Teryho Chata

Ahooooj!

Ještě teď jsem myšlenkami v Tatrách. Vůbec se nemůžu soustředit na nic jiného, než na to, jaký jsem měla fajn víkend. Takovéhle víkendy jsou pro mě totiž ty nejkrásnější, jaké si můžu přát. Žádné párty, kluby a tancování. Žádný domácí gaučing a spánek do oběda. HORY!

Původně jsem chtěla jet na celý prodloužený víkend od pátku do pondělí, ale v Tatrách mělo v pátek i v sobotu sněžit. Sice se to na horách mění z minuty na minutu, ale počasí mě zradilo už tolikrát, že jsem to nechtěla riskovat. Vyrazila jsem tedy jen na dva dny – na neděli a pondělí.

Sobotu jsem tedy strávila lovem nových trekových bot, jelikož ty staré už mi dosloužily. Když jsem si konečně jedny vybrala, u pokladny se mi málem podlomily kolena. Kdyby někoho zajímalo, jaké jsem vybrala, tak mi napište do komentářů:)

V neděli mi zazvonil budík ve 4 ráno a já vyskočila z postele, jako nikdy předtím. Naházela jsem věci do auta a vydala se po dálnici směrem na Tatranskou Lomnici. Po 6 hodinách šílené jízdy jsem dorazila do Smokovce, kde jsem nechala auto. Zubačkou jsem se vyvezla do 1200 m.n.m na Hrebienok, protože začátek treku mě nikdy nebaví. Vždycky vede přes nudný les nebo je tam trilion lidí, kteří se vydali na nedělní procházku po obědě.

Z Hrebienka jsem to vzala po zelené přes vodopády, které stojí rozhodně za vidění! Ale lidí tu nebylo o nic méně, než dole ve Smokovci, takže jsem cvakla dvě fotky a hnala dál nahoru.

U Rainerovy chaty jsem se připojila na červenou a vyběhla k Zamkovského Chatě. Jakmile jsem míjela značku “lavinový terén”, lidi najednou jakoby zmizeli. Konečně to začalo být zajímavé. Sněhu začalo přibývat, a tak jsem nasadila mačky a hnala dál. Od Zamkovského Chaty jsem se vydala po zelené Malou Studenou Dolinou, mířící k Teryho Chatě, kde jsem měla naplánováno přespat.

Počasí se po cestě moc neumoudřilo a čím výš jsem byla, tím větší padala mlha. Jakmile jsem překročila 2000 m.n.m, nebylo vidět na metr a měla jsem co dělat, abych se neztratila. Sice jsem si přála, aby bylo lepší počasí, ale ta mlha do hor prostě patří a díky ní vypadají fotky dramatičtěji. Modrá obloha v horách je na mě přeci jen trochu kýč.

Od zaparkování auta ve Smokovci k dobytí Teryho Chaty uběhlo asi 5 hodin. Tahle trasa se dá stoprocentně zvládnout za 3 hodiny, ale já jsem každé dvě minuty zastavovala kvůli focení a natáčení. Mimochodem jsem poprvé s sebou měla svojí novou elektronickou stabilizaci na GoPro, tak jsem zvědavá, co řeknete na video! Už ho mám skoro hotové a zítra ho sem hodím.

Původně jsem si myslela, že u Teryho Chaty bude k vidění Päť Spišských Ples, ale až na jedno byla všechna nekompromisně zasněžená. Odhadem nahoře mohlo být tak dva, tři metru sněhu. Naběhla jsem do chaty, hodila do sebe jednoho panáka hruškovice, obsadila jednu z postelí, zbavila se batohu a vyrazila zase do krutého mrazu ven, tentokrát už jen s technikou. Prošla jsem okolí chaty a když se začlo stmívat, zaplula jsem dovnitř. Ne, že bych se bála tmy, ale asi 300 metrů od chaty jsem ve sněhu viděla obrovské stopy, patřící neomylně jednomu ze zdejších hnědých medvědů.

Dala jsem si véču, u které jsem se seznámila s moc milou Slovenkou Andreou, která to sem vyšlápla na skialpech a která moje fotografické záchvaty prožívala se mnou!:) Doufala jsem, že se obloha trochu vyjasní, abych mohla před spaním ještě vyfotit hvězdnou oblohu. Nic krásnějšího v horách snad totiž není, což ostatně může dokázat můj prosincový výstup na Alpský Wiesbachhorn. Počasí se bohužel neumoudřilo, takže jsem kolem desáté zalehla na palandu. Když jsem si lehala do postele, ještě jsem se naposledy ujistila, že venku není vidět na krok.

Když už jsem byla v polospánku, Andrea, která spala u okna, najednou vyjekla. Podívala jsem se z okna a viděla přesně to, co jsem toužila vidět tak dlouho! Jasná obloha a hvězdy! Okamžitě jsem se hystericky začala hrabat z postele a vzhledem k tomu, že jsem spala úplně nahoře, vzbudila jsem celý pokoj, kde spokojeně pochrupovalo 15 horalů.

Vyběhla jsem ven se stativem jen v legínách a mikině a namířila objektiv na protější horu. Původně jsem chtěla fotit na cca hodinovou uzávěrku, ale byla mi taková zima, že jsem to po deseti minutách zabalila. Kdyby někoho zajímalo, proč je na té noční fotce ta oranžová čmouha, tak je to proto, že jsem stála zády k chatě a někdo rozsvítil v chodbě. Chtěla jsem po něm vrhnout svojí pohorku, ale byl moc daleko, tak jsem ho aspoň tiše proklela.

Vrátila jsem se zpátky do pokoje, opět všechny vzbudila a zalehla. Nařídila jsem budíka na 4.30, abych stihla východ slunce. Když zazvonil, opět jsem všechny vzbudila. Myslím, že mě spolunocležníci museli celkem proklínat, což jsem usoudila z jejich pohledů u snídaně. Divím se, že po mně nikdo nehodil cepínem. Východ slunce jsem sice stihla, ale bohužel nebyl tak epický, jak jsem doufala. Obloha se přes noc úplně vyjasnila, takže ráno nebyl na nebi jediný mráček, který by způsobil růžovou ranní podívanou.

Vrátila jsem se zpátky do chaty a zasedla ke snídani. Pan chatár se mě zeptal, jestli chci do čaje rum. Vzhledem k tomu, že jsem mu nerozuměla, odkývala jsem mu to a když jsem plným douškem upila, málem jsem omdlela. Chtěla jsem si stěžovat, že mi místo čaje dal teplý rum, ale bála jsem se, že mi jednu natáhne, jelikož pan chatár vypadal jako yetti.

Po snídani jsem se pana chatára ptala, jestli je rozumné šplhat se na Baranie Sedlo (2 389 m.n.m.), které je pro turisty přes zimu uzavřené, pokud nejste členem ČHS nebo SHS. Já členem taky nejsem, ale chtěla jsem ho zkusit. Pan Chatár mě informoval, že jsem se úplně zbláznila, že včera napadl metr sněhu a že mě tam nebude lovit, až na mě spadne lavina. Zkusila jsem to usmlouvat alespoň na Priečne sedlo, přes které jsem chtěla jít nazpět, abych nemusela jít stejnou cestou. Když můj dotaz uslyšel, protočily se mu panenky a řekl mi, že je tam jeden úsek s řetězy a železnými stupátky, které budou zaváté a pokryté ledem, takže jestli si nechci zlomit nohu, ať jdu laskavě stejnou cestou dolů.

Poslušně jsem mu to odkývala a vyrazila tedy stejnou cestou zpátky. Nakonec to tak špatné nebylo, protože krajina vypadala za modré oblohy úplně jinak, než za mlhy.

Dolů k autu jsem se dostala asi v poledne, nasedla do auta a uháněla zpátky do Prahy. Cesta zpátky mi místo předpokládaných 6 hodin trvala 7,5, což dávám za vinu rozkopané D1 a dalším padesáti tisícům lidí, vracející se z prodlouženého víkendu.

Každopádně to byl nádherný víkend a už po cestě zpátky jsem přemýšlela, jaké pohoří dobyju jako další. Napadl mě tzv. Velký Benátčan (Großvenediger) v Alpách, ale tam asi budu potřebovat parťáka, protože se tyčí 3666 m.n.m., což je už trochu jiné kafe, než dvoutisícové Tatry. Byl tam někdo? :) Budu ráda za jakékoliv tipy! :))))

A co Teryho Chata? Byl jste někdo? Líbila se vám? :)

Krásný čtvrtek všem! (ufff, a teď to celý přeložit:D)

E.

Hey travellers!

I’m still thinking about my wonderful weekend in the High Tatras. I can’t concentrate on anything else. These weekends are the most beautiful for me. No parties, clubs or dancing. No home couching & sleeping till lunch time. Mountains!

Originally, I wanted to go there for the extended weekend, from Friday to Monday, but it was supposed to snow on Friday and Saturday. Even though the weather changes really quickly in the mountains, the conditions have betrayed me so many times, so I didn’t want to risk it. So I set out only for two days – Sunday and Monday.

Since I had time, I spent my Saturday hunting for new trekking boots, as I’ve already worn the old ones out. When I finally picked the right ones, I almost passed out when paying for them. Can you guys believe, how expensive a good pair of hiking boots is?! If someone was interested in what I chose, let me know in the comments and I’ll tell you :)

On Sunday, my alarm rang at 4am. I jumped out of bed like never before, I packed my car and got on the highway towards Tatranska Lomnica. After 6 hours of driving, I arrived in Smokovec, where I parked the car. I took a cable car ride to Hrebienok (1200 m.a.s.l.), because the beginning of the trek never touches me. It always goes through a boring forest or there is a trillion people, going for a Sunday walk after lunch.

From Hrebienok, I followed the green sign passing the waterfalls that are definitely worth seeing! But there were still thousands of people, so I took a few pictures and got going further up.

At Rainer’s Lodge I joined the red sign and aimed for Zamkovskeho Hut. As soon as I passed the sign saying “warning! Avalanches!”, people suddenly disappeared. It finally became interesting. The amount of snow increased, so I put on my crampons and continued walking. From Zamkovskeho Hut, I followed the green sign through Mala Studena Dolina, heading for Teryho Hut, where I had planned on sleeping.

The weather didn’t get much better on the way, and the higher I was, the more foggy it was. As soon as I passed 2000 m.a.s.l., I couldn’t see anything because of the fog, and almost got lost a few times. By that time, I wished the weather was better, but as I’m thinking about it right now, I figured, that the fog simply belongs to the mountains, and it makes the pictures look more dramatic. Blue sky in the mountains is a bit of a kitsch for me.

It took me 5 hours to get to Teryho Hut. This hike can be done in three hours, but I had to stop every two minutes to take a picture, haha:) By the way, I brought my new electronic stabilization for my GoPro for the first time, so I’m curious about what you’ll think of the video! I’m almost done with it, so I’ll put it on the blog tomorrow.

Originally, I thought that I would see those five lakes, that are right next to Teryho Hut, but they were all covered with snow. Up there, there was about 2 to 3 meters of snow. I ran into the cottage, had a shot of “hruškovice”, took one of the beds, got rid of my backpack and set off again, this time only with my camera and tripod. I walked around the hut and, when it started to be dark outside, I got back in. Not that I was afraid of the darkness, but about 300 meters away from the cottage, I saw some huge footprints in the snow, probably belonging to one of the local brown bears.

When having dinner, I met a Slovakian girl, who made it here on the skialpes and who was really excited about my photographs. I was hoping the sky would get a bit clearer, so I could take picture of a starry sky before going to bed. There is nothing more beautiful than starry sky in the mountains, which proves my December hike to Wiesbachhorn in the Alps. Unfortunately, it was still too foggy outside, so I went to the dormitory. I took one last look out of the window, to make sure I’m not missing anything.

When I was half-asleep, the Slovakian girl, who slept right by the window suddenly screamed. I looked out of the window and saw exactly what I wanted to see for so long! Clear sky and stars! I hysterically started to getting out of bed. I woke up the whole room with 15 sleeping people.

I ran out with a tripod, wearing only leggings and a hoodie and pointed the lens at one of the mountains. Originally, I wanted to make an hour-long exposition, but it was so cold that I changed my mind after ten minutes. If anyone wondered why there is an orange smudge in the picture, that’s because the hut was behind my back and someone turned on the lights in the hallway, haha:)

I went back to my room, waking up everyone again. I set the alarm clock at 4.30am to see the sunrise. When it rang, I woke up everyone again, because I forgot to silence my ringtone. I think everyone hated me, which I could see on their faces during breakfast. The sunrise wasn’t unfortunately as epic as I had hoped. The sky cleared overnight, so in the morning there were absolutely no clouds, that would cause a pink morning show.

I went back to the hut and sat down for breakfast. The cottager asked me if I wanted to put some rum in my tea. Since I did not understand him, I said yes and when I took full sip, I almost passed out. I wanted to complain that he gave me warm rum instead of a tea, but I was afraid that he would hit me with a iceaxe, because the he looked like yetti.

After breakfast I asked the cottager if it was reasonable to climb Baranie Saddle (2,389 m.a.s.l.). This peak is closed for tourists over the winter, unless you are a member of the CHS or SHS. Well, I’m not a member, but I wanted to try it anyways. The cottager informed me that I was totally crazy and that there is one meter of new snow from the other night and that he’s not going to rescue me there if an avalanche falls on me. Then, I asked him, if he thinks I could make it on to Priečne saddle, through which I wanted to go back down, so I wouldn’t have to go down the same way. When he heard my question, he rolled his eyes and told me, that there was a chain section covered with snow & ice, so he asked me to go the same way down if I don’t want to break my leg, haha:) 

I obliviously listened to him and then set off the same way back. At the end, it wasn’t so bad, because the landscape looked completely different with blue sky. 

I got to my car at about noon and drove back to Prague. The way back to me took 7.5 hours instead of the expected 6 hours, for which I blamed the dug up highway and another fifty thousand people coming back from the extended weekend.

Anyway, it was a wonderful weekend, and on the way back I was already thinking about what mountain I will climb next. The so-called Big Venetan in the Alps got into my mind, but I’d probably will need a partner or two since it’s 3666 m.a.s.l., and that is a bit more tough than the High Tatras. Has anyone been there? :) I’d be happy for any tips! :))))

And what about Tery’s Hut? Anybody been there? If yes, did you like it? :)

Have a beautiful Thursday, guys!:) 

E.




Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  23 comments for “Teryho Chata

  1. Sára
    May 4, 2017 at 16:09

    Super článek a naprosto úžasný fotky. Hory neskutečně miluju. Dneska jsem byla na kontrole a RTG. Všechno OK, takže se vracím do Itálie do školy. Já to mám cobydup do Gran Sasso. Tam trávím každou volnou chvíli. Horská turistika mě neskutečně uklidňuje a nabíjí. Ty Tvoje fotky mě naprosto dostaly. Už aby byla noha v pořádku a já se mohla vydat na túru.

    • May 4, 2017 at 17:29

      Jeeej, tak to mám radost, že už se ti to taky lepší:) Tyjo Itálie je ještě jiný kafe, já plánuju v červnu Dolomity!:)

  2. Martina
    May 4, 2017 at 18:35

    Naprosto parádní článek i fotky :-). My jsme byli na Terince loni v létě, ale takhle “v zimě” je to snad ještě kouzelnější :-). Nepotkali jste místní lišky :-)? Ještě bych se chtěla zeptat, jestli neplánuješ uděat článek, který by se týkal focení, ta první fotka je dokonalá!!!! Absolutně nechápu, jak to děláš :-)..

  3. Lucka
    May 5, 2017 at 00:30

    Ahoj :) vypadá to skvěle. Můžu se zeptat jaké máš boty a leginy? Díky

    • May 5, 2017 at 00:57

      Legíny mám na běžky od Axonu a boty Garmont Dakota GTX:) Co se bot týče, tak poprvé v životě jsem prošla celý trek se suchýma ponožkama, takže moc doporučuju!:) Sice jsou dost drahé, ale zrovna investice do kvalitních trekových bot se vyplatí:)

      • Lucka
        May 8, 2017 at 14:00

        Právě zrovna sháním kvalitní trekové boty :) určitě na ně mrknu. Děkuji

  4. Veronika
    May 5, 2017 at 08:05

    Opravdu krásné fotky,Nechápu jak to děláte.Chtěla bych umět taky takhle fotit.Je něco co neumíte??? :-)))

  5. Miska
    May 5, 2017 at 13:23

    Krásne fotky :-) Aj my sme tento rok boli, ale ráno sme nemali taký krásny východ slnka, bola víchrica. Snáď nabudúce :-) Iba malá pripomienka – po slovensky sa nepovie z Hrebienoku ale z Hrebienka :-))))

    • May 5, 2017 at 13:31

      Super, díky za jazykovou opravu, Misko!:))))) Jej, vichřici nahoře potkat nechceš no:( A děkuju za kompliment ohledně fotek!.)

  6. Marki
    May 5, 2017 at 13:45

    Ahoj ahoj, super fotky!! ..můžu se zeptat jké bty jsi teda pořídila? Teď taky pokukuju po nějakých vyšších pohorkách, tak budu ráda za tip :-) a ještě – jakou značku legín pořizuješ? A co ta bunda? Je to hloupý se tak vyptávat, ale prostě máš skvělej horskej outfit :D :-) Díky za odpověď a pěkněj víkend!

  7. Annamaria
    May 5, 2017 at 14:41

    Ahoj :) Milujem tvoje články.!! Fotky sú úžasné. Som rada, že ti aspoň takto vyšlo počasie, ja keď som sa chcela ísť v zime asi 5-krát stále to dopadlo zle, lebo počasie sa rýchlo menilo a radšej som nešla aj keď to mám z domu asi necelú hodinu a pol cesty. Ale milujem tatry v zime a samozrejme aj v lete!! Snáď sa v lete podarí.
    Nechcela by si spraviť článok o tom, čo si zbaliť so sebou na takú túru do Tatier (hôr), keď prespávaš aj v horách (chate) ? Mám toľko otázok ohľadom takého výstupu :D (mohla by som ti napísať niekde správu?)

  8. ANDREJ
    May 5, 2017 at 20:12

    A ja som ten co spla na chodbe cez vikend :D fajn fotky!

    • May 5, 2017 at 21:36

      Hahaha jo pamatuju si tě! Pořád jsem tě budila, jak jsem pořád lezla dovnitř a ven :D Díky!:)

      • ANDREJ
        May 7, 2017 at 08:50

        tak ja som to este zniesol v pohode, ale chatar mi rano nalozil, ze nemohol spat lebo som behal do rana dnu von, dnu von :D pri tom ja som siel fotit o pol jednej a vratil som sa okolo pol stvrtej rano a zalahol do spacaka. Chceli sme spat vonku, ale ja som nespal dva dni potreboval som trochu tepla. inak prespala si praradnu mliecnu drahu :)

        • May 7, 2017 at 19:55

          COŽE?!?!?!?!?!?!?!?!? ONA BYLA MLÉČNÁ DRÁHA??????? UKA!!!! Máš někde fotku???? To snad ne!!!

          • ANDREJ
            May 8, 2017 at 19:47

            len kvoli nej sme tam boli :) poselm ti

  9. Tomas Beliansky
    May 11, 2017 at 07:00

    No do …. s tou mliecnou drahou.. Ale tak aspon je to zamienka sa tam vratit, ze?!
    Inak vazne podareny vikend to bol.. pocko, supr lidi a kopec zazitkov…
    Fajn clanok a supis fotky Eli..

    • May 11, 2017 at 10:27

      To jsme prokaučovali no :D Jj, já každý den sleduju počasí a jakmile se tam objeví JASNO, tak všeho nechávam a jedu! :D

  10. May 16, 2017 at 06:03

    Příští víkend jedeme s přítelem do Tater a máme v planu přespat na Teryho chatě, takže tenhle článek (btw naprosto fantastický fotky i video) je více nez tématicky a je skvělou motivací pro přežití učení na testy před tím, než se vydáme směr Slovensko. :) chtela jsem se zeptat, je něco, co by si člověk opravdu měl vzit s sebou a v zadnem pripade na to nezapomenout? Nebo i obecne, nějaké veci, ktere se tam hodi? :) předem dekuju

    • May 16, 2017 at 13:07

      Radko, to jsem moc ráda, že se ti článek stal inspirací!:)))) Určitě si nezapomeňte mačky a v ideálním případě i trekové hole, je tam pořád dost sněhu ;) Užijte si to!!! Já razím do Tater už v pátek:))))

      • May 18, 2017 at 20:57

        Děkuju moc, ja se právě rozmýšlela, zda hole vzít nebo ne. :) moc si to užij…máš zatím mnohem lepší předpověď než my. Ale nevadí, neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení/vybavení.

  11. Šušny
    May 24, 2017 at 09:40

    Už se těším na Velkýho Benátčana, to bude zase hop nebo trop :D

Leave a Reply