WHY?

Ahoooj!

Napadlo mě napsat článek o tom, proč si myslím, že móda je v dnešní době důležitá. Spousta lidí si totiž myslí, že móda je povrchní a je to jen přetvářka. Představte si, že máte vedle sebe dvě dvojčata, která vypadají úplně totožně. Mají stejné vzdělání, stejné myšlenky, stejné tělo, stejnou osobnost. Jedna bude mít na sobě něco, co jí sluší a vypadá skvěle. Druhá bude mít nepadnoucí oblečení. Které vás zaujme jako první?

Podle mě je móda vyjádření sebe sama. Odráží vaši osobnost. Vypovídá o tom, jak moc vám záleží na tom, abyste působili dobře nejen na okolí, ale i na sebe samu. Já osobně se cítím strašně, když vím, že vypadám jak blázen.

Povím vám jednu příhodu. Jednou jsem jela z hor. Měla jsem na sobě pohorky, šusťáky a péřovou bundu. Jela jsem metrem. A přistoupila slečna v krásném kabátu, kabelkou přes ruku a s perfektním make-upem. A postavila se přimo vedle mě. Připadala jsem si tak méněcenně vedle ní a tak strašně jsem se těšila, až si taky vezmu kabát a košili. Možná to takhle mám jenom já, protože jsem módou posedlá a necítím se dobře, když vypadám jako vidlák, ale rozhodně to vypovídá o tom, že ta slečna věděla, co dělá, byla silná, sebevědomá, krásná, úspěšná a dokonalá. Zatímco já jsem byla křupan, který právě přijel v šusťákách z hor a nikdo by si o mě neopřel ani kolo.

Ať chcete, nebo nechcete, oblečení dělá divy. Ale pokud vás móda opravdu nezajímá, rozhodně nemá smysl se do toho nutit. Protože jakmile máte na sobě něco, v čem se necítíte dobře, je to poznat.

Napadá mě další zajímavá historka. V tomhle outfitu jsem natáčela Minutu Módy. Kdo tenhle pořad nezná, jde o to, že oslovuju lidi na ulici a natáčím jejich outfity, které následně komentuju. Většinou lidi s natočením souhlasí a přibližně každý pátý odmítne. Když jsem měla na sobě tenhle outfit, stáli jsme s kameramanem na Příkopech 5 hodin a oslovila jsem asi 20 lidí. Z toho 18 odmítlo. Náhoda? Nemyslím si. Martin mi řekl: “no, tak se nediv, vždyť vypadáš, jako kdybys jim chtěla ukrást peněženku.”
A co z toho vyplývá? Že to, co máte na sobě opravdu ovlivňuje to, co si o vás ostatní lidi myslí.

Dám vám další příklad. Sedíte ve škole na přednášce ekonomie. Přijde týpek v ošoupaných, deset let starých džínech, tričku s nápisem a špinavých teniskách a batohem na zádech. Nevím, jak vy, ale první, na co pomyslím je: “Tenhle tady chce přednášet o ekonomii?!” A pravděpodobně bych si otevřela laptop a šla psát článek na blog. Další týden přijde jiný přednášející. Ten má na sobě skvěle padnoucí oblek a v ruce koženou brašnu. Z takového člověka bych měla rozhodně větší respekt a měl by o dost větší pravděpodobnost, že bych ho celou hodinu poslouchala. Co z toho vyplývá? Že oblečení odráží vaši osobnost. A vracím se k prvnímu odstavci tohoto článku.

Všechno to dává perfektní smysl a zapadá to do sebe. Nebo ne?

A mimochodem, když už jsme u toho oblečení, přijďte se na mě podívat v neděli mezi 13:00 a 17:00 do Palladia, dělám tam takovou stylistku a chodím s holkama po obchodech a radím jím, co na sebe, jak co zkombinovat a co se bude na jaře nosit!:)

Hey guysss!

I figured that I could write an article about why I think fashion is important these days. A lot of people think, that fashion is superficial and it’s some kind of a hypocrisy. Well, imagine two twin girls, looking exactly the same. They have the exact same education, same thoughts, same personalities. But one is wearing a great outfit and is looking awesome, the other one is wearing a bad outfit that doesn’t fit her at all. Which one of them would catch your attention first?

Well, I think that fashion is a kind of expression of yourself. It reflects you personality. It shows, how much you care about giving the good impression. I, personally feel awful when I know, that I’m wearing something that doesn’t suit me.

I’m gonna tell you a story. Once I was going back from mountains and I had to use the subway. I was wearing some kind of a sports pants, hiking boots and a puff jacket. A a gorgeous girl, wearing a beautiful coat, with a perfect make-up, got on on the next station. She took a place right next to me and I felt so small and inferior next to her. I couldn’t wait to wear a coat and a shirt. Maybe it’s just me because I’m obsessed with fashion and I don’t feel good when I look like a moron, but this all definitely shows that that girl knew what she was doing, she was strong, confident, beautiful, successful and perfect. While I was a bumpkin, which has just come from the nature and no one would even look at me.

I really think that clothes really matter. But if you don’t care about what you wear at all, there is no point of forcing yourself to it. Because if you wear something you don’t feel comfortable in, people can tell.

Let me tell you another story. I was shooting my fashion show in this outfit. For those who don’t know this show, I film another people’s outfits in the streets and comment them. Most of the people agree with filming, about every fifth person declines. Well, when I was wearing this outfit, we were standing for about 5 hours on the street. I asked about 20 people and 18 declined. Coincidence? I don’t think so. Martin (cameraman) told me: “why are you so surprised? Look at what you’re wearing! It looks like you wanna rob them.”
And why am I telling you this? It all means, that your clothes really affect other people’s opinion.

I’ll give you another example. Imagine sitting in school and getting ready for a lecture about economics. The speaker just enters the room and he’s wearing old, ugly jeans, stretched t-shirt, dirty sneakers and a backpack. I don’t know how about you guys, but the first thing that comes to my mind is: “What the heck is he doing here?!” And I would probably open my laptop and start writing a blog post. Well, another day another speaker comes. This time he’s wearing a fitting suit and a leather bag. I would respect this guy a lot more, than the other one. And there would be a better chance of me listening to the whole lecture. And what does that imply? That your clothes reflects your personality. And I’m back at the first paragraph of this whole article.

Everything makes perfect sense, doesn’t it? :)


WEARING: 

Jacket – Zara
Pants – Zara
T-shirt – Zara
Headband – New Yorker
Shoes – Adidas 
Hanbag – Zara

 

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

Post navigation

  14 comments for “WHY?

  1. March 26, 2017 at 11:40

    Souhlasím :) Vidím to na příteli, který nosí rád svoji mikinu a je prostě svůj, ale jakmile jdeme na ples a vezme si košili a sako, tak je z něho jiný člověk. Víc mu to sluší a přijde mi, že i lidi ho berou jinak :) Nejvíce si však všímám v obchodech :D Pokud plánuji nakupovat, tak se oblékám do hezkého oblečení a to prodavačky se pak mohou přetrhnout. :)

  2. March 26, 2017 at 20:00

    Souhlasím! Vždycky když si na sebe vezmu něco v čem se prostě necítím, jsem celý den nesvá a necítím se ve své kůži!
    Měj se krásně,
    Tina
    http://tinasmerdova.blogspot.cz

  3. Lucie
    March 27, 2017 at 04:58

    Chápu jak to myslíš a většinou souhlasím, až na ten příklad se slečnou v metru. Už jsem dost často zažila stejnou situaci a naopak jsem se cítila dobře a spíš jsem si říkala “haha ja jedu na hory a ty se tady musíš promenádovat, protože jdeš do práce” :D a upřímně se v tom cítím dobře, protože jedu dělat něco, co mě naplňuje a baví. Můj názor je takový, že bys to měla občas brát s rezervou a ne vždy to tak řešit a připadat si vedle ní blbě. Buď na sebe spíš pyšná, že jedeš lézt, budeš pak šťastnější a sebevědomější ;)

  4. tom bombadil
    March 28, 2017 at 00:40

    Se ví, že je to zajímavá forma sebevyjádření a že čék automaticky druhého posuzuje podle jeho zevnějšku, ať tento zahrnuje mastné vlasy a díry v ponožkách nebo bez poskvrny počaté poslední výkřiky módy. A jakkoli se samotná s touhou po zkrášlování neztotožňuji, nic proti ní u druhých nemám, kór dyž mají vkus. Ale to neznamená, že bychom si měli dovolovat vědomě a poplácávat se po ramenou za to, že někoho na základě jeho vzhledu – a k tomu úroveň oblékání halt patří – soudíme, jestliže tento soud sahá dál, než čistě ke zhodnocení daného outfitu jako takového. Protože se domnívám, že – jakkoli módu (příliš :) neočerňuju – na druhých lidech se dají najít mnohem zajímavější a hodnotnější věci – a v tom případě obvykle spíše v nich než na nich. Tvůj příklad s profesorem mluví za vše. To je snad tvoje blbost (a teď to nemyslím nijak osobně či urážlivě, beru to jako hypotetickou situaci), že se zastavíš u vzhledu a necháš si (třeba ano, možná taky ne) ujít možnost poslechnout si děsně zajímavé povídání děsně zajímavého člověka. Říct, že začneš někoho pozorně poslouchat jen proto, že je dobře oblečený, mi přijde omezené, hloupé a vlastně trochu politováníhodné. Někdy se totiž stává, že ten, kdo nevěnuje pozornost svému oblečení, tak činí proto, že tuto svou pozornost místo toho věnuje něčemu, cojávím, užitečnému naopak pro ostatní lidi. Třeba. Nebo prostě jen v jeho očích důležitějšímu.

    A abych nekončila tak negativně, taky hodím příklad z praxe – dvě své dobré kamarádky považuji za opravdu inteligentní lidi, už jen (ale ne jen, to by zas byla povrchnost jiného druhu!) na základě studijních úspěchů v poměrně náročných oborech. Netroufla bych si říci, která z nich je zajímavější a bystřejší osobnost, každopádně zatímco ta první se při hektickém ráno kolikrát neobtěžuje ani spárovat dohromady dvě stejné ponožky a oblečení shání jednou dvakrát do roka po sekáčích, ta druhá si užívá sestavování outfitů, ve kterých se cítí dobře, protože jsou krásné a zároveň vyjadřují její osobnost. Pravda, ta první je mi svým ledabylým stylem bližší, ale líbí se mi, jak se obléká ta druhá, a občas si říkám, že by bylo pěkné, kdybych pro to taky měla cit a nadšení jako ona. (mimo jiné bych potom snáz získala pozornost a úctu lidí, co to vidí stejně jako ty, ale toho bohdá nebude! :) Ale oběma se dostává respektu pro jejich znalosti a schopnosti, bez ohledu na to, kolik pozornosti věnují svým ponožkám, kurnik šopa!

    Tož doufám, že přes pokročilou hodinu alespoň pár myšlenek proniklo mlhou mého zběsilého slohu, přeji krásný zbytek března. Napadá mě toho k tématu ještě víc, ale příliš bych se rozohnila a kdoví, zda bych si pod sebou sama nakonec nepodpálila ten žebřík, co po něm lezu k výšinám duševní dokonalosti. :)

    • March 28, 2017 at 12:21

      Ahoj, moc si vážím tvého sáhodlouhého komentáře a docela mě donutil se nad vším znovu zamyslet. Tak třeba příklad s profesorem. Samozřejmě s tebou souhlasím, že je důležitější o čem bude mluvit a kolikrát se stává, že ten “špatně oblečený” toho ví víc, právě proto, že svůj čas investuje do vzdělání a ne do přemýšlení nad tím, co si vezme na sebe. Já jsem se tím jenom snažila říct, že čistě teoreticky, kdyby vykládali to samé, jenom osnovu z učebnic, budu si víc vážit toho v obleku. Přijde mi, že tys celý článek pochopila tak, že mně je jedno, co člověk má v hlavě a že koukám jen na oblečení, ale takhle to opravdu není. Chtěla jsem tím vyjádřit jen to, že je to forma sebevyjádření a často pozitivně přispěje k vnímání ostatních:)

  5. March 28, 2017 at 05:02

  6. Sára
    March 29, 2017 at 00:02

    Eliško občas kouknu na Tvůj blog, protože miluju cestování a módu. Tvoje fotky z cest jsou super. Co se módy týče mám raději zajímavější a odvážnější styl, ale to je samozřejmě věc vkusu. Co mě však dostalo, je Tvůj dnešní článek. Promiň, ale přečti si ho po sobě ještě jednou. Působí to, jako by ho psala nějaká čtrnáctiletá nevyzrálá puberťačka. Chápu, že ne vždy má člověk svůj den, ale tohle. Myslím, že je to škoda, protože Tvůj blog je celkem fajn a takovýhle “filozofování” mu zbytečně škodí. Jestli jsem se Tě nějak dotkla, tak promiň. Je to jen můj názor.

    • March 29, 2017 at 21:09

      Sáro, já si za tím, co jsem napsala stojím. Protože takhle to cítím já. Neřikám, že to tak je a že všichni ostatní by měli mít stejný názor jako já. Jenom jsem se snažila vysvětlit, proč je pro mě móda důležitá, to je všechno:)

      • Sára
        March 31, 2017 at 03:16

        To si klidně stůj, ale třeba v mým oboru (AVU) bys přednášejícího v obleku pohledala a přitom byli naprosto super. V Itálii, kde dělám postgraduál, je to ještě markantnějsi. Jak píšu, módu miluju a je pro mě taky celkem důležitá. Přesto bych nikdy nesoudila člověka podle toho co má na sobě. Pro mě je důležitější, co má v sobě. Ty vyzýváš, aby Ti lidi psaly svoje názory, tak jsem to udělala. Toť vše.

  7. March 29, 2017 at 17:51

    Tak to já bych si na přednášce mnohem raději poslechla nějakého uvolněného borce v triku s nápisem, než docenta v obleku, který se stěží usměje ;-)

    • March 29, 2017 at 21:01

      Fakt? Možná v tomhle se mýlím:) No, jak jsem říkala, je to jenom můj názor a ostatní se mnou souhlasit nemusí:))

  8. March 29, 2017 at 19:16

    Hmmm, zajímavý článek :) Každý člověk má na to asi jiný pohled a žádný z nich není špatný.. Důlržité je, jak říkáš, aby sečlověk cítil dobře. Pořád si ale myslím, že to jak se člověk cítí nemá co dělat s oblečením a vzhledem, ale s jeho psychikou. Když si představím, že bych v MHD viděla vedle sebe sedět dvě slečny – jednu dokonale upravenou do každičkého detailu, ale se zamračeným pohledem ponořenou do iPhonu a druhou obyčejnou, nenalíčenou v obnošeném oblečení, ale usmívající se do rozčtené knihy, rozhodně mě zaujme ta druhá.

    Každý jeden člověk je ale docela jiný a každý má na to jiný názor – většinu by třeba tak jako tak zaujala ta první – a špatného na tom opět nic není. A právě proto se člověk musí řídit vlastními pocity a tím co je mu doopravdy příjemné k dané náladě a né názory ostatních, protože ty jsou všechny odlišné a každému se zavděčit nelze :)

    Každopádně článek určitě super na zamyšlení. Je dobré čas od času přemýšlet nad takovými věcmi :)

    • March 29, 2017 at 21:00

      Ahoj Ester, děkuju za tvůj komentář:) jasný, neříkám, že to, co píšu je pravda, je to jenom takové moje filosofování a určitě co člověk, to jiný názor. Ostatně komentáře od ostatních čtenářů jsou toho důkazem:) Kdyby první slečna byla zamračená a koukala do telefonu a druhá usměvavá s knížkou, tak si taky samozřejmě všimnu té usměvavé!:) Protože výraz a chování vypovídá o osobnosti o dost víc, než oblečení:)))

  9. Anonymous
    April 15, 2017 at 18:47

    Já nerozlišuju lidi podle oblékání, titulů. radši budu mít vedle sebe člověka jen se základkou a prazvláštně oblečeného a budu vědět,že je to rovinář a nepodrazí mě při první příležitosti. Ale chápu jak to Eliška myslela i mě samozřejmě jako první zaujme hezky oblečený, upravený a hlavně voňavý člověk,než člověk který splácá 5tý přez 9vátý. A to občas jezdim pro děti do školky v teplákách,sice na vesnici,ale i tak si myslím že by mě Eliška nepochválila :-)))

Leave a Reply