New Years on Zanzibar

Ahooooj!

Dvěma dny na safari moje tanzánské dobrodružství rozhodně nekončí, takže tady je další článek!

Jestli je jedna věc, která byla na tomhle tripu fakt super, bylo to, že byl vážně rozmanitý a od všeho jsme s mamkou měly něco. Začalo to horama (vlastně jenom jednou horou), pokračovaly jsme na safari v poušti a skončily jsme na pláži.

A teď si zkuste tipnout, jaká část mě bavila nejmíň, haha :D

Začalo to příšerným (ale fakt příšerným) letem z Arushy do Zanzibar City v pátek 29.12. To, že jsme letěli dvacetimístným letadlem sto let starým je jedna věc, ale jak vypadalo letiště v Arushe byla věc druhá. No určitě si umíte představit letiště uprostřed Afriky v malém městečku o počtu obyvatel srovnatelným s počtem obyvatel na Vinohradech. Terminál (jestli se tomu vůbec dá říkat terminál) byla pergola. Doslova. Jenom střecha na čtyřech nohách bez podlahy, bez stěn, beze všeho. Takže jsme vlastně seděli venku a čekali na letadlo. Které mělo hodinu zpoždění z důvodu TECHNICKÝCH PROBLÉMŮ. V Africe fakt nechcete mít technické problémy.

Přiletěli jsme na Zanzibar, kde nás čekala další pergola, jen o kousek větší. Nějaký baggage claim? Vůbec. Týpci to normálně nosili z letadla v ruce a házeli to na hromadu v rohu pergoly. No nic, vzali jsme kufry a vyšly ven, kde už na nás čekal týpek s cedulí “Elisha”. Vydedukovali jsme, že bych to mohla být já a zamířily k němu.

Ubytování jsme měly na východní straně ostrova, takže jsme nasedly do auta, které nás asi o hodinu později vyhodilo u hotelu Sahari.

Na Zanzibaru jsme si naplánovaly jenom tři dny, protože ani jedna z nás není úplně ten typ, co by týden mrtvolně ležel na pláži a chytal bronz.

Hey guys!

After two days on safari my Tanzanian adventure is definitely not over, so here’s another article!

If there was one thing that was really cool on this trip, it was the fact, that it was very diverse. It started with mountains (actually only one mountain haha), we continued to a safari in the middle of a national park and ended up on the beach.

And now try to guess which part I enjoyed the least, haha!:)

It started off with a terrible (but really terrible) flight from Arusha to Zanzibar City on Friday December 29th. The fact that we were flying with a hundred-year-old plane for about twenty people was one thing, but how the airport in Arusha looked like was something pretty unique. But I guess you guys can certainly imagine how an airport in the middle of Africa in a small town with a population comparable to one neighbourhood looked like. The terminal (if what we saw can be called a terminal) reminded an old, about-to-fall pergola. Literally. It was just a roof on four poles without a floor, no walls, no nothing. So we were actually sitting outside and waiting for the plane, which was one hour delayed due to TECHNICAL PROBLEMS. You really don’t wanna have technical problems in Africa.

We arrived in Zanzibar at another pergola, just a little bigger. Baggage claim? Hahaha. The guys brought all the suitcases from the plane in hands, and they threw it on a pile in the corner of this pergola. Well, we grabbed our stuff and went out where a guy with a “Elisha” sign was waiting for us. We deduced that it could be me and headed towards him.

The hotel was on the eastern side of the island, so we hopped in the car, which dropped us about an hour later by the Sahari Hotel.

We planned only three days on Zanzibar, because neither of us is the kind of person, who could lie on the beach for a week just in order to get tanned. 

První den jsme byly ale tak unavené, že jsme si po snídani lehly k bazénu na lehátko a celý den strávily tam. Chtěla jsem fakt nic nedělat, ale po dvou hodinách mě to přestalo bavit, takže jsem vytáhla knížku a do večera si četla. Samozřejmě i přesto, že jsem ten typ člověka, co se nikdy nespálí a musel by se škvařit měsíc, aby se tak stalo, spálila jsem se hned první den. Ne moc, ale druhý den jsem dotáhla svojí barvu do barvy rajčatového protlaku.

To byl přesně ten jeden den odpočinku, který mi stačil na to, abych zregenerovala po náročném programu.

On the first day we were so worn out that we spent the full day lying by the pool. I didn’t feel like doing anything, but after two hours I got bored, so I pulled out a book and read till evening. Of course, even though I’m the type of person who never gets burnt and has to lie somewhere for a month to make it happen, I burned right the first day. Not much, but the next day my color reminded a tomato. 

That was exactly that one day of rest I needed to regenerate after our challenging program.

Druhý den jsme se rozhodly se vyvalit pro změnu na pláži, ale už to nebylo tak jednoduché, protože jsem ležet vydržela jenom hodinu. Pak jsem musela začít něco dělat, takže jsme se rozhodly se jít projít po pláži. Ušly jsme asi 7 km a došly jsme až na známou pláž Paje, kde byla hlava na hlavě. Usoudily jsme, že jsme rády, že u našeho hotelu tolik lidí nebylo a vrátily jsme se. Tím jsme zabily další tři hodiny, jenže co dál? Daly jsme si kafe, vytáhla jsem časopis, šla jsem fotit nějaké nesmyslné fotky, dala si mojito, nasbírala dvě kila mušlí, pošťouchala jsem mořské hvězdice a zaplavala si. Pak se mi naštěstí podařilo asi na dvě hodiny usnout, čímž jsem svojí rajčatovou barvu dovedla k dokonalosti.

The next day we decided to spend the day on the beach for a change, but it wasn’t that simple anymore because it took me only an hour to get bored. Then I had to start doing something, so we decided to go for a walk along the beach. We walked for about 7 km and got to the famous beach called Paje which was crowded as hell. We agreed that we were glad that there weren’t so many people at our beach and got back. That’s how we killed another three hours, but what next? We had coffee, read a magazine again, went to take some photos, had a mojito, picked up two pounds of shells, petted a starfish and swam. Fortunately, I managed to sleep for about two hours, bringing my tomato color to perfection.

Třetí den jsem byla nucena strávit ve stínu. Už jsme se vážně kopaly do zadku, takže nás nenapadlo nic lepšího, než se jít projít mimo hotel, což nebyl úplně fajn nápad. Vzhledem k tomu, že jsme přijely za tmy, tak jsme neviděly, co se skýtá tam venku.

Jakmile jsme opustily hotel, ocitly jsme se zpátky v centrální Africe. Prach, špína, bordel, krávy randomně se pasoucí u polorozpadlých chatrčí bez oken a lidi válející se na zemi u cesty. Rozhodně tohle moc lidí nenapadne, takže si nás všichni domorodci dost zvláštně prohlíželi a každý druhý se nás ptal, jestli jsme se neztratily a jestli nepotřebujeme pomoct. Narazily jsme na domorodkyni, která prodávala tropické ovoce, které jsme nákupem ananasu, melounu, papáji a manga udělaly pravděpodobně celoroční byznys.

Vrátily jsme se do hotelu a ovoce si daly místo oběda.

Zbytek dne jsme strávily na pokoji. Večer jsme se trochu zkultivovaly na silvestrovskou večeři a vyrazily do hotelové restaurace na šestichodové menu. Ukrutně jsme se přežraly a chvilku před půlnocí vyrazily na pláž, kde místní postavili jakousi bránu a ohniště z palmových listů. Už hořel oheň, okolo kterého začli domorodci poskakovat a zpívat.

Musím uznat, že to byla docela pěkná podívaná. Připily jsme si skleničkou šampaňsňkého, daly se na chvíli do řeči s ostatními a 15 minut po půlnoci odcházely zmožené vedrem na pokoj.

Takže takhle nějak probíhal náš Silvestr. Z party all night jsem už dávno vyrostla, takže tahle poklidná večeře mě naprosto uspokojila a kolem půl jedné jsem byla tuhá.

I was forced to spend the third day in the shade. We were really bored, so we didn’t think of anything better than going outside the hotel, which was not a great idea. Because we arrived in the dark, we didn’t see what was out there.

Once we left the hotel, we found ourselves back in central Africa. Dust, dirt, cows randomly grazing next to half-ruined houses without windows and people chilling on the ground on the side of the road. Definitely, this is not what many people would do, so all the natives were looking at us and some of them even asked us whether we were lost. We came across a lady, who was selling tropical fruits, so we bought some. We probably made her business for the day with the purchase of a pineapple, watermelon, papaya and a mango. 

We went back to the hotel and had all the fruit for lunch.

We spent the rest of the day in the room. In the evening, we headed for New Year’s Eve six-course dinner in the hotel restaurant. We stuffed ourselves and just a few seconds before midnight we went to the beach, where the locals had built a gate and a fire-pit made from palm-tree leaves earlier that day. The locals were dancing and singing around the fire.

I have to admit it was a pretty nice show. We had a glass of champagne, talked to each other for a few minutes, and 15 minutes after midnight, me & my mom called it a night. 

So this was our New Year’s Eve. I feel like I’m too old of party-all-night kind of celebration, so I actually enjoyed this peaceful dinner more than anything else, haha:)


No, abych to shrnula, tak jsem upřímně byla ze Zanzibaru, který je považován za jeden z rájů na zemi, trochu zklamaná. Jednak ať chceme nebo ne, pořád je to Afrika, takže se z vás snaží vytáhnout co nejvíc peněz i za cenu, že vás očůrají, takže doporučuju kontrolovat účty. Nám naučtovali naprosté nesmysly a jen díky tomu, že už jsme byly na tyhle fígle zvyklé, tak jsme si toho všimly.

Naúčotvali nám drinky, které jsme neměli a jídlo o polovinu dražší, než bylo v jídelním lístku. Bavíme se o nějakých $30, které by mě asi nezabily, ale úplně mě ytáčí ten princip. Klidně bych jim dala na kocni pobytu dýško větší než třicet dolarů, ale jenom v případě, že by jednali fér.

Za všechno chtějí dýško, i přesto, že pro vás vlastně nic neudělají. K tomu mě napadá ideální příklad už letiště. Na letišti jdete na záchod a když si umyjete ruce, u umyvadel stojí paní, která odmotává toaleťák a podává vám ho, abyste si utřely ruce. Jakmile si je ale utřete, už natahuje ruku, abyste jí dali dva dolary. U východu z letiště pak stojí týpci, kteří vám vyrvou kufry z ruky a odtáhnou vám ho dvacet metrů do auta. A zase za to chtějí peníze.

Pláže jsou špinavé a do panensky bílého písku mají opravdu daleko. Je tu neuvěřitelné množství řas, které se ve většině případů neuklízí. Při odlivu se prakticky nedá koupat, protože moře je doslova kilometr daleko, s čímž se samozřejmě nedá nic dělat, ale pokud se rozmýšlíte mezi dalšími exotickými destinacemi, jako jsou Maledivy, Seychelly, Bahamy, Hawai, Fidji nebo Filipíny, rozhodně volte jednu z nich.

Třeba někdo bude mít jiný názor, ale já byla opravdu zklamaná a myslím, že jsou na světě mnohem lepší pláže v jiných destinacích za stejnou cenu (čímž myslím zejména letenku).

Anyways, to je ode mě všechno, já doufám, že se vám článek líbil, že jsem vás moc nezahltila a že vám tipy alespoň k něčemu budou, až se budete rozhodovat, kam vyrazit:)))

E.

Well, to summarize it, I was a little disappointed from Zanzibar. It’s considered to be one of the paradises on earth, but whether we like it or not, it’s still Africa. That means everyone is trying to get get money from you even when it means cheating. So I recommend checking all the bills and everything. They charged us nonsense things at the end of our stay, which I noticed and told them. But if you don’t notice, they charge you drinks you didn’t have and meals for higher prices than the menu said. I mean, we’re talking about $30, so even though 30 extra bucks is not gonna kill you, I really really hate this kind of an attitude. I don’t have a problem giving them tips higher than this “mistake”, but only in case they act fair.

They want a tip for everything, even though they don’t do anything for you. I got a perfect example from the airport. At the airport, I went to the bathroom and when I washed my hands, there is a lady standing by sink, who gives you a piece of toilet paper to wipe your hands. But once I’ve wiped them, she held out her hand and wanted two dollars from me. At the exit from the airport, there are guys who would grab your suitcases carry them twenty meters to the car. And they want money again.

The beaches are dirty and they are really far away from those perfect white sand & turqoise water beaches. There is an incredible amount of seeweed, which is usually not cleaned. If there’s low tide, you can’t swim or anything, as the sea is literally a kilometer away, about which of course there is nothing to do, but if you think of other exotic destinations like Maldives, Seychelles, Bahamas, Hawaii, Fidji or the Philippines, definitely choose one of them. 

Perhaps somebody will have a different opinion, but I was disappointed and I think there are much better beaches in other destinations for the same price (I mean the flight tickets from Central Europe).

Anyways, that’s all from me, I hope you enjoyed the article and I didn’t overload you, and that you will find these tips useful when you’ll be deciding where to spend your vacation :)

E.

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  5 comments for “New Years on Zanzibar

  1. Blanche
    January 17, 2018 at 00:29

    Ty jo, tak to jsem hodně zvědavá na moje vlastní dojmy. Teď se odtamtud vrátil kamarád a byl naprosto nadšenej, ale jinak co tak sleduju, tak taky žádná sláva. Jo a chápu, že mimo hotely je tam teda slušnej mazec, ale myslíš, že je třeba ok běžet od hotelu po pláži kamsi cca 7km nebo to neni moc bezpečný? To, že budu za exota, s tím už jsem smířená, ale musim to běhání tam nějak okaučovat a moc nevim jak :D

  2. Viki
    January 16, 2018 at 11:50

    takže zanzibar si škrtám :D asi sú pre mňa vhodnejšie destinácie. ale inak nádherné fotky :)

    Viki Ceglédyová

  3. Zuzi
    January 16, 2018 at 08:46

    Článek byl velice moc zajímavý, je škoda, že když už jednou místo hor si byla na pláži, že to bylo zklamáním. Ale fotky jsou moc krásné.

  4. January 15, 2018 at 21:24

    Parádní fotky teda!!

  5. January 14, 2018 at 03:32

    Mám z různých fotek a instastories ze Zanzibaru stejný pocit… okolo resortů prostě pravá Afrika a pokud tam někdy nebudou superlevné letenky, které by mě přesvědčily, asi dám přednost plážím, u kterých je i co vidět :). Jinak klobouk dolů za Kilimanjaro, zní to jako neskutečný zážitek, ale i neskutečný výkon!

Leave a Reply

Or

Your email address will not be published.