Why Mountains?

mountain_girl

Ahooooj!

Jednou jsem od někoho dostala zajímavý dotaz. Ptal se mě: “proč hory?” “jak jsi se k nim dostala?”. A tak mě napadlo se nad tím zamyslet a třeba někoho inspirovat k tomu, aby se do hor vypravil taky.

Moje láska k horám ve mně nebyla odjakživa. Dokonce můžu říct, že jsem hory jako malá nesnášela. Měli jsme chatu v Jizerkách a čas od času tam jezdili. Pamatuju si, že mě bylo sakra těžké dostat ven z domu na nějakou procházku a když už se tak stalo, nadávala jsem celou cestu jako špaček.

Abych byla upřímná, nevím, co se v mém životě změnilo, řekla bych, že to je věkem, nicméně zničeho nic jsem hory začala milovat takovým způsobem, že teď je naopak těžké mě dostat z nich zpátky domů.

A proč se mi tam tak líbí? Na tuhle otázku mám odpovědi tři.

Žiju v Praze, která je plná lidí a holt v horách hledám klid, který v Praze logicky nemám. Nejvíc se mi totiž líbí, že na mě většinou nikdo nemluví, nechodí mi e-maily a zprávy, je tam ticho, jsem volná, můžu si dělat co chci, nejsou tam řvoucí děti a debilní řidiči a tak obecně se tam dokážu psychicky zrelaxovat. Bohužel jen psychicky, protože se fyzicky většinou tak zničím, že se nemůžu dva dny hýbat.

Druhý důvod je spojen s focením. Odjakživa mě bavilo fotit a svůj vztah k foťáku bych přirovnala ke vztahu siamských dvojčat. A fotit něco tak nádherného, jako jsou hory, je ctí.

Poslední důvod je tak trochu spojen s tím, jak jsou hory nebezpečné a nepředvídatelné. Na pláži mi nehrozí žádné nebezpečí, takže mě to nebaví. Já osobně jsem člověk, co má rád výzvy a challenge a v horách jich je spousta, takže mě moje ego pořád si něco dokazovat žene dál a dál. Ale Everest neplánuju.

Už jsem i přemýšlela, že když hory tak zbožňuju, že se do nich přestěhuju, ale trochu se bojim, že když je uvidím každý den, ztratí tu svojí přitažlivost. Něco asi bude na tom, že žlověk asi vždycky chce to, co nemá. Takže jsem si jistá, že někdo, kdo žije ve Špindlu zase obdivuje Prahu a rád se do ní vrací, nebo…? Mám tu někoho, kdo v horách žije a mohl by mi tohle potvrdit? :)

Tak doufám, že to dává smysl a že se najde alespoň jeden z vás, koho jsem tímhle přesvědčila, aby se do hor taky někdy podíval!:)

Krásný čtvrtek!

E.

Hey guys! 

Once I got a really interesting question from someone. He asked me: “why mountains?” “how did you start liking them so much?”. And so I thought about it and put it in words, so maybe I’ll inspire someone to go to the mountains too.

My love for the mountains has not always been there. I can even say that I hated the mountains as a kid. We used to have a cottage in Jizerske mountains, in which we occasionally spent a weekend. I remember that it was super-hard for me to get out of the house for a walk, and when it happened, I was angry and swearing the whole time. 

To be honest, I don’t really know what has changed in my life, but I’d say it’s the age, but I have never loved the mountains in such a way. Now it’s difficult to get me back home haha:)

And why do I like it like them so much? I have three answers to this question.

I live in Prague, which is full of people and let’s say I’m looking for peace in the mountains, which I logically don’t have in Prague. I really like the fact that nobody talks to me, I don’t get any emails and messages, there is silence, I’m free, I can do whatever I want, there are no crying children and stupid drivers, and generally I can relax mentally there. Unfortunately, only mentally because I usually destroy my body physically so much, that I can’t move for two days.

The second reason is associated with photography. I’ve always enjoyed taking pictures, and I would compare my relationship with the camera to the Siamese twins. And taking pictures of something as beautiful as the mountains is an honor.

The last reason is a bit related to how mountains are dangerous and unpredictable. There is no danger at the beach, so it’s boring for me. I personally am the kind of person, who likes challenges and danger, and there are plenty of challenges & danger in the mountains, so my ego of constantly proving something is happy there. But I’m not planning Everest, haha:)

I have already thought that since I love mountains so much, I could move there, but I’m afraid a bit that they’re gonna lose their sparkle if I saw them every day. I guess everyone wants something they don’t have. So I’m sure someone who lives in the Alps admires big cities and likes coming there, or …? Do I have anyone here who lives in the mountains and could confirm this? :)

So I hope it all makes sense and there is at least one of you whom I have convinced to try being a mountain person! :) 

Have a wonderful Thursday guys!

E.

mountain_girl

mountain_girl

mountain_girl mountain_girl

mountain_girl

mountain_girl mountain_girl mountain_girl mountain_girl mountain_girl mountain_girl

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  13 comments for “Why Mountains?

  1. March 28, 2018 at 10:43

    Ahoj,
    tvoje fotky mi vyráží dech. Čistá krása. Já jsem vyrůstala tak z čtvrtiny na sídlišti, ale z větší části na vesnici. Hory to přímo nebyly, ale milovala jsem les a všechny ty výhledy. Mám za sebou pouze pár menších výletů po horách a mám co dohánět. Moc by se mi líbilo Norsko. Kolik tak taháš na zádech? Mně totiž stačí už technika, kterou nesu v batohu. :D Připravuješ se na větší výstupy? :)

    • March 28, 2018 at 13:24

      Ahoj, děkuju!!:)))) Jsem moc ráda, že se ti fotky líbí!:) Norsko moc moc moc doporučuju, je to nejkrásnější země, ve který jsem kdy byla! <3 Na zádech tahám různě, záleží na jak dlouho jdu. Když jen na den, tak kolem 10 kg, když třeba na 3-4, tak se pod 20 kg s technikou nevejdu. A na větší výstupy se určitě připravuju. Tam není prostor pro chyby :)))

  2. Katka
    March 23, 2018 at 15:33

    Ahoj! Krásne fotky a krásny pohlad na hory.
    Hory/ lesy/ prírodu milujem. Nemôžem tam byt tak často ako by som chcela, ale o to je to celé potom pre mna čarovnejšie. Chcela som sa ale spytat ako si začala. Myslím tie “tažšie” vystupy, pri ktorych potrebuješ špeciálnu vystroj. S čím začat a bez čoho neíst? Dakujem za odpoved:)

    • March 25, 2018 at 11:02

      Ahoj Katko! Tak to úplně chápu, že to je potom mnohem čarovnější!:))) No a se speciálními výstupy jsem začala s průvodcem, jinak to ani nejde:))) Naučí tě základy a pak můžeš zkoušet pomalu sama, ale opravdu pomalu, protože zimní hory jsou vážně strašně nebezpečný. A pokud jde třeba o chůzi po ledovci, tak to bych sama nešla nikdy, vždycky je třeba někoho, kdo tě jistí, abys nezahučela do trhliny. Takže pokud chceš zkoušet sama, tak rozhodně ne na ledovci a nějaké menší hory. Na to je právě třeba skvělá Malá Fatra! Na takový zimní výstup ve sněhu ve Fatře potřebuješ jen mačky, hodně dobré boty a teplé oblečení. A taky checknout lavinové nebezpečí, to je dá najít na internetu na každý den na každou horskou oblast. Pokud je vyšší než 2, tak bych do hor nelezla :))

  3. Emme
    March 22, 2018 at 21:45

    Ja som bývala v horách niekoľko rokov. Okolité lesy a kopce som už brala ako samozrejmosť a výstup alebo lezenie som si až tak neužívala. Ono by to bolo všetko krásne – ale ja som bola na základnej škole, a ak nikto nebol doma (alebo sa náhodou pokazilo auto) som musela zo školy šlapať niekoľko kilometrov, ale tak, aspoň som mala kondičku. Potom, v zime, sme mali problém občas výjsť do kopca. Aby som nebola negatívna, tak poviem, že pravdepodobne som v krajšom prostredí vyrastať nemohla. Teraz bývam v nížine a keď si cez víkend chcem si zaliezť alebo ísť len tak do hôr musím cestovať😁 čo je oproti tomu trochu nezvyk.

    • March 23, 2018 at 11:43

      Tak to je zajímavý! Jenže já myslím, že na základce si hory ještě tak neužíváš, nebo jo? Mě samotnou by na základce asi hory nebavily, ale teď je to asi něco jinýho:)

  4. Dominika
    March 22, 2018 at 21:38

    Hory jsou nejvetsi laska!!
    Jinak to mam taky stejne, nevim presne, kdy se to ve mne zlomilo… ale od ty doby to tak proste je ♥

  5. Iveta
    March 22, 2018 at 21:12

    jsem v tom taky :D od mala jsem hory zboznovala, pak jsem od puberty mela zasek az do nejakych 24 ale tim ze jsem se prestehovala na par let do Washington state, jsem si hory opet zamilovala… a ted se k tomu pridalo i lezeni a uz se nemuzu dockat ven na skaly.. clovek k horam a vsemu musi “dospet” :)) jet na vikend do Dolomit neni problem pro me :D a jak rikas, clovek si uziva toho klidu od Prahy.. sice jsem cely tyden znicena ze se nehnu, ale krasne odpocata psychicky :)

    • March 23, 2018 at 11:45

      Ty brďo, žít ve Washingtonu by se mi taky líbílo!! <3 To ti docela závidím! :))))

  6. Veronika
    March 22, 2018 at 15:53

    Nejsi jediny blazen do hor, ja je taky zboznuju a pritel stejne tak. Ten klid je bozsky. Akorat u me ta nejaka laska tam byla uz od detstvi, ale s vekem se to jeste vic posililo. Na posledni dovolene jsme stravily u more 1,5 dne a bylo to pro oba az dost.
    Jakmile je moznost, tak prcham do hor, klidne i jen na vikend. Nemrzi mi jet 3 hodiny autem jednu cestu jen na 2 noci, proste mi to za to stoji. :)
    Jinak nemyslim, ze kdyz by se clovek prestehoval do hor, tak by ho omrzely. Pritel bydlel v podhuri zapadnich Alp a kdyby neprisel o praci, tak by nikdy neodesel. Navic mu do dneska chybi. Tak hledame prubezne praci nekde u Mnichova, abychom to meli bliz nez ted.
    Jinak zase spousta lidi si tuka na celo, proc se mi moc nelibi, kde ted jsem, kdyz ziju v rekreacni oblasti s jezerama a kde je navic perfektni rovny teren na kola. Tezko pak vysvetlovat, ze bych to hned vymenila za hory.

  7. March 22, 2018 at 12:23

    Mám to úplně stejně – jako dítě, které vyrůstalo v Praze a čtyřikrát týdně trávilo odpoledne na trénincích a zápasech, mě o víkendu nikdo nikam nemohl dostat. A když, tak za trest (spíš teda pro ostatní). Přesně ale vím, kdy se to zlomilo – před třemi lety v Izraeli, kdy jsme za týden chtěli vidět tolik míst, že na nějaké lenošení nezbyl čas. A zjistila jsem, že po letech, kdy jsem nebyla u moře, mě to vlastně ani nebaví. Od té doby pořádáme samé akční dovolené i prodloužené víkendy a pro mě je to ten největší relax. Foťák tahám taky všude a souhlasím, že hory jsou prostě tak fotogenické, že tomu musí propadnout snad každý. O to víc, když si vyšlápne šílený trek a pak se rozhlédne….
    Krásný čtvrtek!
    V.

    • March 22, 2018 at 13:14

      Děkuju Veru za vyčerpávající komentář! Tak to jsem ráda, že to někdo má úplně stejně a že nejsem blázen! :)

Leave a Reply

Or

Your email address will not be published.