The Secret Magical Place


Ahooooj!

Tak konečně mám jeden večer doma volno, takže to znamená jediné. Nalít si skleničku pinota, nasadit sluchátka s “Friday night chill music” a sepsat svoje další dobrodružství do článku:))

Musím to ale vzít celé od začátku, jelikož je jedna informace docela podstatná. Na Instagramu jsem asi před půl rokem viděla u svého oblíbeného fotografa fotku, na které byla stavba, umístěná někde na hoře Kanin ve Slovinských Alpách. A nebyla to obyčejná stavba. Byla to malá moderní kabina ve tvaru zkoseného šestiúhelníku, která jakoby visela na hraně skály. Fotku jsem si uložila a řekla jsem si, že se sem jednou podívám, protože mě unikátní moderní architektura vždycky zajímala.

O několik dnů později jsem si dělala reserach, abych se toho o kabině dozvěděla co nejvíc. Kolik v ní stojí přespání, jak se k ní dá dostat, kdo jí postavil a za jakým účelem. Po několika hodinách brouzdání po internetu jsem se nedozvěděla nic víc, než to, že jí postavila parta nadšených architektů, stojí vedle staré horské chaty pod Kaninem a slouží k testování jakéhosi materiálu v drsných horských podmínkách. Ale nikde se nepsalo o tom, zda se v ní dá přespat, nebo jak se k ní dá dostat.

Pořád mi to vrtalo hlavou a pravidelně jsem se snažila zjistit něco víc, ale vždy neúspěšně. Nikde ani slovo. Před několika dny jsem se rozhodla, že – stejně jako vloni – vyrazím do podzimních Dolomit. Tak jsem začla plánovat cestu a napadlo mě, že bych si mohla pár kilometrů zajet a zkusit se poptat dole ve vesnici Bovec, zda o kabině někdo něco neví.

O pár dní později jsem s mamkou sedala do auta a vyrážely jsme směr Slovinsko. Když jsme přijely do Bovce a ptaly se na kabinu, nikdo o ní nic nevěděl. Shodou okolností jsem na internetu našla, že jakýsi pán, žijící v Bovci, od ní má klíče. Na stránce bylo přiloženo i telefonní číslo, takže jsem pánovi osmkrát neúspěšně volala.

Byl to poslední víkend, kdy jezdila lanovka na Kanin. Řekly jsme si, že to prostě risknem. Koupily jsme lístky na lanovku a pro případ, že stará chata i nová kabina byla zavřená, zabalily jsme i stan a spacáky. S tím, že kabinu aspoň obhlídneme zvenku a přespíme ve stanu.

Když jsme vyjely nahoru lanovkou, vydaly jsme se po červené kamsi nahoru. Vůbec jsme vlastně nevěděly, kam jdeme. Nikde žádné ukazatele, nic. Prostě jsme šly nahoru. Jenže když jsme po hodině a půl vylezly na první místo, odkud byl trochu výhled, uviděly jsme velkou starou chatu. Jenže byla úplně na druhé straně horského masivu, než jsme byly my.

Vrátily jsme se zpátky a zkusily to jinou cestou. Ztratily jsme dvě a půl hodiny. Naštěstí jsme ale na velkém kameni uviděly nápis “KOČA” (který samozřejmě nebyl z druhé strany, odkud jsme přišly, vidět) a hned nám bylo jasné, kudy máme jít (mimochodem “koča” znamená slovinsky chata, což jsme si pamatovaly z výstupu na Triglav).

No abych to zkrátila, napodruhé to vyšlo. Po dalších dvou hodinách jsme se vynořily u staré velké chaty a za pár vteřin jsme uviděly i TU kabinu. Visela na pár lanech. Tak ladně. Odráželo se v ní slunce. A byla krásná. Nikde nebyla ani noha a celé místo vypadalo opuštěně, ačkoliv jsme si myslely, že se na místě budeme prát o kámen, abychom si jen sedly a odpočinuly si.

Pomalu jsme mířily ke kabině a obě jsme ani nedýchaly, když jsme stály před jejími dveřmi.

Tak co, bude otevřená nebo budeme spát ve stanu?

Hello hikers!

So finally I have one night at home, so it means only one thing. Pour a glass of pinot, put on headphones with “Friday night chill music” and write about my next adventure I experienced just a couple of days ago.

But I have to start from the beginning, because one information is quite substantial. About 6 months ago, my favorite photographer posted a picture on Instagram, which totally got me. It was a picture of a remote cabin on a hill called Kanin in the Slovenian Alps. And it wasn’t just an ordinary mountain cabin. It was a small modern cabin in the shape of a bevelled hexagon that looked like it was hanging on the edge of a rocky cliff. I saved the photo and I said to myself that I would visit this place once, because I’ve been always interested in unique modern architecture and this looked really cool.

A few days later, I did a research to find out more about this cabin. How much it costs to sleep in there, how to get there, who built it and with what purpose. After several hours of searching, I found nothing except the fact that it was built by a bunch of enthusiastic architects, it was located right next to an old mountain hut under the Kanin mountain and the purpose was to test a new material in harsh mountain conditions. But there was nothing about the possibility to sleep there and how to get there.

I couldn’t get it out of my head, and every time I tried to find something more, I was always unsuccessful. Not a single word. A few days ago, I decided that – like last year – I’d go to the Dolomites to get some fall pictures. So I started planning the trip and then I noticed that Kanin is just a few miles away from Dolomites, so I decided to go there and ask in the village of Bovec if someone knows anything about the cabin.

A few days later, me and my mom sat in the car and headed to Slovenia. When we arrived at Bovec and asked about the cabin, anyone didn’t know anything. By coincidence, I found on the internet that there is a guy living in Bovec, who was supposed to have the keys. A phone number was also included on the page, so I tried to call the guy eight times. Unsuccessfully.

It was the last weekend when the cable car up to Kanin was still running. We bought tickets and, in case both the old hut and the new cabin were closed, we packed a tent and sleeping bags. Worst case scenario, we would just take a look at the cabin and sleep outside in the tent. 

From the upper cable car station, we just followed the red signs because those were the only signs we saw. We didn’t even know where we were going. No signs for the hut anywhere, nothing. We just hiked up. After an hour and a half, we got to the first place where there was a view. At one point we saw the big old hut. But it was on the other side of the mountain massif. Damn. 

We returned back to the cable car station and tried another way. We lost two and a half hours. Fortunately, we saw “KOČA” written on a big stone (which, of course, wasn’t visible from the other side where we came from). FYI, “koča” means mountain hut in Slovenian, which we remembered from the climb to Triglav).

Anyways, long story short, we finally hit the right path. After another two hours, we managed to get to the old hut and a few seconds later we finally saw THE cabin. It was just hanging on a couple of ropes. So peacefully. The sun was reflecting in it. And it was sooooo beautiful. There was no one around, and the place looked deserted, although we thought we’d fight over a stone to sit down and relax for a few minutes.

We slowly headed for the cabin, full of excitement, and we both hold our breath when I was grabbing the doorknob.

Will it be open or will we sleep in the tent?

Vzala jsem za kliku a k našemu překvapení se dveře otevřely. Kabina byla úplně prázdná a vevnitř nebylo nic víc, než 8 rozestlaných postelí a paroží na stěně. Z druhé strany dvěří jsme se konečně dozvěděly co a jak. Zjistily jsme, že kabina slouží v zimním období jako bivak a je v zimě otevřená pro horolezce. A za přespání se neplatí. Byla zmíněná jen prosba zanechat místo tak, jak jste ho našli.

Zabraly jsme nejlepší místa a čekaly, až přijdou ty zástupy turistů, chtějící taktéž přespat v kabině. Jenže nikdo nešel. A to i přesto, že byl pátek a bylo nádherné počasí. Tak jsem rozdělala vařič a venku uvařila večeři. Do západu slunce jsme strávily čas venku, já lítala s dronem, procházely jsme se, povídaly jsme, a když se setmělo, ulehly jsme do spacáků. Fakt jsme měly celou kabinu jen pro sebe.

Samozřejmě jsme se probudily na východ slunce, na který jsem ani nemusela vstát z postele, jelikož celá přední stěna (ta která visí ve vzduchu) byla prosklená. Umíte si představit něco krásnějšího, než koukat na východ slunce v horách, aniž byste vstali z postele?! Já teda ne.

Uvařila jsem snídani, horký čaj a pozorovaly jsme vycházející slunce do té doby, než vylezlo úplně a osvětlilo celý masiv. Byl čas se konečně vydat na vrchol Kaninu, který jsme předešlý den už nestihly a navíc jsme se strašně bály místo opustit, aby nás někdo z našich zabraných postelí nevyšachoval, hihi:)

Na Kanin jsme vyběhly za nějakou hodinku a pak se vydaly zpátky dolů a odcestovaly za dalším dobrodružstvím. Do Dolomit. Po cestě jsme se ještě zastavily na Mangartu, který jsme sice už viděly, ale před pěti lety a ne na podzim. Je to horský průsmyk, kam se dá dojet autem a výhled z něj je absolutně k nezaplacení.

Když nad tím tak přemýšlím, tak je asi dobře, že o kabině není na netu ani zmínka, protože ty zástupy lidí, které jsme očekávaly, by to kouzlo úplně zkazily.

E.

I slowly tried to open it and guess what!!! The door was open!!! The cabin was completely empty, and there was nothing more than eight beds and deer antlers on the wall. On the other side of the door, we finally found out what this place was used for and how it worked. We found out that the cabin serves as a bivouac in the winter and is open to climbers and hikers. And staying there was free! They just asked us to leave the place as we found it.

We immediately occupied the best beds and waited until the crowds of tourists, wanting to sleep in the cabin as well, arrived. But nobody arrived. Even though it was Friday and the weather couldn’t be better. I cooked dinner and then we spent the rest of the time out in the sun. I was flying with my drone and taking hundreds of pictures and when it got dark, we lied down in our sleeping bags. We had the whole cabin for ourselves.

Of course, we woke up for the sunrise, for which I didn’t even have to get out of bed because the whole front wall (the one hanging in the air) was made of glass. Can you imagine anything more beautiful than watching the sunrise in the mountains without getting out of your bed?! I can’t. 

I prepared some oatmeal and hot tea for breakfast, and watched the rising sun until it rose all the way up and lit the whole massif. It was time to finally get to the top of Kanin, which we hadn’t conquered the day before. 

We hit Kanin in about an hour, took another five hundred pictures and went back down, being ready for our next adventures. The Dolomites. On our way there, we stopped at Mangart pass, which we’ve already seen five years ago but not during the fall. It’s a pass, which is reachable by car and the view from up there is absolutely priceless. 

Now, when I think about it, it’s probably good that the cabin is a secret place without any mention on the internet because the crowds of people would ruin the magic completely. 

E.


created by dji camera

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  21 comments for “The Secret Magical Place

  1. November 8, 2018 at 17:23

    Nádherné fotky. A tedy závidím východ slunce z postele. To musí jak z pohádky. :)

  2. Petra
    November 8, 2018 at 16:22

    Zdravím, ráda jsem sledovala váš instagram ale poslední dobou se z něj stává teleshopping, vím člověk se nějak živit musí, ale všeho moc škodí.

  3. Dominika
    November 7, 2018 at 10:18

    OMG! Tohle je uplnej sen!!! Nádhera a díky za článek… tak třeba se mi tam taky někdy poštěstí strávit noc. Jsi skvělá a jak už někdo psal přede mnou, díky tomu tvému cestování a krásným fotkám, jsi asi jediná blogerka, která mě ještě nepřestala bavit <3
    D.

    • November 8, 2018 at 22:39

      Určitě podaří! Budu držet palce! <3 A děkuju, moc si cením takovéhle podpory! <33333

  4. November 6, 2018 at 21:39

    Slovinské hory miluju a snad nikde nejsou tak nádherné bivaky. Ve Slovinsku jsem strávila svůj Erasmus, takže hory tam mám nějaké nachozené, ale přespání v Bivaku mi bohuźel zatím nevyšlo. Ale určitě to mám v plánu! Díky za hezký článek. Btw nevíš které měsíce jsou přesně tyhle Bivaky k dispozici? :)

    • November 8, 2018 at 22:38

      Tak to ti strašně moc závidím! Na Erasmus bych do Slovinska jela hned! <3 A kde přesně jsi byla?
      No bohužel o tomhle bivaku fakt víc nevím, všechno co jsem věděla, tak jsem napsala. Ale vzhledem k tomu, že přes léto je hned otevřená chata, tak bych řekla, že bivak funguje přes zimu, když je chata zavřená.

  5. Viki
    November 5, 2018 at 19:45

    tak to je mega nádhera :) opäť sa ukázalo, že risk je zisk :P

    My Supercalifragilisticexpialidocious Diary | Live Better, Love Harder & Cure Hangovers

  6. Lucie
    November 5, 2018 at 18:56

    Eliško, mám dotaz – je tenhle výšlap schůdný pro psy? Nebo je raději “netýrat” a nechat je doma? Děkuji za info. L.

    • November 8, 2018 at 22:42

      Tyjo, to bych řekla že není:( Je tam kraťoučká ferrata, kudy se pes určitě nedostane. Leda že bys ho chytla do náruče:D

  7. Zuzana
    November 5, 2018 at 14:14

    Ahoj, díky za bezvadný článek. Je to moc prima, číst o takovéhle radosti z výletu. Hory 4ever!

  8. Veru
    November 5, 2018 at 08:39

    Tyhle články z cest jsou něco neuvěřitelnýho! Ty fotky jsou vždycky tak fantastický, že mám chuť se zbalit a taky někam vyrazit! Nádhera! :)

    • November 5, 2018 at 08:54

      Tak v tom případě to přesně plní účel! Děkuju za milý komentář:)

  9. Kristýna
    November 5, 2018 at 07:50

    Je skvělé, že sama píšeš jak je dobře, že o kabině není na internetu ani zmínka. Ale pak zveřejníš info s komplet popisem i s tím, že je spaní v kabině zadarmo. Trochu úsměvné…

    • November 5, 2018 at 08:54

      No jasně, ale můj blog čte tak málo lidí, že nepředpokládám, že každý kdo si ho přečte tam hned pojede:)

    • Jan
      November 6, 2018 at 13:24

      Ja to vnimam tak, ze krome toho, ze Eliska vykecala, jak se dostat na tohle fajnovy mistecko, tak taky pise o horach s obdivem, popisuje a foti jejich krasu, vari na varici a ne na ohnisti, po kterym je bordel a neprimo tak ukazuje cestu, jak se k horam chovat. Tedy neznecistovat je, uklidit si po sobe a pecovat o to, aby byly hezky.
      Takze mozna jo, mozna je to vyznamna influencerka a v ty kabine je ted narvano, ale taky lidem ukazuje, ze stoji za to se v horach chovat. A opusteny mista bez lidi budou stale, mimo sezonu je mrtvo i v Ceskym Svycarsku.

      • November 8, 2018 at 22:37

        Honzo, děkuju že jsi se mě tak zastal, toho si cením!:)) Ale máš pravdu, vždycky mě úplně vytočí, když vidím, jak se občas lidi k horám chovají.

  10. Káťa
    November 4, 2018 at 15:51

    Konečně článek s horami 😍 právě těmihle cestovatelskými články se odlišujete od toho moře ostatnich holek a kvuli nim se sem vracím. Obdivuju dobrodružného ducha vždycky mě to namotivuje a strašně vám fandím 😃. Poslední dobou tady byly fashion posty a uprimne za mě ne…máte dost radikalni názory. (Ale slabost pro kabáty chápu 😀 )

    • November 4, 2018 at 22:05

      Káťo, děkuju za milý komentář!:) Haha, nojo, ne každý je pošahaný na módu jako já a zase naopak ne každého baví hory :))))

Leave a Reply

Or

Your email address will not be published.