu pomalá jako šnek.

We walked around the glacier, then right on it, and I got scared when I heard the first crunch of ice for the first time. It was 12 degrees, and it seemed to me that the ground beneath me was going to break and let me fall into a two-hundred-meter crevasse at any moment. But we managed to walk all the way to the bottom of Wildspitze itself, where we took a break. I could already feel a huge blister on my heel, so I started to run out of energy. Looking at the watch, we decided that it would be the best to go back and leave the summit for another time, until I learn how to save energy on the way.  

Takže cíl na příště je jasnej. Trénovat, trénovat, trénovat. Vytrvalost. Takže vyměňuju svoje silový tréninky za vytrvalostní, protože abych pravdu řekla, sáhla jsem si docela na dno, a to jsme to ani nevylezli celý.

Puchejř na patě mám dodnes a je ve velikosti desetikoruny. Při každym kroku si vzpomenu na Wildspitze a i v tomhle případě si myslím, že platí pravidlo, že pro krásu se musí trpět, i když v lehce přenesenym významu. Pro to, aby člověk viděl místa, který jen tak někdo nespatří, si musí protrpět i ty zatracený puchejře!:))

So the target for the next time is clear. Train, train, train. Endurance. So I’m changing my strength training to endurance training, because to tell the truth, I was exhausted by the time we got back and we didn’t even make it to the top! 

The blister on my heel is still there and is about of the size of a one-euro coin. Well, Wildspitze comes to my mind with every step and even in this case, I think that the rule, that for beauty one must suffer, applies here. If you wanna see places like this, you have to suffer a little bit. But for me it’s all worth it! <3 


Každopádně mě skialpy tak strašně chytly, že se co nevidět vracím zpátky, s lepší fyzičkou a Wildspitze rozhodně nenechám nedobytou!

E.

Anyways, skitouring got me so much, that I’m coming back very soon, but in a better condition & shape and will conquer Wildspitze eventually! :) 

Love, 

E.

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  2 comments for “Wildspitze

  1. Anonymous
    November 10, 2017 at 16:56

    V čem bude spočívat vytrvalostní trénink?

    • November 10, 2017 at 17:03

      no chtělo by to rozhodně začít víc běhat, nebo chodit na stepper, a asi to doplním nějakým 10 kg sandbagem na záda, abych napodobila batoh. Nebo konečně budu investovat do zátěžové vesty. Prakticky pojedu celou dobu s tepovou frekvencí na cca 60%. Doteď jsem jí vždycky vyhnala nějakejma angličákama na 170 a při odpočinku mi spadla zase zpátky na cca 110, takže jsem jela spíš intervalový trénink.

Leave a Reply