West Iceland & Snaefellsnes & Reykjavík

IMG_8989

Ahoooj!

Tak jsem sepsala poslední část našeho dobrodružství po Islandu. Ještě mě čeká poslední tři články přeložit, u čehož si asi trošku máknu, není toho málo:))))) Vždycky se tak rozepíšu v čj, že toho při překládání dost lituju, haha:))

Anyways, první místo, které jsme na West Fjords navštívili byl vodopád Dynjandi. Vede k němu šílená cca padesátikilometrová prašná cesta, na které se nedá jet víc než 30 km/h. Navíc jsme neustále stavěli a fotili různá místa, která jsme po cestě viděli, takže než jsme tenhle úsek projeli, bylo už odpoledne.

Vodopád Dynjandi je zajímavý tím, že to vlastně není jenom jeden vodopád, ale série několika vodopádu na sebe navazujících. Asi proto nemá za svým jménem to proslulé “foss”. Vodopády jsou opět přístupné z parkoviště a dá se kolem nich projít asi dvoukilometrový okruh, nic těžkého.

Stal se mi tady ale ten nejneuvěřitelnější zážitek, který se mi snad mohl stát. Stála jsem a obdivovala vodopád a přišla ke mně skupinka holek, které se mě česky zeptaly, jestli nejsem náhodou Eliška. Tak strašně mě to zarazilo, že jsem musela asi vypadat, jako když mi uletěly včely. Nakonec jsem se dozvěděla, že tady holky přes léto pracují a sledují mě na Instagramu a Facebooku. Neskutečně mě to potěšilo a hned po tom, co jsme se po našem hodinovém kecání rozloučily, jsem se snažila vypočítat pravděpodobnost toho, že se něco takového stane. Za celou cestu do téhle doby jsme potkali asi pět skupinek čechů. Nechápu.

Heyyyy travellers!

So I’ve put together the last part of our Icelandic adventure! I still have to translate the previous ones, which takes me forever, haha:)

Anyways, the first place we visited in West Fjords was the Dynjandi waterfall. We had to get through this 50-km long gravel road, on which you can’t drive faster than 30 km/h. Also, we were stopping every five seconds to take pictures, so when we got to the waterfall it was the afternoon already.  

The waterfall Dynjandi is special by actually not being just a waterfall, but a complex of waterfalls. That’s probably why it doesn’t have the famous “foss” at the end. The waterfalls are accessible from the parking lot and there is about 2-km long circuit, nothing difficult:) 

Something really unbeliavable happened here. I was standing right in front of the waterfall and a bunch of girls came to me and asked me in Czech if my name wasn’t Eliska. I was really surprised to hear Czech, so I couldn’t say a word. I finally found out that the girls work here for the summer and they follow me on Facebook and Instagram. I was so moved and it really made my day! After an hour of talking, we said good-bye and I started to think about the probability of meeting a bunch of Czech girls, that know my blog, hahaha:) By that time, we’ve met like 5 groups of Czechs, so I don’t get it. 

 

IMG_8998 IMG_8996 IMG_8993GOPR1384GOPR1379

Když jsme se po několika hodinách dokochali, vyrazili jsme dál směrem k moři a našemu plánovanému místu přespání. Někde po cestě jsem vyfotila tyhle random fotky, které vypadají jako cvaknuté někde v Řecku. Ta barva moře je reálná a nijak jsem jí neupravovala!

When we had enough of that waterfall, we got going towards the sea and the place where we planned to sleep that night. These pictures were taken somewhere on the way there. It looks like we’re in Greece or something hahaha:) I didn’t edit the water color, I swear it’s real! 

IMG_9006 IMG_9032 IMG_9008 IMG_9007

Na západ slunce nám to vyšlo akorát na jakýsi vrak lodi, o kterém v průvodci byla jedna věte. Asi normálka tady.

Místo na spaní jsme si našli hned na jedné z písčitých pláží, které jsme objevovali další den.

We managed to be at this ship wreck by the sunset. There was one sentence about it in the guide, so I guess it’s quite normal here, hahah :) 

We slept on one of the beaches, which we wanted to explore the next day. 

IMG_9034

Druhý den ráno jsme vstali brzy, abychom byli na treku kolem útesů první. Vlastně hlavním důvodem, proč jsme na West Fjords vyrazili, byli papuchálkové, které celá posádka chtěla vidět. Jsou to místní “papoušci”, kteří nežijí jinde, než na Islandu. A i na Islandu žijí na pár konkrétních místech a na ostrovech, takže za nimi většinou člověk musí lodí. West Fjords bylo jedno z pevninských míst (možná jediné) na Islandu, kde papuchálkové žijí.

Šli jsme asi čtyři hodiny přímo po hranách skal a koukali dolů na moře a hledali papuchálky, kteří hnízdili v dírách na útesu a létali nám nad hlavami.

Když jsme se vraceli, proti nám se už valili davy turistů s obrovskými teleskopickými objektivy, takže jsme byli rádi, že jsme spali jen kousek odsud a mohli tu být první:)))

The next day we woke up really early, so we could be the first ones on the trek along the cliffs. Actually the main reason why we went all the way to West Fjords, were the puffins, which everybody wanted to see. They’re local “parrots”, that don’t live anywhere else except Iceland. And on Iceland you can see them on just a few specific places and islands, so most of the times, people have to take a boat cruise to see them. I think West Fjords is the only place, where they live on the “mainland”.

We walked about four hours along the cliffs, watched the sea down there, and looked for the puffins, which were nesting in the cliff holes and flying above our heads. 

When we were on our way back, there were hundreds of tourists with huge telescopic lenses rushing to spot some puffins as well, so we were really glad that we slept close to this place and were the first ones to be here. 

IMG_9152IMG_9128IMG_9159 IMG_9190 IMG_9178 IMG_9163

Po procházce jsme se najedli a vyrazili zase dál. Jen jsme přejeli fjord na druhou stranu a nestačili jsme se divit, co to vlastně vidíme. Před námi se rozkládaly bílé písčité pláže, které mi připomínaly Whitehaven Beach v Austrálii. Nechápavě jsme na sebe hleděli a nemohli jsme uvěřit, že tohle je Island.

Po tom, co jsem tyhle pláže spatřila, tak jsem nebyla schopná vymyslet místo, které by Island neměl. Bylo tady fakt všechno, na co si človek vzpomene – od sopek a ledovců až po hory a pláže. Tohle místo úplně vybízelo k tomu, abychom zahodili oblečení a rozběhli se do moře.

Nutno podotknout, že se rozhodně nic takového nestalo, vzhledem k venkovní teplotě 10°C. Docela to počasí na fotkách klame, co? Z fotek to vypadá na třicítku, zatímco my jsme v kulichu byli rádi, že nám nejde pára od pusy :DDD

After the walk, we had lunch and got going further. We just crossed the fjord to the other side and we couldn’t believe what we saw. There were white beaches right in front of us, which reminded me of Whitehaven Beach in Australia. How could possibly this be Iceland?! 

After seeing this place, I couldn’t think of a place that Iceland wouldn’t have. There is everything here – volcanoes, glaciers, mountains and beaches as well. This place was perfect for taking off our clothes and jumping right into the water. 

But that didn’t happen, because the outside temperature was around 10°C. According to the pictures, one would say that it’s really hot, right? Well we were glad that we had our beanies and gloves, haha:)

IMG_9207 IMG_9217 IMG_9214 IMG_9212 IMG_9210

Zaparkovali jsme auto u místní kavárny a dál vyrazili po svých. Hledali jsme červenou pláž s názvem Rauðisandur, kterou jsme viděli na Instagramu. Došli jsme po malé vyšlapané cestičce k písečné pláži a písek svojí barvou ani vzdáleně nepřipomínal pláž z obrázku, jejíž písek byl oranžový. Je pravda, že člověk nemůže vždycky věřit všem fotkám, které vidí, protože dobrá polovina z nich je photoshop, nicméně nám přišlo divné, že by si někdo vymýšlel barvu písku. Tak nám to nedalo a pokračovali jsme dál k moři. Před námi byla písečná duna, za kterou jsme už neviděli. Řekli jsme si, že dojdeme za ní a pak se kdyžtak vrátíme a týpka na Instagramu označíme jako lháře.

We parked the car by a local café and walked towards the sea. We were looking for a red-sand beach called Rauðisandur, which we saw on Instagram. We got to a beach and the color of the sand wasn’t definitely red. It’s true, that people can’t always believe everything they see on a picture, because half of them are photoshopped. However we didn’t think that someone would make up the sand’s color. We kept walking on the sand and when we saw a dune, we agreed that if there is nothing behind this dune, we’re going back to the car and label that guy on Instagram as a liar. 

IMG_9234

Když jsme se ale dostali za kopec, rozprostřela se před námi neuvěřitelná rudá pláž, která jako by tam vůbec nepatřila. Písek najednou úplně změnil barvu a místo béžového jsme koukali na oranžový. Navíc do něj vtékala řeka, která do písku vrývala podivné mapy.

Na pláži jsme byli úplně sami, takže jsme se docela vyblbli:) Docela se i oteplilo, ale na koupačku v Severním Ledovém Oceánu to pořád rozhodně nebylo:)

When we got on the dune, we saw a huge beach with red sand, exactly as the one on the picture. It looked like it’s not even supposed to be there. The sand’s color suddenly changed and instead of the white one there was the red one. A small river went flew in the sand, creating weird shapes. 

We were the only ones on the beach, so we had real fun:) Eventually it got quite warm, but it was still too cold for a swim in the North Sea, haha :) 

IMG_9308 IMG_9306 IMG_9299 IMG_9296 IMG_9287 IMG_9269 IMG_9257

Vyrazili jsme pozdě odpoledne, po několika hodinách procházení se po pláži a nasáváním skvělé atmosféry. Naše cílové místo byl ten den Stykkisholmur, na islandské poměry velké město, kde jsme nakoupili a natankovali. Večer jsme popojeli ještě kousek z města ven, abychom si mohli postavit stan a zalezli do spacáků utahaní jako koťata.

We got going in the late afternoon, after a few hours of walking on the beach and enjoying the great atmosphere. The target for that day was Stykkisholmur, a big town for Iceland, where we managed to buy some groceries and fuel. In the evening we drove just a few kilometers away from the city and pitched the tent. We were so worn out after that day! 

IMG_9316
IMG_9327

Ráno jsme se ještě znovu vrátili do města a prozkoumali ho ještě o něco důkladněji, ale vzhledem k tomu, že tohle město mělo asi 1200 obyvatel, umíte si představit jak rychle jsme ho celé prošli.

Popojeli jsme zase dál, až do národního parku Snæfellsnes a nevyhnutě jsme se už blížili k Reykjavíku. Hned na začátku národního parku je přímo u silnice vodopád Kirkjufellsfoss, který bývá hodně často na pohlednicích a průvodcích zobrazován jako ikona Islandu. Zároveň jsem četla v recenzích, že tohle místo je neuvěřitelně přeceňováno a vodopád vypadá dobře jen z jednoho úhlu, kdy je za ním vidět kuželovitá hora.

Schálně si zkuste Kirkjufellsfoss vygooglovat a vyhledá vám to neuvěřitelně nádherné fotky, které vám vyrazí dech. Jenže takové fotky jsou focené vždy se zajímavou oblohou nebo dost vylepšené photoshopem, takže se můžete na téhle fotce přesvědčit, jak toto místo vypadá za normálních okolností a bez použití photoshopu:D Docela nuda, co? :))

We came back to the town in the morning and explored it a little bit more, but since there it’s inhabited with only about 1200 people, you can imagine how quickly we walked through the whole city. 

We set out in the Snæfellsnes National Park and were getting closer and closer to Reykjavík. Right at the entrance to the park we stopped by the Kirkjufellsfoss waterfall, which is displayed as the icon of Iceland on many postcards and guide books. I have also read, that it’s over-rated a lot and the waterfall looks good only from one point of view when the cone-shaped mountain is right behind the waterfall. 

Try to google Kirkjufellsfoss and you’ll see incredible photos of this waterfall, but notice that all the pictures look good only because they’re shot during sunset. Now you can see how the place really looks like without using Photoshop, haha:) Nothing special, right?! :) 

IMG_9336IMG_9334 IMG_9340

Od vodopádu jsme odcházeli zklamaní a doufali jsme, že to není znamení toho, že už máme brzy odjet.

Vlastně bylo hodně těžké nás v tuhle chvíli něčím ohromit, vzhledem k tomu, že jsme už procestovali celý Island a ty nejkrásnější místa už viděli.

Krátkou zastávku jsme si udělali ještě na Djúpalónssandur, který nás taky příliš neohromil, ale jak říkám, byli jsme už dost zhýčkaní. Bylo to místo na pobřeží moře, kde z vody vystupovaly zvláštní skalní útvary.
Legenda praví, že odsud vyplouvaly lodě na moře, a že kdo chtěl pracovat na lodi, musel na pláži zvednout do vzduchu 5 různých kamenů, aby dokázal, že je dostatečně silný. Těchto 5 kamenů tam leží dodnes a i my jsme je pokoušeli zvednout. Já bych teda rozhodně neobstála, protože ten nejtěžší vážil 153 kg!

We were leaving the waterfall a bit disappointed and hoped that it was not a sign of leaving Iceland soon. 

Actually it was really hard to amaze us at this moment, because we’ve already seen the best of Iceland. 

We stopped by Djúpalónssandur, but it wasn’t anything special either, but like I said, we were quite pampered now. It was a place on the coast with some rock formations. The legend says that all the ships sailed out from here and everyone who wanted to work on a ship had to lift 5 different stones to prove that is strong enough. These 5 stones are still on that beach and every single one of us tried to lift them up all. Well, I definitely couldn’t work on a ship because the heaviest one weighted 153 kg! 

IMG_9366 IMG_9372

Ještě po obědě jsme vyrazili na předposlední trek našeho výletu. Ten vedl na ledovec Snæfellsjökull. Tenhle “jökull” je jeden z nejmladších na Islandu a vyskytoval se hodně v příbezích od Julesa Verna.

Vtip byl ten, že tenhle trek mezi turisty moc oblíbený pravděpodobně není, takže jsme asi po hodině chůze totálně úplně ztratili. Cestu pravděpodobně zavalil sníh, protože končila právě na kraji sněhové plochy, pod kterou se ukrýval ledovec. Šli jsme prostě směrem, který jsme si mysleli, že bude správný, ale vlastně jsme vůbec netušili, kudy máme jít. Dokonce jsme se dostali přímo na ledovec a pod námi hučela řeka. Bála jsem se jako nikdy, protože nikdy nevíte, kdy se to pod vámi může probořit a zahučíte dolů do hlubin ledu. Po tom, co jsme přešli nutný kus ledovce jsme se mu vyhýbali velkým obloukem a pár kilometrů si kvůli tomu zašli. Všechny ostatní jsem vyschýzovala k smrti, protože jsem jim vyprávěla historky, jak se někdo nevrátil z túry po ledovci, protože neměl průvodce.

Right after lunch we started our last hike of our roadtrip. It went all the way to the Snæfellsjökull glacier. This “jökull” is one of the youngest ones in Iceland and was described in several stories by Jules Verne. 

The thing is, that this trek is probably not touristy, so after about an hour of walking, we got totally lost. The path was probably buried by snow, because we lost it in the snow area, underneath which the glacier was. So we just walked the way we thought was right, but we had no idea where were going. We even got onto the actual glacier with river flowing under our feet. I was scared as hell because you never know where the ice can break through and you can be dead just like that. After walking on the necessary part of the glacier, we stood out of it’s way, so we made a huge detour. Everyone was stressed because I was telling the stories about how people died in the claws of the glaciers because they didn’t have a guide. 

IMG_9452GOPR1405 IMG_9449 IMG_9442 IMG_9438

Když jsme se konečně dostali z ledu pryč, čekal nás další oříšek. Vzhledem k tomu, že jsme nešli po cestě, dostali jsme se před skoro kolmý sráz dolů, který jsme buď museli zdolat, nebo se vrátit několik kilometrů zpátky a obejít to.
Rozhodli jsme se pro první variantu a asi po třech metrech nám došlo, že jsme se rozhodli sakra špatně. Ze shora sráz vypadal sice prudký, ale byli jsme přesvědčeni, že ho zvládneme. Jakmile jsme se sesmýkali pár metrů dolů, zjistili jsme, že je sráz absolutně neschůdný. Boty nám klouzaly po štěrku a nemohli jsme se ani udržet na jednom místě. Všechny kameny, na které jsem stoupla, mi ujely pod nohama. Ze všeho nejvíc jsem se ale bála laviny. Kdykoliv se kameny nahoře na srázu mohly utrhnout a zavalit nás, takže jsme se nezastavovali a smýkali se dál dolů co nejrychleji to šlo.

When we finally got off the ice, a bigger problem came. Since we didn’t follow the path, we got to a steep slope, which we had to either defeat or go back. 

We decided for the first option and after about three meters we figured, that it wasn’t the best choice at all. It look doable from above, but now it looked like we were going to die there, haha:) Our feet were sliding at every step and we couldn’t even stand on one place, because the rocks were sliding all the time. The gravel was dragging us down and I was really scared of a rock avalanche. The rocks above us could tore off every second and bury us, so we were not stopping and were sliding down the slope as fast as we could. 

IMG_9466IMG_9507

Jakmile jsme se dostali zpátky k autu, schylovalo se k luxusnímu západu slunce. Jenže nastal další problém. Nešly nám zničeho nic zabouchnout dveře u řidiče. Asi hodinu jsme s nimi lomcovali a hledali na Googlu možné příčiny a nakonec se nám podařilo dveře zprovoznit, ale propásli jsme západ slunce, který jsme plánovali na Kirkjufellsfoss. Cvakla jsem alespoň pár fotek když se zapadající slunce odráželo na ledovci, ze kterého jsme právě sestoupili a obarvilo ho na růžovo:)

As we got back to the car, the super-cool sunset was about the start. But there was another problem. Suddenly the car-doors wouldn’t close. We were trying to fix it for about an hour and searched the possible causes. We managed to fix the door, but missed the beautiful sunset, which we wanted to spend on Kirkjufellsfoss, since we didn’t have a good picture of it earlier that day. I shot a few pics when the sunset was reflecting on the glacier, from which we just got back and made it pink:)

IMG_9525 IMG_9531

Na internetu jsme našli stránku s ne tak profláklými islandskými hotsprings. Ve většině těchto geotermálních jezírek, ve kterých jsme zastavovali totiž sedělo několik desítek lidí a takovýhle zážitek bych si nechala klidně ujít. Toužili jsme všichni po nějakém malém jezírku, o kterém nikdo neví a ve kterém budeme sami.

Jedno takové jsme na internetu našli právě nedaleko národního parku, ve kterém jsme ještě včera brázdilli ledovce. Přespali jsme přímo u něho, abychom si zajistili, že v něm ráno budeme první, kdyby náhodou i tohle jezírko už bylo profláklé.

A taky že jo. Byli jsme v něm první, nikde ani noha. Původně se nám do něj vůbec nechtělo, protože venkovní teplota byla kolem 7 stupňů, ale nakonec jsme to hecli. Voda byla dost horká, kolem 40°C, takže jsme museli po deseti minutách vždycky vylézt do zimy a na chvíli se zchladit. Díky sirnatému smradu se nám i po delší době trochu motala hlava, takže po půl hodince koupání jsme toho měli plné kecky.

Super ale bylo to, že Soňa, která do jezírka s námi nešla, se klepala celý den jako ratlík, a my 3 jsme byli vysmátí. Celý den nám totiž bylo teplo, jak jsme byli prohřátí z jezírka:)))

We found a website that showed all the unknown hot springs in Iceland. Most of the hot springs we’ve visited before were crowded, so we skipped them. We were thinking of a little pool, about which no one knew and where we would be alone.

Finally we found the one, we were dreaming of. It was close to the national park, where we were hiking the glacier yesterday. We slept right at it, so we would make sure that we would be the first ones there in case it was as crowded as the previous ones. 

We were really the first ones there and at the first time, we didn’t even want to go in, because it was freaking cold, but finally we made it. The water was quite hot, around 40°C, so we had to get off every ten minutes and cool down for a second. Thanks to the sulphur smell we were quite dizzy sometimes, so after half an hour we were done bathing. 

The fun thing was, that Sona didn’t go with us and she was so cold the whole day and we felt so warm after that bath! 

IMG_9534

Po koupačce jsme vyrazili směr Glymur. To byl poslední trek, který vedl přes obrovský kaňon až k vodopádu. Nasadili jsme pohodové tempo, protože jsme byli jen pár kilometrů od Reykjavíku a stále nám zbývaly dva dny do odletu.

Upřímně řečeno, byli jsme už i unavení z toho neustálého cestování a šplhání se někam, že jsme se spíš táhli jak smrad:D Po asi 3 hodinách jsme se dostali k vodopádu a další 2 hodiny nám trvalo slézt zpátky z autu.

After the bath, we started heading towards Glymur. That was the last trek, that went through a huge canyon all the way to a waterfall. We walked really slowly and enjoyed the view, because we were really close to Reykjavík and were sure that we would make it till the departure. 

Honestly, we were worn out from the endless traveling and hiking somewhere. After about 3 hours we got to the tallest waterfall in Iceland and it took us 2 hours to get back to the car. 

IMG_9560IMG_9574IMG_9590IMG_9599IMG_9671 IMG_9664GOPR1425 IMG_9609 IMG_9603

A tímto naše cestování po islandské divočině končí. Potom už jsme se vydali přímo do Reykjavíku, který jsme taky prolezli křížem krážem. Docela jsem si pamatovala, kde co je, takže jsem si střihla roli průvodce.

Viděli jsme hlavně kostel Hallgrímskirkja, vyjeli autem nahoru na Perlan, nebo zastavili u majáku na poloostrově. Nejvíc času jsme strávili v místní opeře Harpa, kterou jsem před pěti lety neviděla zevnitř a až teď jsem zjistila, o co jsem přišla. Vevnitř byla archetoktonicky tak zajímavá, že se nám podařilo budovu opustit asi po 3 hodinách.

Obešli jsme nejdřív sightseeing, a potom jsme se vrhli na nákupy. Chtěla jsem si koupit nějaký vlněný svetr, ale když jsem viděla ty ceny, úplně se mi protočily panenky:(

Druhý den jsme už jen posedávali po kavárnách, dávali dohromady fotky a nakoupili ještě nějaké poslední suvenýry.

And this is the end of our travels around Iceland! After Gjáin we came to Reykjavík, which we explored carefully as well. I actually remembered where everything was, so I was a kind of a guide. 

We saw the Hallgrímskirkja church, drove up to Perlan, or stopped by the lighthouse on the headland. We spent most of the time in the local opera house called Harpa, which I didn’t see from inside five years ago, and finally found out what I’d missed. It’s architecture was absolutely stunning, so we managed to leave the building after almost 3 hours. 

We did the sightseeing first, and then started shopping. I wanted to buy a wool sweater, but when I found out how much they are, I almost started to cry :( 

The second day we sat down in a café, went through the pictures and bought some last souvenirs. 

MG_3878-3_-2__tonemapped IMG_9830 IMG_9822 IMG_9797 IMG_9788 IMG_9770 IMG_9762 IMG_9756 IMG_9744 IMG_9723 IMG_9713 IMG_9710 IMG_9684 reykjavik-houses-iceland-1

A tím skončila naše čtrnáctidenní cesta po Islandu <3 Vrátila jsem se domu s několika desítkami gigabytů fotek, které dávám dohromady dodnes a o videích ani nemluvě.

Stoprocentně bude i video, ale vzhledem k tomu, že jsem doteď nesestříhala video ze Slovinska, bude mi to asi chvilku trvat :)))

Kdyby vás ještě cokoliv zajímalo, určitě mi to napište do komentářů, moc ráda odpovím! Můžete mi tam i napsat, jaké místo se podle fotek líbilo nejvíc vám:)))

Mějte se krásně,
E.

So this is the end of the two-week roadtrip around Iceland <3 I came back home with several gigabytes of photos, which I’m editing till now, not speaking about the videos! 

There will be a short movie as usually, but since I haven’t done the movie from Slovenia yet, it’ll take me a few days :)) 

In case you have any questions, don’t hesitate to put them in the comments, I’ll answer them all! Also you can write there, which place you guys liked the most just by the pictures! :) 

Love, 
E.

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  15 comments for “West Iceland & Snaefellsnes & Reykjavík

  1. Anonymous
    August 21, 2016 at 22:41

    ahoj! fotky naprosto boží! můžu se zeptat na co to fotíš?

  2. Zuzi
    August 22, 2016 at 08:29

    Fotky jsem musela přiběhnout ukázat i příteli.. ten Island je naprosto nádherný. Zážitek z něj musíte mít všichni obrovský. :-)

  3. Andrea Vu
    August 22, 2016 at 10:06

    Eliško, když fotíš na dlouhou expozici, nosíš s sebou stativ?

    • August 22, 2016 at 10:18

      Stativ jsem s sebou bohužel kvůli limitu váhy do letadla neměla a litovala jsem toho celý Island:D Dlouhé explozice jsem musela fotit třeba na kameni nebo přímo na zemi a taky to podle toho bohužel vypadá:(

  4. Jana
    August 22, 2016 at 17:10

    Zdravím objevitelé! V první řadě musím říct, že máte opravdu krásné fotografie výjimečných míst. Na Island bych se také ráda podívala, věřím, že to za to stojí, ale i přes to, bych se ráda zeptala, kolik cca stojí půjčení auta 4×4 na 14 dní?

    • August 22, 2016 at 21:59

      Ani se neptej, Jani:D Auto nás vyšlo na 36.000,-/14 dní a to jsme měli ještě super slevu, obvykle se auta pohybovaly kolem 45.000,- na 14 dní. Island je holt drahá země no, ale pokud se jede ve 4 lidech, docela se to rozpočítá:))

      • Andrea Vu
        August 25, 2016 at 09:53

        Já teď díky vám plánuju Island na příští rok, takže jsem moc vděčná za inspiraci! :)
        Nicméně, auto všude mají za min. 45.000, s pojištěním počítáme se 60.000,- na 14 dní, trochu smrtící částka, ale co by člověk pro tu krásu neudělal :)

        • August 25, 2016 at 15:57

          Super, to jsem moc ráda! Určitě se vám bude Island moc líbit! Auto je na tom všem nejdražší, ale opravdu ta čtyřkolka za to stojí!:)

  5. Mari
    October 13, 2016 at 21:24

    skvělé skvělé! Jaké objektivy jsi používala na fotky z islandu :) Opravdu nádhera

  6. Nat
    February 19, 2017 at 14:57

    Eli prosím ťa, na akom webe ste hľadali tie hot springs? :)

  7. Michal
    March 21, 2017 at 22:26

    Ahoj :),
    jsem rád, že jsem objevil Vaši stránku, protože tu máte spoustu hezkých fotek z různých míst po celém světě. Navíc se to i docela hezky čte :). Já se v příštím roce chystám na Island taky a tak už si s předstihem dělám seznam míst, na která bych se chtěl podívat. Například o Stokksnes jsem doteď nevěděl a děkuju vám tak za super tip na výlet :).
    Jinak jsem se chtěl ale zeptat, jestli jste neměli problémy se stanováním ve volné přírodě (resp. jestli jste nepotkali někoho, komu by se to nelíbilo)? Četl jsem totiž, že po změně legislativy v roce 2013 je to na Islandu zakázané a pokud cestuješ s autem, stanovat se smí jen v kempech. Vzhledem k rostoucímu turistickému ruchu a snaze chránit přírodu je to celkem logický krok a úplně ho chápu, ale taky jsem se těšil, až si rozbalím stan někde “in the middle of nowhere” :). Takhle se ale bojím, že si akorát budu koledovat o nějakou pokutu.
    Ale tak jako tak, už se moc těším Island navštívím a doufám, že mě nadchne tak jako vás :).

    Michal

    P.S. ten poslední vodopád, který jste navštívili se jmenuje Glymur, ale asi ses jen překlepla, ten název je hodně podobný jako Gjáin :)

    • March 21, 2017 at 22:58

      To jsem ráda, že jsou Ti moje cestovní články inspirací!:)
      Se stanováním jsme nikdy nikde problém neměli, jen kolem národního parku Skaftafell nás předem varovali, že se v něm nesmí kempovat, takže jsme to ani nezkoušeli a přespali v kempu:) A co se vodopádu týče, tak jsem měla na mysli Glymur, je to překlep:)))) Díky, opravím to!

Leave a Reply