Veľký Rozsutec

Ahoooj!

V sobotu mi zazvonil budík ve 4:45. Nikdy se mi nevstává líp, než když vím, že mě čekají hory. Vyskočila jsem z postele a šla si dělat svoje vajíčka na sladko, bez kterých poslední dobou nedokážu odejít z domu. Oblékla jsem zateplené legíny, termo tričko, sbalila batoh s mačkami a foťákem a vyšla ze dveří. Sedla jsem do auta a vydala se směrem Malá Fatra, kam jsem už dlouho chtěla zavítat.

Po sáhodlouhé konzultaci s Adamem (kterého znám jen přes Instagram, a kterého považuju za odborníka na Malou Fatru), jsem se rozhodla vylézt na Velký Rozsutec. Na místo jsem dojela asi v 10 dopoledne a vydala se na cestu. Zpočátku se šlo lesem, což vždycky považuju za nutné zlo a tahle část cesty mě nikdy moc nebaví, takže se jí snažím proběhnout co nejrychleji, abych měla víc času na focení nahoře. To ale nešlo moc dobře, protože cesta byla pokrytá ledem. Došla jsem na rozcestník Medziholie, odkud mě čekalo jen strmé stoupání po sněhu na skalnatý vršek. Na rozcestníku se tyčila obrovská žlutá značka s nápisem “lavinový terén”, tak jsem si jen s úsměvem vzpomněla na to, jak jsem všechny ujišťovala, že v Malé Fatře laviny nejsou, nasadila mačky a vyrazila.

Cesta vedla po hřebeni, kde na každé straně byl několikametrový sráz dolů, takže jsem si musela dávat pořádný pozor na tom, kam šlapu. Terén byl tak strmý, že jsem se místy musela přidržovat ledových kamenů a větví a po asi další hodině a půl jsem už stála na vrcholku, kde mi už jacísi dva mladí horalové podávali láhev se slivovicí na zahřátí. Byla skoro prázdná, takže jsem si pomyslela, že budou mít docela problém se dostat dolů. Foukal silný vítr a teplotu bych odhadla tak na -10°C. Bylo už kolem 4.hodiny, takže jsem moc času na focení ani neměla. Čelovku jsem doma s úspěchem zapomněla, takže se mi nechtělo jít dolů po tmě.

Měla jsem nádherné počasí, takže jsem nahoře cvakla pár fotek, dala si sváču a vyrazila pomalu stejnou cestou dolů. Zastavovala jsem snad každou vteřinu na fotku, protože obloha se neustále měnila a byla krásnější a krásnější. Na rozcestník jsem se dostala přesně na západ slunce. Chvíli jsem si sedla na zmrzlou trávu a kochala se výhledem na Stoh a barevnou oblohu. Nechtělo se mi vůbec zpátky, kdybych mohla, zůstanu tady aspoň týden. Původně jsem tu chtěla i spát ve stanu, ale při pohledu na noční teplotu jsem ho nechala nakonec doma a uklidňovala jsem se myšlenkou, že to tam nejdřív prozkoumám a zjistím, jestli se to vůbec dá.

K autu jsem se samozřejmě dostala až za tmy. Čekalo mě dalších 5 hodin za volantem. Do Prahy jsem dojela kolem půlnoci a vyčerpaná k smrti jsem lehla do postele a usnula asi za pět vteřin.

Za jediný den jsem najela skoro 1000 km a vylezla na Rozsutec. Zdá se to šílený, ale mě tohle prostě strašně baví. Někdo chodí v sobotu večer si sednout do baru na skleničku, já si zajedu na otočku na Slovensko, hahaha:)

Celý tenhle výlet jsem absolvovala v mých nových Sorelech, což rozhodně nejsou trekové boty, jen jsem je chtěla strašně vyzkoušet, protože se o nich říká, že to jsou ty nejteplejší boty. Vzhledem k tomu, že předpověď hlásila až kolem -15°C a mně je neustále zima na nohy a první, co mi vždycky začíná odumírat jsou prsty u nohou, chtěla jsem je otestovat, jak si poradí se sněhem a mrazem. No a musím říct, že teplo v nich opravdu bylo. I přesto, že jsem se brodila přes čtyři hodiny sněhem po kotníky, měla jsem nohy celou dobu v suchu a teple. Žádné omrzliny, jako u klasických trekových bot. Jediná nevýhoda byla, že trochu klouzaly ve strmějším kopci a na ledu, což dává smysl, protože podrážka pro to není stavěná:)

Anyways, Rozsutec mě nadchl tak, že jsem si řekla, že do konce letošní zimy vylezu na všechny vršky, které v Malé Fatře jsou. Hned příští víkend, pokud počasí bude spolupracovat, plánuju Stoh se spaním ve stanu a Pekelník.

A co vy? Podle statistik mám na blogu spoustu slovenských čtenářů, tak se pochlubte, jestli jste taky někdy v Malé Fatře byli a kde!:)))

Krásné úterý!
E.

Hey guys!

My alarm clock rang at 4.45am on Saturday. I get up pretty fast when I know that something big is coming. I jumped out of bed a made my sweet eggs, without which I can’t leave my apartment these days. I put on insulated leggings, my ClimaHeat t-shirt, packed my backpack with crampons and camera and got going. I started heading towards Mala Fatra (in Slovakia), where I’ve wanted to go for a really long time. 

After endless discussion with Adam (who I know only via Instagram and who is a pro in Mala Fatra), I decided to climb Velky Rozsutec. I got on the parking lot around 10am and started walking. The path went through the woods for the first two hours, which I consider as the necessary & boring part of every hike, so I always try to pass it really fast, so I have more time for taking pictures up on the summit. I had a tough time because the path was covered by ice. I made to the signpost Medziholie, from where I was supposed to do the real hike to the rocky mountain. There was a huge sign saying “avalanche area”, so I smiled when I thought of myself how I was assuring everyone that there are no avalanches in Mala Fatra hahaha:) I put on my crampons and started climbing the steep hill.

The path went along the ridge and on each side there was a precipice, so I had to be extremely careful not to fall down. The path was so steep, that I had to hold the cold rocks and tree branches, however after another hour I was standing on the top of the mountain. As soon I as got there, there were two young guys passing me a bottle of vodka right away. It was half empty, so I was really wondering how the hell they’re gonna get down safely. The wind was blowing really strongly and I would guess that the temperature was around -10°C. It was already past 4pm, so I didn’t have much time for shooting. I forgot my flashlight at home, so I wanted to avoid going down in the dark. 

Other than the wind, the weather was absolutely great, so I took some pictures, had a snack and started heading down. I was stopping every 10 seconds for a picture, because the sky was getting more and more beautiful. I got to the signpost on the sunset time. I sat down for a few minutes and stared at the gorgeous sunset, and Stoh mountain. I didn’t ever wanna get back to the car, if I could, I would just stay here at least for a week. Originally I wanted to sleep in the tent, but when I found out that it was supposed to be freezing really hard, I left the tent at home and said to myself that it would be more convenient to explore the area first in order to find out if it’s even possible. 

I got to my car when it was already dark, of course. There was another 5 hours of driving, so I got back to Prague around midnight and passed out in my bed immediately. 

I drove about 1000 km in one day and hiked Rozsutec. Sounds crazy, right?! But this is me. I love these kind of spontaneous trips! Someone goes to a party on Saturday, I climb the mountains, haha:)) 

This whole hike I did in my new Sorel boots, which are definitely not hiking boots, I juts wanted to test them in this kind of weather, because it is said, that they’re the warmest shoes in the world. Since the weather forecast said -15°C and my feet are always frozen no matter how many socks & which shoes I wear, I wanted to try them in snow and frost. Well, what is said, is true! Even though I struggled through deep snow for about 4 hours, my feet were really dry & warm. No frost bites like in my regular hiking boots. The only disadvantage was that they were pretty slippery in a steep hill and on ice, which makes sense since they’re not real hiking boots. 

Anyways, Rozsutec mountain enchanted me so much, that I made a resolution, that I will climb all the summits in Mala Fatra mountains till the end of this year’s winter. On the next weekend, if the weather cooperates, I’m planning on hiking the Stoh mountain & Pekelnik mountain, and I’m gonna be sleeping in the tent! Finally! 

And what about you guys? According to the statistics, a lot of my readers are Slovak, so let me know if any of yall have ever been here! 

Love, 
E.

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  10 comments for “Veľký Rozsutec

  1. February 14, 2017 at 12:49

    Nádhera! Hned bych vyrazila na nějaký pořádný výšlap, ale bohužel nemám s kým a sama se dvěma psy na to nemám “koule”. Nechtěla bys napsat jaké nosíš na takové zimní výšlapy oblečení?

    http://www.42stupnu.blogspot.cz

  2. Andrea
    February 14, 2017 at 13:37

    Pekelník má sice jen 1500 nebo kolik, ale vylézt nahoru je fakt peklo! Minulý rok jsme šli trasu Strečno – Velký Kriváň (přespali jsme v chatě pod Chlebom) a druhý den ráno vyrazili na Velký Rozsutec a pak pokračovali do Terchové přes Jánošikovy diery… Byl to jeden z nejlepších treků, Malá fatra je totiž fakt kouzelná v každém ročním období…

    • February 14, 2017 at 15:47

      haha čím větší peklo, tím víc ráda půjdu! :D Ale ten trek zní fakt nádherně! Kouknu, jestli by se dal jít i v zimě a možná něco takového podniknu!:))

  3. February 14, 2017 at 15:18

    Článek jsem hltal jak si přečtu zda jsi fakt spala v tom stanu, jestli jsi první umrzla nebo tě sežrali medvědi :D :D a ono nakonec nic :( heh. Fotky super!! :-)

    • February 14, 2017 at 15:42

      Haha, tak to pěkně děkuju teda! :D Příští týden to zkusím znova, teď to vážně nešlo:))

  4. Nat
    February 18, 2017 at 23:09

    Žena, ty si čistý blázon. Fakt ťa obdivujem. Hoci mám veľmi rada prírodu, turista nie som ani zďaleka. Je skvelé , ako dokážeš ovládať svoje telo a vrhať sa do “nekomfortných” situácii a takto s gráciou ich zvládať. Fakt klobúk dole.

  5. Teri
    February 27, 2017 at 21:16

    Ahoj Eliška! :) krásny článok aj fotky! na Veľkom Rozsutci som bola asi pred 4 rokmi :) Môj otec je horolezec (teda už bývalý, má 54 rokov) a na Veľký Rozsutec chodieva každý rok na Silvester s celou horolezeckou partiou :) je to jeden z jeho najobľúbenejších kopcov na Slovensku :) píšeš skoro úplne rovnako ako on hovorieva o kopcoch :) to nadšenie z hôr z vás oboch priam srší :) Držím palce pri ďalších výšľapoch!

    • February 28, 2017 at 11:42

      Děkuju Teri, jsem ráda, že se ti fotky líbí! Umím si představit, že na Silvestra musí být Rozsutec krásný! Znám spoustu lidí, včetně mojí mamky, kteří lezou na Silvestra na nějaký kopec, asi to taky začnu praktikovat:) A souhlasím, jakmile horám propadneš, tak už si neumíš představit nic lepšího a hory jsou pro tebe všechno:))))

  6. Kája
    March 2, 2017 at 19:51

    Ahoj,
    super článek. Je bezvadný, že se prostě sebereš a deš. Do takovýho stádia bych se taky chtěla dostat.
    Máš úplně boží batoh! Můžu se zeptat, co přesně je to za batoh? Plánuju si koupit nějaký podobný, tak se chci inspirovat. Nikde sem to nenašla.
    Díky

    • March 2, 2017 at 22:35

      Ahoj Kájo, není to tak těžký a občas je to fakt potřeba takhle vyrazit si vyčistit hlavu:))
      Batoh je úplně obyčejný z Decathlonu, značka Quechua. Strašně mi jejich batohy vyhovujou, maj skvěle vystužený záda:)

Leave a Reply