Passo Di Falzarego


Ahoooj!

V posledním článku jsem psala o tom, jak jsem stihla poslední lanovku dolů z Lagazuoi a dole na Falzaergo Pass hledala místo na spaní.

Musela jsem hledat opravdu důkladně a zároveň jednat rychle, protože se stmívalo. Akorát zapadalo slunce, když jsem dorazila dolů k autu. Přebalila jsem rychle krosnu a vzala všechno, co bych mohla ke stanování potřebovat.

Vydala jsem se hned na protilehlý kopec od toho, ze kterého jsem se právě vrátila. Vypadal nadějně. Měl hebky vypadající trávu a spoustu kopců, za které bych se mohla schovat.

Nevím, jestli jsem to psala už v minulém článku, ale všichni se mě na to pořád ptáte. Ano, stanování je v Dolomitech zakázané pod vysokou pokutou. Mimo národní park to tolik neřeší, ale pokud chcete stanovat uvnitř NP, musíte si dávat opravdu velký pozor, abyste nebyli odnikud vidět. Zároveň doporučuju stavět až po západu slunce.

Hey guys! 

In the last article I wrote about how I got down from Lagazuoi back to Falzarego Pass by the last cable car and started looking for a place to pitch my tent. 

I had to look really hard and act quickly because it was getting dark. I came down to my car when the sun was setting. I quickly repacked and took everything I needed for camping.

I went to the opposite hill, which looked quite promising. There was soft-looking grass and plenty of hills to hide behind. 

I don’t know if I wrote it in the previous article, but you’re always asking me about it. Yes, camping in the Dolomites is forbidden under a high fine. Outside of the national park they don’t care that much, but if you want to camp inside the national park, you have to be very careful. I recommend pitching the tent after sunset.


Asi po dvou kilometrech chůze jsem našla to perfektní místo. Bylo v malém údolí mezi kopci, takže hezky schované, ale zároveň mělo pěkný výhled.

Postavila jsem stan a uvařila večeři, kterou jsem dojídala už za černočerné tmy. Do spacáku jsem ulehala už kolem deváté a usnula jsem na dobré tři hodiny.

Jenže kolem půlnoci mě probudil neuvěřitelný hluk. První, co mě napadlo, byli medvědi. Hned jsem strachy tuhle možnost vyloučila. Potom jsem si vzpomněla, že jsem po cestě potkala strašnou spoustu jelenů a srnek a došlo mi, že je říjen, takže jeleni jsou v říji, a proto tak troubí.

Celou noc chodili kolem mého stanu a nenechali mě spát. Chvílemi se mi zdálo, že mi dokonce šlapou po stanu. Do rána už jsem toho moc nenaspala.

Ráno mě vzbudilo vycházející sluníčko, které mi už po sedmé pralo do stanu. A v tomhle momentu jsem úplně zapomněla na to, jak jsem se vůbec nevyspala, protože když jsem rozepla stan, naplnil mě úplně pocit štěstí. Tak silný, že se mi úplně rozslzely oči.

After about two kilometers of walking, I found the perfect place. It was situated in a small valley between the hills, so well hidden, but it also had a nice view.

I set my tent and cooked dinner, which I finished eating when it was dark. I got into my sleeping bag at about 9pm, and I fell asleep for three hours.

But at midnight, a very loud noise woke me up. The first thing I thought about was the bears. I started freaking out, but then I realized that it wasn’t possible. Then I remembered that I had seen a lot of deer on the road during the day, and I realized that it was October, so the deer was in rut, and that’s why it was so loud. 

All night long, they were walking around my tent and didn’t let me sleep. It seemed like they were even stepping on my tent. I didn’t get much sleep till the morning.

In the morning the rising sun woke me up. And at that moment, I forgot about my crappy night, because when I opened the tent I was filled with a feeling of happiness. 


Vyškrábala jsem se ven ze spacáku, obula boty a vykročila do ranní rosy. Vytáhla jsem vařič a dala vařit vodu. Do té doby, než se začala vařit jsem jen stála a koukala a usmívala se.

Zalila jsem si kafe a hnusnou instatní ovesnou kaši, která mi v tu chvíli přišla úplně geniální. Je zajímavý, jak prostředí dokáže úplně změnit náladu člověka… Sedla jsem si kousek od stanu a rozjímala. Takhle jsem to vydržela asi hodinu a půl.

I sneaked out of my sleeping bag, put on my boots, and walked into the morning dew. I pulled out a stove and poured water in it. Until it started boiling, I just stood there, looking at the beauty and smiling.

I fixed myself a cup of coffee and a disgusting oatmeal, which tasted like the best food ever at that moment. It’s interesting how the nature and weather can completely change your mood. I sat down next to the tent and kept staring at that mass of rocks, which I managed to do for more than an hour.


Nakonec jsem se dokopala k tomu, abych sbalila stan a vyrazila za dalším dobrodružstvím. Když jsem házela krosnu na záda, začly kolem mě chodit první hikeři, takže načasování mi vyšlo báječně.

Sešla jsem dolů k autu a přejela do městečka Ortisei, kde začínal můj další trek, ale o tom až zase příště!:)

A kde jste zažili nejkrásnější východ nebo západ slunce vy? :)))

E.

Finally, I managed to pack my tent and set off for another adventure. When I threw a backpack on my back, the first hikers started to walk around me, so the timing was perfect. 

I went down to the car and drove to the town of Ortisei, where my next trek started, but more about that the next time :)

And where did you guys experience the most beautiful sunrise or sunset? :)))

E.

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  1 comment for “Passo Di Falzarego

  1. October 22, 2017 at 19:19

    Tohle je fakt nádhera, to světlo je prostě úžasný! S tou ovesnou kaší to máme stejně – doma se toho ani nedotkneme, ale takhle na cestách nám chutná skoro všechno :D Dolomity jsou moje srdeční záležitost, ale vždycky jsme tam byli jen na přelomu jara a léta, takže díky za podzimní inspiraci.

Leave a Reply