The Red Centre

PicMonkey Collage

Ahoj!

Ani nevím, jak začít. Připadám si jako úplně na druhé straně zeměkoule!

Z Melbourne jsme se totiž letadlem přemístily do rudého středu Austrálie, za účelem projet oblast Uluru, Alice Springs a Kings Canyonu. Let trval asi tři a půl hodiny, což je šílená doba, když si vezmu, že jsme pořád ve stejné zemi.

Ještě než jsme přistávali, všimla jsem si malinkatého letiště přímo uprostřed rudé poušti s jedním domečkem a přistávací dráhou dlouhou asi na dvě letadla. Dělala jsem si srandu, že tady určitě s Airbusem přistávat nebudeme, nicméně mě trošku polilo horko, když to pilot s Airbusem otočil a mířil přesně k tomuhle pidi letišti. Opravdu jsme přistáli uprostřed pouště, kde široko daleko nebylo absolutně nic. Možná právě proto tohle místo má svoje kouzlo. Nejbližší město od letiště na Uluru je asi 600 kilometrů vzdálená Alice Springs.

Měly jsme naplánovaný celkem velký okruh Uluru-Alice Springs-Kings Canyon, dohromady asi 1600 km během tří dní. V autopůjčovně nás hned po příletu příjemně překvapili s nečekaným upgradem na terénní auto se slovy: „nemáme momentálně žádné jiné.“

Místní teplota byla ten den 45 stupňů ve stínu, takže na velké trekování to tu není. Voda tu je neuvěřitelně vzácná, takže v obchodě pětilitrový džus stojí 1 dolar a litrová chlazená voda 6 dolarů. Benzínky tady najdete přesně takové, jaké jsou ve filmu, a to po 300 kilometrech. Oblast rudého středu je bohužel známá přemnoženými mouchami, takže se tady všude nosí síť kolem hlavy. Myslely jsme si, že to zvládneme bez ní, ale jakmile jsme vylezly z auta, nebyly jsme pod množství much ani vidět. Lítaly do očí, do nosu, bzučely u uší, lechtaly po nohou a ještě jsem měla pocit, že koušou. Nedalo se to vážně vydržet, takže jsme si urychleně tenhle doplněk pořídily. Fotky jsme fotily tím způsobem, že jsme běhaly asi minutu dokola, abychom mouchám utekly, pak se na dvě vteřiny zastavily, strhly ze sebe síťku, cvakly fotku a následně plivaly mouchy další čtvrt hodinu.

Po cestě do naší první destinace Alice Springs, jsme se zastavily na překrásné Rainbow Valley, která nám vyšla akorát na brzký západ slunce. Všechny tyhle červené hory jsou vlastně nejkrásnější za západu slunce, kdy vypadají ještě více červené, než doopravdy jsou. Hodně mi to tady připomíná Utah, jenom s větším podílem písečných pouští.

Hey guys!

So I don’t even know where to start. I feel like I’m on the other side of this planet right now.

We flew from Melbourne to the red center of Australia in order to spend some time in Uluru, Alice Springs and Kings Canyon. The flight took about 3,5 hours, which is insane since we are still in the same country.

Before we landed, I noticed this little airport in the middle of red dessert with only one tiny building. I was making fun that we’re definitely not landing on this airport with our Airbus, however I nearly passed out when the pilot changed our direction and started to descent towards this mini-airport in the middle of nowhere. We really landed on it. When we got out of the airplane, there was absolutely nothing here. Just tons of red sand. Maybe that’s why it’s so magical. The closest town is 1000 km away Alice Springs.

We planned quite a big roundtrip Uluru-Alice Springs-Kings Canyon, total of 1600 km in three days. Right after arrival, the rental company made our day by upgrading our car to a 4-WD for free, saying “we don’t have anything else available now”.

The local temperature was about 45°C in the shade, so hiking would be impossible in such weather. The water is unbelievably expensive here, one cold bottle costs $6, while a juice is only $1! The gas stations are the same as you see them in movies, 300 km apart. The red center is unfortunately also know for its over-abundant flies, so everyone wears these ridiculous nets over their head. We thought we could survive without them, but once we got out of the car, they were everywhere on our bodies. They were getting into our eyes, ears and even mouths; I even had a feeling that they bite. We couldn’t stand it, so we bought those ridiculous nets as fast as possible. Taking pictures was the most unpleasant thing ever, because we ran for a few seconds, so we would run away from the flies, stopped for two seconds, ripped the net off, smiled, took the picture and then we we spitting the flies for another fifteen minutes.

On our way to the first destination Alice Springs, we stopped by the wonderful Rainbow Valley, which we saw during the sunset. Actually all these red rocks are the most beautiful at the sunset, when they look even more red than they really are. It all reminds me of Utah a lot, only with more sandy desserts.

IMG_1141

IMG_1565

IMG_1561

Alice Springs má asi 20.000 obyvatel a je to největší město střední Austrálie. Většinu obyvatel tvoří původní Aboriginci, kterým tenhle střed, včetně Uluru patří. Město je obklopeno několika pštrosími a velbloudími farmami, takže tady v restauracích servírují kromě pštrosích a velbloudích steaků a hamburgerů taky krokodýlí maso a barakudy.

Nemohly jsme neochutnat, takže jsme večer do jedné z restaurací zabloudily a daly si ochutnávací talíř se všemi druhy masa. V restauraci jsme při odchodu úplnou náhodou potkaly partičku Čechů, takže se odchod nekonal a poseděly jsme v restauraci s několika lahvemi výborného australského červeného vína až do zavíračky.

Alice Springs has a population of about 20.000 people and is the biggest town in central Australia. Most of the residents are the native Aborigines, to whom this whole central region, including Ayer’s Rock belongs. The city is surrounded by several emu and camel farms, so in all restaurants they serve apart from emu and camel steaks and burgers, also crocodile meat and barracudas. We couldn’t leave without tasting it, so we had a tasting platter with all kinds of meat in one of the restaurants. When we were leaving, we noticed a Czech group, so we joined them and talked till the restaurant closed with a few bottles of delicious Australian red wine.

GOPR0616IMG_1152 IMG_1148

Ráno jsme vyrazily směr Kings Canyon, který byl vzdálený pouze 300 km, ale cesta nám zabrala neuvěřitelných 8 hodin. Ne protože by byla klikatá, případně vedla skrz poušť, ale protože po cestě bylo několik desítek fantastických kaňonů a skal. Nebyly jsme schopné prostě odbočky ignorovat, a tak jsme zastavily na většině z nich. Teplota nebyla o nic nižší, než první den, takže jsme zvolily jen krátké procházky, ale i tak jsme byly odměněny krásnými výhledy. Posledních 150 zbývajících kilometrů jaksi chyběla silnice, a tak jsme jely rudou prašnou cestou, což byl také zážitek. V tu chvíli jsme byly za off-roada opravdu rády. Za celých 150 km jsme nepotkaly jediné auto, zato jsme ve vyprahlých pustinách viděly divoké velbloudy a koně. Vůbec jsem ani netušila, že v Austrálii někde žijí divocí velbloudi!

Early in the morning we got going towards Kings Canyon, which was only 300 km away from Alice Springs, even though it took us 8 hours to get there. Not because the road would be winding or ran through a dessert, but because there was so many things to see and we stopped by every single one. The temperature wasn’t lower than the first day, so we chose only short walks, but not less beautiful. The last 150 km the road was somehow missing, so we had to drive this red dusty path and that was hell of a drive! We were soo glad that we got the 4-WD. We didn’t meet a single car on this path, yet we saw some wild camels and horses. I had no idea that there are wild camels in Australia!


IMG_1338IMG_1359 IMG_1273 IMG_1263 IMG_1248
IMG_1228 IMG_1175

IMG_1504 IMG_1165

IMG_1438 IMG_1163

IMG_1145

Do Kings Canyonu jsme dojely – jak už je naším zvykem – za tmy.

I tady se vstává kolem čtvrté hodiny ranní a na treky vychází ještě za tmy, protože se z důvodu bezpečnosti všechny treky v 11 kvůli vedru zavírají. I my jsme už při východu sluníčka vyšlapovaly do skal. Cesta vedla červenými skalami a průsmyky a na vrcholku nás čekal výhled na celý kaňon.

We arrived in Kings Canyon – as usually – when it was already dark.

Everyone here gets up around 4 in the morning and starts hiking before the sunrise, because all the tracks close at 11AM for safety reasons. Mainly it’s because of the unbearable heat. Well we also got up a little bit after 4AM and were already hiking when the sun rose. The hike went through red rocks, canyons and valleys and the view from the highest peak of this hike was just stunning.

IMG_1476

IMG_1516

IMG_1470

Po tomhle tříhodinovém treku jsme se vydaly už na posvátnou horu Aboriginců -ikonické Uluru, neboli Ayer’s Rock. Kolem celé hory vede jak silnice, tak pěší stezka. Abychom prošly celou trasu pěšky jsme neměly čas a díky mouchám ani náladu, takže jsme ji projížděly pomalu autem a na každém parkovišti zastavily a prošly se kousek na obě strany. Západ slunce byl jak jinak, než dechberoucí.

After this three-hour hike we got into our car again and headed to the purpose of this trip – Ayer’s Rock, also called Uluru. It’s a sacred rock of Aboriginal people. There is a path around the whole formation as well as a road. We didn’t have time, neither the mood to walk around it, so we just drove to every parking lot, where we walked to each side for a bit. The sunset was absolutely fantastic though.

IMG_1682IMG_1739

IMG_1792

IMG_1724 IMG_1708 IMG_1703GOPR0648 IMG_1700
IMG_1573 IMG_1568

Na Uluru jsme s plánem přespat v autě neměly zarezervované ubytování. Chtěly jsme se ráno na mrknout východ slunce a spaní v jednom jediném resortu, vzdáleném asi 80 km od hory by nás nutilo vstávat odporně brzy. Přespaly jsme tedy hned za hranicemi národního parku na odpočívadle a díky večerní ohromné bouřce nebylo v noci 40 stupňů, ale jen 30.

Po východu slunce u Uluru jsme zamířily ještě ke druhé posvátné hoře s názvem Kata Tjuta, kde jsme si střihly dvouhodinovou procházku ve Valley of the Winds.

V poledne jsme dorazily zpátky na letiště a hurá zpátky do melbournské civilizace, kde nás před odletem domů čekají ještě tři pohodové dny!

Mějte se!
E.

We were planning on sleeping in the car, so we didn’t even book an accommodation here. We wanted to see the sunrise above Uluru and checking out and driving about 80 km back to the national park would force us to get up really early. Fortunately there was a huge storm this night, so it wasn’t even that hot and we slept like babies.

After watching the sunrise at Uluru, we headed to another sacred rock called Kata Tjuta, where we hiked in the Valley of the Winds for another 2 hours.

We arrived at the airport at noon and finally flew back to Melbourne, where we are spending the last three days of this great and unforgettable adventure.

Love, 
E.

IMG_1778

 

 

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

Leave a Reply