Výlet do Fatry tak trochu jinak

Je víkend a já stojím s Martinem na Příkopech a zase natáčíme. Asi po patnáctý ho přemlouvam, aby se mnou jel na hory natočit nějaký super video. Půl hodiny ho přesvědčuju, že příští víkend má bejt docela teplo a že už tam žádnej sníh neni a on mě zase přesvědčuje, že zmrzne i v deseti stupních a že hory nesnáší. Po půl hodině ale řekne:

“tak dobře”.

V pondělí koukám na webkamery, jak to ve Fatře vůbec vypadá, protože to s tím teplem a sněhem jsem si vymyslela, abych ho přesvědčila. Vůbec jsem netušila, jestli tam je nebo neni sníh. Koukám na Chleb a Kriváň, který přišly v úvahu jako první. Na Chlebu byla mlha a na Kriváni asi dva metry sněhu a -8°C.

A co teď?

Když mu to řeknu, tak si to okamžitě rozmyslí a když mu to neřeknu a my tam přijedeme, tak mě zabije a pravděpodobně odjede prvním autobusem do Prahy. Volim zlatou střední cestu – počkam do čtvrtka.

Je čtvrtek večer a já znovu koukam na webkamery. Sníh napůl roztál a teplota hlásí 5°C. Informuju ho o tom, že podmínky jsou ideální. Zjišťuju, že si to nerozmyslel a já začínam balit. Kolem druhý ulehám do postele a nařizuju budík na 4:30.

Je pátek 4:45 a já se po deseti zamáčknutí budíku hrabu z postele. Mám 15 minut na to, abych vypadla z bytu. Sraz máme u Martina v kanclu, kde naložíme wattboardy, drona, foťáky a Martina. Jeho outfit napovídá, že se chystáme na Sibiř. Další zastávka je v Krči, kde měníme auta. Měli jsme strašně krámů, takže jsme potřebovali větší auto. Přes HoppyGo jsem zarezervovala Octávku v RS, do který se krásně všechno vešlo. Mimochodem je to super českej carsharingovej start-up, takže když máte malý auto jako já (nebo žádný) a potřebujete nutně někam odjet, tak za dvě minuty máte problém vyřešenej!:)

Přehazujem věci, předáváme klíče, Martin se samozřejmě vrhá za volant a v 6:15 už uháníme po D1 a diskutujeme o videu, který natočíme.

It’s a weekend day, and I’m standing on a street with Martin and shooting. I’m trying to persuade him for like a 15th time to go with me to the mountains to shoot a super cool video. I’m telling him for half an hour, how the weather is supposed to be beautiful and that the next weekend will be quite warm and that there is no snow anymore, and he’s telling me that he would freeze even at 10°C and that he hates mountains. But after half an hour, he says,

“Alright, I’ll go.”

I’m looking at webcams on Monday how it is looking like in Fatra mountains in Slovakia, because I made up all the stuff about warm weather and no snow to convince him. I had no clue whether there is still snow or not. I’m looking at Chleb and Krivan, the two mountains, that came to my head first. It was foggy on Chleb and there were about two meters of snow and -8°C at Krivan. Damnnn!

What am I gonna do now?

If I tell him, he will call it off immediately, and if I don’t tell him and we come there, he will kill me first and then probably leave to Prague with the first bus. I’m choosing to wait until Thursday.

It’s Thursday night and I’m looking at webcams again. The snow kinda melted and the temperature said 5°C. I’m informing him that the conditions are ideal. I’m finding out that he didn’t change his mind about going and I’m starting to pack. Around 2AM, I’m getting into my bed and setting an alarm clock for 4:30AM. 

It’s Friday, 4:45AM, and after snoozing the alarm clock like 5 times, I’m crawling from bed in my zombie mode. I have 15 minutes to get out of the apartment. I’m picking up Martin in his office, where we’re loading my car with wattboards, drones and cameras. His outfit is suggesting we’re going to Siberia. Next stop is at Krč where we’re switching cars. We had a lot of stuff, so we needed a bigger car. I booked a Skoda Octavia RS through HoppyGo app. By the way, this is a cool Czech carsharing start-up, so when you have a small car like me (or none) and you need to go somewhere, your problem is solved in two minutes with their app. 

We’re loading the new car again, handing out the keys, Martin is taking charge of the wheel and at 6:15AM we’re already rocking the highway 1 and discussing the video we’ll be making.

Plán je takovej, že dojedeme do Vrátné, odkud vede do Fatry krásná silnice mezi soutěskama a tam natočíme první záběry na wattboardech. Pak popojedeme na parkoviště pod lanovkou a vyjedeme na Snilovské sedlo, odkud je to jen hodina na Kriváň.

Než jsme odjeli, tak jsem se třikrát ujišťovala, že lanovka je v provozu.

Při zpáteční cestě z Kriváně si ještě vyběhneme Chleb, odkud je krásnej výhled na Rozsutec a celou Vrátnou Dolinu. Na Snilovském sedle postavíme stan, přespíme a ráno pojedeme první lanovkou dolu.

Chvilku po poledni se dostáváme do Vrátné, zastavujeme a taháme z auta boardy. Proháníme se mezi soutěskama a natáčíme na dron.

The plan is that we’ll get to Vratna, where there is a beautiful mountain road, situated between gorges and we’ll make the first shots on wattboards there. Then we’ll go to the car park below the cable car station and get a ride to Snilovske sedlo, from where it takes just an hour to the top of Krivan.

Before we left Prague, I assured myself three times that the cable car was really in service.

On the way back from Krivan we’ll do a short hike to Chleb, from where there is a beautiful view of Rozsutec and the entire valley. Back at Snilovské sedlo we’ll set up a tent, sleep there and in the morning we’ll take the first ride down.

Anyways, after a while we’re getting to Vratna, we’re stopping the car and pulling out the boards. We’re riding through the forest and shooting on the drone.

Po hodině blbnutí balíme a posouváme se k lanovce. Lanovka jezdí, takže se mi trochu ulevuje, že opravdu JE v provozu. Pečlivě všechno balim do krosny a vyrážíme k nástupišti. Dveře budovy se ale nechtějí otevřít, přičemž v bočního vchodu vylejzá týpek a informuje nás o tom, že mají

“nejaké technické problémy a lanovka bude otvorená pre verejnosť zas zajtra”.

Musíme úplně překopat plán. Na Kriváň je to pěšky z Vrátné asi čtyři hodiny, to nestíháme. Zírám do mapy, jaká trasa by trvala míň než čtyři hodiny. Ideálně třeba jednu. Rozhodujeme se pro Poludňový Grúň, kde bychom měli bejt za dvě hodiny, ale s tím, že necháme mojí krosnu se stanem v autě, abysme šli nalehko.

Kde teda ale přespíme?

Napadá mě ještě jedna možnost. Kousek odsud jsou Súlovské skály a tam jistej pan Juraj Gábor postavil umělecký dílo s názvem Zraková Pyramida. Je to na poli, tak bysme mohli přespat někde tam. Martin nadšeně souhlasí a my nalehko vyrážíme na Poludňový Grúň.

After an hour of fun, we’re packing and move on to the cable car station. The cable car is running, so I’m a little relieved that it really is in operation. Carefully we’re packing everything for the night and going to the platform. However, the door of the building doesn’t want to open. There’s a dude coming out of the side entrance and informing us that they have

“some technical problems and the cable car will be open to the public tomorrow.”

We have to change the plan completely. It takes about 4 hours to hike up to Krivan without using the cable car and we don’t have time for that since it’s already 4PM. I’m looking at the map, which route would take less than four hours. We’re deciding for Poludňový Grúň, where we should be in two hours, but we have to leave our backpacks with the tent in the car in order to be light & fast.

So where do we sleep?

I have one more option in mind. There is a place called Sulovské skály nearby, where somewhere a certain architect built a piece of art called “Visual Pyramid”. It’s in a field, so we could stay somewhere there. I mean, if there’s a monument, it can’t be private property. Martin enthusiastically agrees, and we’re hitting the trail to Poludňový Grúň.

Vzhledem k tomu, jak tál celej tejden sníh, tak se párkrát vyválíme v bahně a za necelé dvě hodiny stojíme na vrcholu.

Úplně sami.

Po patnáctiminutovym chválení slovenský krajiny, ticha, čerstvýho vzduchu a sluníčka zvedáme kotvy a běžíme dolu k autu, přičemž se oba každých pět minut zase válíme v blátě.

As snow was melting last week, we’re constantly falling into the mud because it’s super slippery. In less than two hours we’re proudly standing on the summit.

Alone.

After fifteen minutes of enjoying the Slovak landscape, silence, fresh air and sunshine, we’re the trail again and running (more like sliding) down to the car. 


Přesouváme se do Súlova, kde parkujeme na kraji vesnice a pěšky si to štrádujeme k pyramidě. Trochu jsem se bála, že tenhle nápad bude mít víc lidí, ale k našemu údivu jsme u tohodle architektonickýho skvostu úplně sami, takže

rozestýláme spacáky přímo uvnitř stavby a se stanem se ani neobtěžujeme.

We are driving to Súlov, where we’re parking the car on the edge of the village, and starting to walk towards this pyramid. I was a bit worried that there will be more people having the same idea as us, but to our surprise we are all alone at this architectural gem, so we’re

spreading the sleeping bags right inside this “building”. 

 

Slunce už zapadlo a začínala bejt tma. Vytahujem čelovky, boucháme láhev šampaňskýho a já začínám vařit večeři. Samozřejmě jsem s sebou vzala i bombu, vařič, moje geniální outdoorový mističky.

Martin se nestačí divit, ale v tu ránu chápe, proč mám 65L krosnu a on 20L batůžek.

The sun is already setting and it’s getting dark. I’m pulling out the headlamps, opening a bottle of champagne, and starting to cook some dinner. Of course, I took a stove and my genius outdoor bowls and spoons.

Martin is starting to understand why I took a 65L backpack and he has a 20L backpack. 

Je 10 večer a na obloze ani mráček, takže vidíme snad všechny hvězdy na světě. Dokonce jich pár padá. Tak popíjíme slovenský šampaňský s etiketou “Prezident” a povídáme o životě. Začíná být chladno, takže zalejzáme do připravenejch spacáků. Martin ještě pečlivě umisťuje prázdnou láhev před naše spacáky se slovy:

“kdyby na nás někdo šel, tak zakopne o tu láhev a to nás vzbudí”.

K hlavám mně i sobě připravil dva pepřáky pro případ, že se útočník lahvím vyhne.

It’s 10PM and there are no clouds on the sky, so we can see all the stars in the world. Even some of them are shooting stars. So we’re drinking this Slovak champagne with the label “President” and talking about life. It’s getting cold, so we’re moving into our sleeping bags. Martin is carefully putting the empty bottle in front of our sleeping bags, saying,

“If someone wants to kill us or something, he’s gonna trip over that bottle and that will wake us up.”

Next to our heads he’s preparing two pepper sprays in case the attacker misses the bottle.

Ráno se probouzíme za východu slunce, ale z vyhřátých spacáků se nám do ranní kosy nechce, tak ještě chvíli chillujem (Martin chilluje, já zařezávam). Nakonec se ale ujmu vaření snídaně a znova rozpaluju vařič.

Usrkávam ranní kakao a pozoruju při tom tu podívanou za bílýho dne, o kterou jsme předchozí den přišli.

Pořád nikde nikdo.

We’re waking up in the morning at sunrise, but since it’s super cold, we don’t really feel like getting out of the warm sleeping bags, so we’re just chilling for a while (Martin’s chilling, I’m sleeping). Eventually, we’re getting out and I’m reheating the stove again.

I’m sipping hot chocolate and watching the show we missed yesterday due to darkness.

There is still no one around.

Balíme se a sbíháme zase dolů k autu, kde nasedáváme a vydáváme se směr Praha, ale po prohlížení záběrů zjišťujeme, že nám ještě jeden chybí. Tak hledáme na mapě les, ve kterém bychom ten poslední natočili. Nakonec se i to podaří a znovu na lesní silnici

vytahujeme z kufru boardy, tentokrát k tomu zapalujeme dvě dýmovnice a jezdíme jak šílenci po lese.

We’re packing and running back down to the car and we’re starting to head to Prague, but after going over all the shot, we’re finding out that one is missing. So we’re turning on Google maps and looking for a forest, where we’d shoot the last shot. We’re finding one nearby, parking the car on the side of this road and

pulling the boards out of the trunk. This time we’re lighting two smoke flares. 

V sobotu přijíždíme do Prahy kolem třetí, ale ještě zastavujeme na benzínce a pečlivě čistíme auto od nánosů bahna, prachu, drobků od párků v rohlíku a trávy za blatníkama. Ve čtyři vracíme auto a pospícháme domu do sprchy, protože

oba smrdíme jako kdybychom se tejden nemyli.

A oni to byly ve skutečnosti jen dva dny. Martin má ten den ještě oslavu svých narozenin, ke kterým jsem mu samozřejmě zapomněla popřát. Kámoška za všechny prachy.

A tím naše dobrodružství končí a já už se nemůžu dočkat, až vám ukážu to slavný video, tentokrát poprvé v koprodukci s panem Klesnilem! :) Těšíte seee?

E.

On Saturday, we’re arriving in Prague around 3PM, but we have to stop at a gas station to clean the car from mud, dust, crumbs and grass. At four, we’re returning the car and hurrying home to take a shower because

we both smell like we haven’t washed for a month.

Martin has a birthday party that evening. I actually forgot about his birthday a few days earlier. Best friend ever, right?! Haha. 

And that’s how our adventure ends and I can’t wait to see how the video turns out. This time it’s gonna be in co-production with Mr. Klesnil! :) Are you as excited as I am? :))) 

E.

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  6 comments for “Výlet do Fatry tak trochu jinak

  1. Svetlane
    May 3, 2018 at 11:17

    Ochhhh Eli, to je dokonalé, miluji tvé články! Věřím že jste si to užili a už taky prahnu po nějakém tom dobrodružství, ikdyž doma maturitní je těžká :D

    • May 10, 2018 at 10:09

      Jééj, držím palce s maturitou! Po maturitě je to cestování ještě lepší!!! :))))

  2. L.M.
    April 23, 2018 at 21:08

    Tesim seeee, kdy bude? :) supr clanek!

  3. Veronika
    April 23, 2018 at 20:13

    Elisko, super popis, clovek si to diky tomu dokaze pekne predstavit.)) chci se te zeptat, tip na vylet do prirody/hor v Česku i klidně mimo Česko když máš berle?? máš nějaký tip prosím? aby to nebyl brutální výšlap, ale zase nejsem žádná máčka, takže nějaký lehký trek tam může být haha..

    • April 24, 2018 at 08:59

      Ty brďo, tak takovejhle dotaz jsem ještě nedostala :D Tak vydat se můžeš na vyhlídku Máj, ta je tak dva kiláky:) A nebo na Snezku lanovkou:D A nebo určitě nějaký českosaský švýcarsko, tam to je pěkný. Třeba Mariina vyhlídka. A mimo čr se můžeš zajet podívat třeba k nějakému jezeru, napadá mě třeba Eibsee nebo Obersee v Německu. I ve Fatře se dá pěkně chodit, když si trochu pomůžeš lanovkou;)

Leave a Reply

Or

Your email address will not be published.