Passo Giau I Dolomites

Ahooooj!

Přespáním u Messnerova muzea naše adventure rozhodně neskočilo. Hned další den jsme se totiž přesunuli na Passo Giau, na kterém jsem nikdy předtím nebyla. Nechápu proč. Ale k tomuto průsmyku se pojí dost zajímavá historka.

Plán byl naprosto jasný – přespat ve stanu na Passo Giau. Byl duben, takže sníh už na většině míst dost opadl. Z Cortiny jsme se vydali serpentinami nahoru a jak jsme se blížili ke dvou tisícícům metrům, sněhu začlo podezřele přibývat. Když jsme se ale vynořili za poslední zatáčkou na průsmyku, nestačili jsme se divit. Kolem silnice byly asi tři metry sněhu. VŠUDE. To jsme podcenili. Měli jsme letní stan & letní spacáky a spaní na sněhu nepřipadalo v úvahu. Trošku jsme propadli panice, protože bylo asi šest hodin odpoledne a moc času na vymýšlení plánu B nebylo. Zaparkovali jsme u restaurace na úplném vršku, vylezli z auta a vyběhli na nejbližší kopec, kam vedla vyšlapaná cestička, takže jsme se nebořili po pás, ale jen po kolena.

A co se nestalo.

Na protějším kompci jsme jako zázrakem uviděli miniaturní ROVNOU TRAVNATOU plochu, jako stvořenou pro stanování. Zázrak. Hned jsme se k němu vydali, abychom ho prozkoumali a ujistili se, že není podmáčené nebo neskrývá nějaký podobný háček a voilá! Byla to opravdu jediná nezasněžená plocha na kilometry daleko. Hned jsme místo zabrali, aby se nám na něj nenakvartýroval někdo jiný. Měli jste vidět ten kýč. Zatímco Kuba stavěl stan, já vytáhla vařič a gina a uvařila večeři.

A zbytek večera jsme jedli, pili, povídali a pozorovali zapadající slunce. Když se setmělo, zalezli jsme do spacáků, protože najednou jako by bylo -20 stupňů.

A ten výhled ráno? Další dávka kýče. No posuďte sami. Tohle byl vážně ten pravý million-star hotel.

E.

Hey adventurers! 

Sleeping at the Messner Museum wasn’t certainly the last punk adventure we experienced on this trip. The next day we moved to Passo Giau, which I had never been to before. I don’t really know why because it’s fabulous. But there’s quite an interesting story to this.

The plan was clear – to sleep in a tent on Passo Giau. It was end of April, so the snow was gone in most places. From Cortina, we hit the road up, and as we passed two thousand meters of altitude, the snow suspiciously began to accumulate. But when we passed the last curve, we couldn’t believe our eyes. There were about three meters of snow. EVERYWHERE. We underestimated that. We had a summer tent and summer sleeping bags and sleeping in the snow was out of the question. We panicked a bit because it was about 6PM and there wasn’t much time to think of plan B. We parked at the top, jumped out of the car and rushed to the nearest hill, where a beaten path led, so we didn’t sink into the snow to our waist level but only to knee level. 

And guess what we saw!

On the opposite side, we saw a tiny piece of earth that wasn’t covered with snow and was almost made for camping. Miracle. We immediately went to see it more closely and make sure it wasn’t waterlogged or something and voilá! It was really the only area without snow. We took the place right away, so that no one else would steal it. You should have seen how kitsch it was. While Kuba was pitching a tent, I pulled out a stove and gin and cooked some dinner & prepared drinks to celebrate.

We ate, drank, talked and watched the setting sun for the rest of the evening. When it got dark we crawled into our sleeping bags because it suddenly felt like -20 degrees.

And the view in the morning? Another dose of kitsch. Well, you can be the judge of that. This was really the real million-star hotel.

E.






 

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  3 comments for “Passo Giau I Dolomites

  1. Jan
    June 24, 2019 at 23:59

    Neni stan Jurek prostě geniální?

Leave a Reply

Or

Your email address will not be published.