Seceda via Pic

Ahoooooooj!

přijde mi to jako den, kdy jsem se vrátila a přitom je to už přes týden. Tentokrát vás zahltím výstupem na jednu z nejikoničtějších hor celých Dolomit, nazývanou Seceda (2519 m.n.m.). Na tenhle vrcholek sice jezdí lanovka, ale tu zavřeli den před tím, než jsem se sem vůbec vydala, takže po davech lidí tu nebyla ani památka.

Hey guyssss!

it feels like one day since I came back from the Dolomites, but it’s been over a week already! This time, I will overload you with the hike up to one of the most impressive mountains in the entire Dolomites, called Seceda (2519 m.a.s.l.). There is a cable car going to the top, but it was shut down the day before I got there, so there were no people at all! 

Samozřejmě nejsem troškař, takže mi nestačilo si na Secedu vylézt rovnou z městečka Ortisei, tedy přímou, nejkratší cestou. Protože jsem neměla mapu, vydala jsem se nějakou koupit. Zaparkovala jsem u spodní stanice lanovky v Ortisei a vydala se do malého krámku hned vedle ní. Dala jsem se tam do řeči s týpkem, který se mě ptal, kam vyrážím. Když jsem řekla, že na Secedu, doporučil mi delší, zato horší cestu (hihi).

Ta vedla z Ortisei přes kostelík St. Jakob a přes vrcholek hory Pic (2365 m.n.m.), ze kterého je prý jeden z nejkrásnějších výhledů v celých Dolomitech. Měla jsem spoustu času, tak jsem si řekla, proč ne.

Of course it wouldn’t be me, if I just went there the easiest way. Because I didn’t have a map of this area, I went to buy some. I parked at the station of the Ortisei-Seceda cable car and walked to a small shop right next to it. I talked to this guy, who asked me where I was going. When I said that I wanted to go to Seceda, he recommended me a longer but more beautiful way.

It led from Ortisei around the St. Jakob church and then across the summit of Mount Pic (2365 m.a.s.l.), which is said to have one of the most beautiful views of the entire Dolomites. I had a lot of time, so I said why not.



Jenom cesta na Pic mi trvala asi tři hodiny, převýšení přes 1000 metrů mi dalo trochu zabrat. Když jsem se konečně vyškrábala na Pic, nemohla jsem uvěřit svým očím. Ten týpek měl pravdu. Byl to opravdu jeden z nejkrásnějších výhledů, které jsem kdy viděla. Byl tak krásný, že ho nešlo ani nijak vyfotit. To se mi občas stává. Když je něco až moc krásné, prostě si nevím rady, jak to zachytit na foťák. Tohle bylo ale jedno z těch míst, které si pamatuju i bez fotky.

Just the hike to Pic took me about three hours, gaining the altitude of over 1,000 meters. When I finally scrambled to Pic, I couldn’t believe my eyes. That guy was right! It really was one of the most beautiful views I’ve ever seen. It was so beautiful that I couldn’t even take a picture of it. This happens to me sometimes, I mean when there’s something too beautiful, I just don’t know how to capture it on the camera, but I’m pretty sure this was one of those places I’ll remember without having it captured. 

Po necelé hodině kochání se jsem znovu hodila batoh na záda a vyrazila dál. Vlastně z Pice je Seceda taky vidět, ale musela jsem na ní prostě vylézt.

Sestoupila jsem o 200 metrů dolů, abych pak musela dalších 300 nastoupat. To mě vždycky neuvěřitelně rozčiluje, takže jsem nahodila vražedné tempo a za hodinu a půl jsem stála na vrcholu Secedy.

Nikde nebyla ani noha, a tak jsem si jen sedla do trávy a užívala si zapadající slunce, které mi pálilo do obličeje i přesto, že se teplota pohybovala kolem nuly.

After less than an hour of watching the nature, I started walking again. Actually you can see Seceda from Pic, but I just had to climb it anyways. 

I descended 200 meters down to the valley and then had to ascend 300 metres up again. This always drives me crazy, so I hit the path in an incredible pace and in an hour and a half I was already standing at the top of Seceda.

There was absolutely no one there, so I just sat in the grass and enjoyed the setting sun that was shining straight into my face, even though the temperature was around zero.

Čas se mi docela krátil, takže jsem po patnácti minutách zvedla a klusala zpátky dolů, tentokrát už přímou, nejkratší cestou, abych to stihla do tmy, což se mi stejně nepodařilo:D K autu jsem došla s čelovkou.

Tak a to je ode mě z Dolomit všechno! Zase jsem zažila neopakovatelné tři dny, na které jen tak nezapomenu. Tentokrát byly hory výjimečné tím počasím, které jsem v horách snad nikdy neviděla. Modrá obloha celé tři dny a sluníčko od rána do večera. Sice pořád preferuju tři metry sněhu, led a bílou mlhu, ale tohle mělo taky něco do sebe :)))

E.

The time went so fast, so after a while I had to roll back down. This time I took the shortest way to get back to the car. 

So guys, that’s all from the Dolomites! Again, I have experienced unbelievable three days, which I will never forget. This time the mountains were exceptional because of the weather, which I had never seen in the mountains before. I mean, blue sky for three days in a row and shining sun from morning till evening. I still prefer three meters of snow, ice and white fog, but there is something about this as well!:) 

E.

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

Leave a Reply