Marrakech / Morocco

Ahoooooj cestovatelé!

Tak mám pro vás dvě zprávy! Jednu špatnou a jednu dobrou. Ta dobrá je, že se mi podařilo projít všech 5000 fotek. Ta špatná je ta, že jsem nebyla schopná vybrat jen pár, takže vás teď totálně zahltím.

Před pár dny jsem se vrátila z Maroka, kam jsem zavítala poprvé. A jsem nadšená! Přiletěli jsme do Marrakeche, kde jsme strávili jeden a půl dne, takže to vezmu popořadě a začnu Marrakechem.

Bydleli jsme přímo v Medině, což je takové centrum celého města. Klasické evropské hotely byste tu hledali dlouho, je jich tu jen pár. Většinu ubytování totiž poskytují tzv. riády, což jsou malé hotýlky v marockém stylu. Všechny tyto riády mají ikonický rooftop, kde se dá chillovat a třeba pozorovat západ slunce, což jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít.

Během jednoho celého dne jsme prošli pěšky celé staré město od trhů, paláce Bahia, až po mešity a náměstí Jemaa el-Fnaa. A dojmy? No, abych byla upřímná, město mě úplně nepřesvědčilo. Sepsala jsem si odtud následující poznatky:

  • Špína, smrad a odpadky se bohužel zapřít nedají, což je zřejmě jeden z důkazů, že Maroko opravdu patří na Africký kontinent.
  • Několikrát nás všichni informovali, jak je v Marrakechi bezpečno. Abych pravdu řekla, bezpečně jsem si teda rozhodně nepřipadala. To dokazuje i to, co se nám stalo při návratu do hotelu.
    Uličky jsou tak úzké a klikaté, že je neuvěřitelně jednoduché se ztratit, což se přesně stalo i nám. Snažili jsme se z mobilu vyčíst, kde jsme se ztratili, přičemž k nám přiskočily dva kluci ve věku tak 12 let a ptali se kam potřebujeme. Důvěřivě jsme jim sdělili jméno našeho riádu a oni se nás ujali, že nás tam dovedou. Budiž. Šli celou dobu před námi a vypadali vážně neškodně. Jenže po cestě se k nám připojili další 4 kluci, už o něco starší, kteří šli naopak za námi, což bylo dost nepříjemné. Když jsem viděla, jak mezi sebou komunikují a na něčem se domlouvají, zastavili jsme se a odmítali s nima pokračovat dál. Oni podezřele naléhali, takže jsme se otočili a šli zpátky odkud jsme přišli. Samozřejmě nás všech 6 kluků dohonilo a snažilo se nás přesvědčit, že jdeme špatně. Vtom jsme uviděli Evropany, jak zalézají do nějakého jiného riádu, tak jsme se k nim připojili a zalezli dovnitř s nimi, abychom se dětí zbavili. Nechápavé recepční jsme vysvětlili situaci a ona nám připravila čaj a poradila, abychom chvíli počkali uvnitř. Po hodině stále čekalo všech 6 před riádem, tak jsme se rozdělili. Já zůstala uvnitř se všemi foťáky a penězmi a Andrés šel najít hotel. Vrátil se asi až po dvaceti minutách, ale hotel našel a deti setřásl.
    Nicméně tahle zkušenost mi teda nepřipadala, že by měla něco společného s bezpečností…
  • Proti srsti mi byla i věčná snaha nám něco prodat, i za cenu toho, že na vás někdo šáhne a doslova vás tahá do jejich obchodu nebo stánku. S tím se vlastně pojí i fakt, že vás ošulí, jak jen to půjde. Zajímavé je to, že z letiště na hotel jsme se taxíkem dostali za 250 marockých dirhamů a obráceně za 100 MAD. Což je vlastně přesně to, co jsem psala o Tanzánii. Afrika jako Afrika.
  • Místní lidi nesnáší, když je někdo fotí, proto se okamžitě kryjí hned jak vidí foťák. A pokud se vám přeci jenom někoho podaří vyfotit a on si toho všimne, okamžitě k vám přiskočí a požaduje buď peníze, a nebo fotku smazat. Za fotku a video s hady na náměstí jsme dali dokonce 20 Euro.
  • Dost nepříjemné je i to, jak na mě místní chlapi koukali. Občas i pískali nebo pokřikovali debilní poznámky. Takže doporučuju se co nejvíce zahalit, pokud Maroko navštěvujete. Neříkám, že máte mít šátek na hlavě, ale džíny a tričko jsou úplně ideální. Já měla volné šaty s dlouhým rukávem pod kolena a i tak jsem si nemohla nevšimnout pohledů všech na moje nohy.
  • Je ještě asi fajn zmínit jeden fakt, a to je ten, že nám při příletu zabavili drona. Později jsme se dočetli, že létání dronů je v celém Maroku zakázané. Tím, že jsme ho čestně přiznali, nám ho při odletu za úplatek vrátili.

Abych to shnula, upřímně jsem od Marrakeche čekala víc, ale na druhou stranu všichni moc dobře víte, že objevování měst není úplně pro mě, a že se mnohem lépe cítím v přírodě:)

A co vy? Byli jste někdy v Marrakechi? Líbilo se vám tam? Pochlubte se se zkušenostmi!

E.

Heeeeeey travelers!

So I have two news for you! One bad and one good. The good one is that I managed to go through all 5000 photos. The bad one is that I wasn’t able to pick just a couple of good ones, so I’m gonna overload you with pictures now, haha:)

A few days ago, I returned from Morocco, which I visited for the first time. And I’m still super-stoked about it! We arrived in Marrakech, where we spent one and a half days, so I’ll try to tell you all my findings about Marrakech first.

We were accommodated directly in Medina, which is the center of the whole city. You’d be looking for a regular European hotel for a long time here, there is only a few of those. Most of the accommodation is provided by so-called riads, which are small Moroccan-style hotels. All these riads have an iconic rooftop where you can chill and watch the sunset, which of course we couldn’t miss.

We managed to explore most of the old town in one day. We saw pretty much everything from the markets, the Bahia Palace to the mosques and Jemaa el-Fnaa square. And impressions? Well, to be honest, the city did not really convince me. Here are my findings:

  • Dirt, smell and trash are unfortunately present everywhere you go, which is probably one of the proofs that Morocco really is a part of Africa.

  • We were told several times, that Marrakech is very safe. To tell the truth, I didn’t feel safe at all. This could be proven by what happened to us when we were returning to the hotel in the afternoon. The streets are so narrow and winding that it’s incredibly simple to get lost, which is exactly what happened to us.
    We were trying to figure out where we got lost, when suddenly two kids at the age of about 12 started asking us where we needed to go. We told them the name of our riad, and they told us they knew where it was. Come on, they were just kids, so why not believe them. They went in front of us the whole time, so they looked really harmless. But suddenly 4 more kids, a little bit older (I’d say around 16) joined us and walked behind us, which was quite uncomfortable. When I saw the way they were communicating between each other, we stopped and refused to go on with them. They suspiciously insisted, so we turned around and started going back from where we came. Of course, all six of them tried to convince us that we were going in a wrong direction. At that time, we saw some Europeans entering their riad, so we joined them and got in with them to get rid of the kids. We explained the situation to the baffled receptionist, who made us a tea and advised us to wait a while inside. In an hour we thought they’d be gone, but all 6 of them were still waiting in front of the riad, so we split. I stayed inside with all the cameras and money and Andrés went to find the hotel. He returned about twenty minutes later knowing the right way, and somehow he got rid of the kids.
    However, this experience didn’t seem to have anything in common with safety.

  • Also the endless effort to sell us something was something that I couldn’t put up with. They would touch you and literally pull you into their shop. They’d try to cheat on you with the price of everything as well. Interestingly, we got a taxi from the airport to the hotel for 250 Moroccan dirhams and vice versa for 100 MAD. This fact is actually exactly what I wrote about Tanzania. Africa is still Africa I guess.

  • Local people hate being photographed, so they’d hide their faces as soon as they see a camera. And if you manage to take a picture of someone anyways, and they notice it, they’d immediately come to you and ask for either money or delete the photo. We paid more than 20 Euro for a photo and a video with the snakes on the square.

  • It was a bit uncomfortable how local guys looked at me. Sometimes they whistled or shouted stupid inappropriate notes. So I recommend to cover as much as possible if you are visiting Morocco in general. I’m not saying you have to wear a scarf on your head, but long jeans and a T-shirt are perfect. I had a loose long-sleeved dresswith the length under my knees, and I couldn’t miss how everyone was looking on my legs.

  • Also I think it’s important to mention the fact, that they confiscated our drone when we were arriving in Marrakech. Later, we discovered, that flying with drones is forbidden in whole country. Luckily, they returned it when leaving the country because we declared it. Of course for a bit of money. 

To summarize this, I sincerely expected more from Marrakech, but on the other hand you all know very well that exploring cities is not entirely my thing and that I feel much better in the nature :)

And what about you guys? Have you ever been to Marrakech? Did you enjoy it there? Share your experience! <3 

E.










Some pictures taken by Andrés Berechovich

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  16 comments for “Marrakech / Morocco

  1. March 13, 2018 at 09:25

    Eliško, fotíš fakt nádherně! A moc ti to na všech fotkách sluší. Mně se Afrika trochu zprotivila po Tanzanii a Madagaskaru. Přesně jak píšeš, pořád nás někdo naháněl, snažil se natáhnout a na to jejich “give me a tip” už jsem fakt alergická. A taky jsem si nepřipadala úplně bezpečně, když to porovnám třeba s Asií. V Dar es Salaam týden po našem odletu naši známou přepadli s nožem a donutili ji vybrat peníze z bankomatu. Takže od Afriky si potřebujeme na chvilku odpočinout. Neláká tě třeba Nepál, když máš ráda hory? My jsme z něj byli úplně nadšení – strašně milí lidé, dopředu přesně víš kolik za co zaplatíš a příroda fakt překrásná. Navíc spousta treků se dá jít bez průvodce a všech těch kuchařů a nosičů, což nás v Africe taky vytáčelo.

    • March 13, 2018 at 11:53

      Naprosto s tebou souhlasím. Po zkušenosti s Tanzánií jsem si řekla, že do Afriky dlouho nepojedu, ale přece jenom mě to Maroko přesvědčilo. Zjistila jsem totiž jednu věc. Aby ses vyhla tomu protivnému “give me a tip”, musíš opravdu vyjet mimo turistické oblasti (což se o Marrakechi nebo i Kilimanjaru v Tanzánii říct nedá). Nepál mě láká neskutečným způsobem a je to č.1 na mém bucket listu, ale na to je potřeba pořádné plánování a i dost financí. Ráda bych totiž Nepál procestovala důkladně, třeba i dva měsíce. Ale věřím, že snad příští rok se tam dostanu :))))

      • March 13, 2018 at 16:03

        Jojo, to souhlasím, že jakmile jsme se dostali trochu do divočiny, už to bylo lepší. Ale bohužel to moc nešlo bez guidů za zády :( Nepál fakt můžu doporučit, šli jsme teda tu největší klasiku kolem Annapuren, byla to naše první zkušenost s tak vysokými horami, takže jsme chtěli něco jednoduššího. Byli jsme v září, mimo sezonu, ceny byly nízké a potkávali jsme minimum turistů. Určitě se tam jednou chceme vrátit na dýl, ta atmosféra se s Afrikou vůbec nedá srovnat (aspoň s takovou, jakou jsme poznali my). Tak budu moc držet palce, aby ti to příští rok vyšlo a těším se na fotky a na články! :)

  2. Lukas
    March 12, 2018 at 17:38

    Projel jsem Maroko před dvěma lety. Fes, Larache, Rabat, Marrakesh, Casablanca, Essaouira. S mistnimi, se kterymi jsem se zeznamil, jsem navstivil poust, tam domorodne vesnicky. Spise par kamennych domku s domacimi zviraty, vetsinou teda osel. Kazdopadne odtud jsem si privodil patalii, kdyz jsem pil vodu ze studny a dalsi tyden nebyl schopny nic pozrit, malatnost, zvraceni, strevni potize, lezel jsem jak na smrtelne posteli. Krom toho jsem zde i stopoval, jdy jsem jel v zadnim uzavrenem prostoru dodavky v naproste tme. Bydlel jsem po celou dobu u marocke rodiny. Casablanca byla nebezpecna, pristav v Larache take, urcite se najde vice mist. Maroko je spinava zeme. Kdyz projizdite vnitrozemim, mesta jsou tvorena rozpadlymi budovami, obrovskymi trhy. Vsude odpadky, ve meste, na polich a smrad. Ten umi byt hodne vlezly. Kdyz jsem cestoval zpet do ceska tri dny bez sprchy a lecil se jeste z te patalie, byl jsem jak bezdomovec. Furt jsem si rikal v buse, kdo tady tak smrdi a to byl ja. Kazdopadne stejne jak ted po expedici v Andach, ze ktere jsem se vratil. Jen nejdulezitejsi na expedici, lezecke vybaveni a pres mesic v horach, jen parkrat sprcha. :-) Ale zpet k Maroku. Prosto, ze je smradlave, nebezpecne jak kde, je to nadherne misto. Kultura, ktera zde ma sve kouzlo. Doporucuji navstivit turisticky nenavstevovane mista. Jako evropan jsem tam byl uplne sam. Stejne jako v Jizni Americe i zde je potreba se chovat podle nepredepsanych etickych pravidel. Lidem se moc nelibi, kdyz se na ne nekdo diva z vysky, vi, ze vetsinou my z Evropy mame nejake penize. Tyto kouty stoji za to. :)

    • March 13, 2018 at 11:50

      Ahoj Luky, děkuju mockrát za vyčerpávající komentář!:) Ale ve 100% s tebou souhlasím. Je to špinavá země, plná odpadků, ale má svoje kouzlo, pokud vyjedeš pryč z turistických míst. Taky jsem si zamilovala ty lidi ve vesničkách, i ty rozpadlé domy, které mi nějakým způsobem připomínaly himalájské domky a i tu nádhernou přírodu, která je úplně jiná, než všechny ostatní, co jsem kdy viděla. Ale tvoje dobrodzužství má teda ještě větší obrátky! Takováhle nemoc na cestách je pěkně naprd, tak ale zase máš co vyprávět! Haha :)))))

      • Lukas
        March 13, 2018 at 14:16

        Sleduji tě a líbí s mi jak cestuješ. Jsem také zastánce low costového cestování a to, i když vyrážím do hor ať už tady v Evropě, nebo teď v Andách. Za prvé nejsem milionář a za druhé je tohle lepší. :D V Evropě cestuji do hor i přes BlaBla car, stopem. Například, když sjem šel sólo Matterhorn. Asi nejlevnější způsob jak se tam dostat a být. A pak si najít místečko na bivakování přímo pod nástupem do skály. I tak tomu obětuji skoro všechny finance, ale za ty zážitky to vždy stojí. Teď po expedici jsem skončil teda úplně bez koruny v peněžence i na účtě, ale o tom to je. :D Věřím, že mě to posune dál k první 8000ce. Každopadně s expedicemi mám spojen projekt na podporu dětské onkologie. Ale zpět k Maroku, hodně mi ho i připomněla Jižní Amerika, kde většina lidí žije v chudobě. Pak uvědomíš, v jakém vlastně žijeme luxusu, můžeme cestovat, poznáváme nové kultůry, máme domy, byty, auta, máme se prostě dobře. V Argentině je běžné, že lidé žijí v “zahradních domcích” a jsou štastní, tady zase lidé v polorozpadlých barácích a jsou také šťastní. Sprchovat se kýblem vody a místo záchodu díra, normální obydlí pro ně. A ta nemoc? Nevím, co to bylo. :D Ale spal jsem u nich na dřevěné posteli, nebyl jsem se schopný postavit, potil jsem snad už i krev, rozmazané vidění, malátnost. To bylo hodně záživné. Pomohly mi až jejich antibiotika. Každopadně rodina, u které jsem bydlel, se o mě parádně postarala. Člověk tam narazí i na ty zlé, jsou tam nebezpečné chvílé. Například jednou jsem šel podél pláže večer a na kruháči mával s pistolí nad hlavou borec. 10x denně slyšíš Alaha. Děti po tobě házejí kameny a něco si prospěvují. Sam tam takový normální den. Ale většina lidí, i přes to, že o proti nám mají hluboko do kapsy, tě přivítají, příjmou mezi sebe, pohostí tě. A tohle je naprosto úžasné, když vidíš, jak se chovají. Vidím ale, že tě Maroko dostalo, takže vyražíš znova i do hor? :-) Pokud by tě zajímalo něco z mých cest, můžeš mrknout na insta lukas.jasensky případně Fb Lukáš Jasenský or Your adventure story nebo lukasjasensky.com
        Měj se hezky a hodně zdaru i u státnic. :-)

  3. Svetlane
    March 12, 2018 at 16:49

    Eliško, to je krásný článek! Zvláštní co se na cestách stává, to je pro nás čtenáře obohacující a jak už někdo nahoře psal, děkujeme za info :) :D Zrovna se konečně dostávám k všem tvým článkům za poslední dobu a toho cestování tedy je :) Pořád čekám na ten svatební článek :D bude vůbec? :) Chápu, že je to soukromá záležitost, ale cestuješ tedy s manželem? :)

    • March 13, 2018 at 11:47

      Světlano, děkuju mockrát za komplimenty, jsem ráda, že se článek líbil! :) Co se týče svateby, tak to celé byla jenom sranda. Byla jsem s Martinem na svatbě jeho bratrance a trošku jsme se připili a nenapadlo nás nic jiného, než nafejkovat naší svatbu. Mysleli jsme si, jak to bude vtipný, ale nikdo to jako vtip nepochopil a dodnes mi chodí gratulace :D Psala jsem to už na Instagramu, ale asi jsi to nezaregistrovala. Takže se moc omlouvám, že jsme si udělali takovejhle blbej vtip, ale jsem pořád single, hihi O:-)

  4. S.
    March 11, 2018 at 18:51

    Taky se mi nám v Marrakeshi stalo něco podobné, když nás nějaci kluci zavedli prý na nějaký festival. Vypadalo to nevinně, no když se dívám zpětně, tak to bylo strašně do očí bijící, triky. Mají to dobré naplánované, jak turisty obrat o peníze. Nás nebrali, ale agresivní teda byli. Krom toho jsem se tam nebezpečne necitila, jen je třeba si v centru dávat pozor.
    A jedna super věc se nám taky stala cestou z letiště kdy jsme nechtěli brat taxika, tak jsme to celé obcházeli.. No haha byla to dlouhá cesta. A uprostřed ničeho kde jezdili jen auta nám někdo zastavil že nás tam hodí. No první jsme nevěřili ale jeli sme. Jezdili s náma hodinu, vzali nás na čaj který zaplatili a zavedli nás až k našemu ubytku.
    A třeba i v horách na to jdou po tricich. Někde u asi jsme našli ubytko 5eur pro dva za noc a pak nám donesli snídani, nějakou svačinu, samozřejmě, za peníze, idkyz se nám neptali jestli to chceme. Každopádně dali jsme jim 10 eur, což pro nás Evropany je za noc s jídlem nic.
    A líbí se mi že v Maroku si i Češi můžou dovolit trochu žít. Jsou tam super ceny, v marrakeshi jsme byli v úžasné vile, sice trochu od centra(bus 4dirhami do centra) za 2 noci pro dva za 60eur se snídaněmi. Nebo v horách snídaně za 1euro.
    Maji nejlepší matovy čaj, ten jsem si zamilovala. Nebo takové křupavé palačinky na snídaně. A marocky chleba.. A nemám ráda olivy, ale tam měli vynikající. Ahjooo doufám že se brzo vrátím. Je tam opravdu co vidět a třeba 5 dní je krátká doba. Stihli jsme Marrakesh a něco z hor atlas u toubkalu.
    Kazdopadne poušť, nebo třeba ouzound falls mě strašně lákají, a víc těch hor.
    Tesim se na další články z maroka! 🙂

    • March 11, 2018 at 19:53

      Teeeda, děkuju moc za vyčerpávající komentář! :) Zážitky teda máš skvělý! S mátovým čajem, palačinkama a těma cenama máš ale naprostou pravdu :) Ono asi fakt záleží koho potkáš, můžeš mít smůlu na lidi, ale taky naopak. My jsme zase měli strašné štěstí v horách, tak o tom určitě budu psát:))

  5. March 11, 2018 at 00:48

    Jsem ráda, že s námi sdílíš i tuhle odvrácenou část cestování. Často to vypadá, že Marrakéš je je jako ze snu a nemá chybu. Jsem zvyklá na ledacos (ostatně jsem otrkaná výlety jako třeba do Indii), ale stejně je mi to nepříjemné.

    • March 11, 2018 at 19:49

      Jojo, ne všude je to pohádka, ale tak ony i ty odvrácené strany k cestování patří :))))

  6. Káťa
    March 10, 2018 at 18:40

    Ahoj Eliško, před lety jsme s kamarádkou také navštívily Marrakech. Když si to teď zpětně vybavím, tak po nás místní kluci také pokukovali, hlásili na nás něco, až jsem na toho jednoho ukázala rukou určité gesto – myslím, že mu to nějak nevadilo, nebo to nepochopil. Další zážitek byl, že proti nám šla paní v Burce a z toho oblečení jí vypadla injekční stříkačka i s jehlou. Byla hodně blízko nás, což bylo dost nepříjemné! Také si vybavuji uličku plnou různých pachů a zavřených slepic v klíckách v tom šíleném vedru. Tohle vše se dělo v blízkém okolí jejich slavné tržnice. Naopak tam mají mnoho stánků s ovocem, prodávají tam čerstvé pomerančové džusy a mají ve stáncích krásně nazdobené koření. Celkově v Maroku bylo krásně, krásné pohoří Atlas a nejvíc TOP zážitek z celého Maroka bylo vidět pasoucí se kozy na stromě. :-))

    • March 11, 2018 at 19:50

      Teda tak to jsou koukám dost podobné zkušenosti! Takže to asi nebude jen náhoda:))) Ale to s tím ovocem máš pravdu! <3

  7. Kristýna
    March 9, 2018 at 18:00

    Ahoj Eliško, v Marrakechi, Fesu a pár dalších městech včetně Sahary jsme byly s kamarádkou teď na podzim a musím říct, že ty děti i kluci okolo 15-17 let nás pronásledovali opravdu často. Není se čeho bát, jsou jen odrzlí a snaží se z vás prirozene vymámit peníze za ukázání cesty, případně vás tahají do krámku svých příbuzných, tvrdí, ze si chtějí jen procvičit angličtinu a já nevím co ještě. My se je naučily proste ignorovat, poslední den došlo myslím i pár nadávek ve francouzštině 😀. Země je to úžasná, ale v tomhle je to proste hold Afrika. Naštěstí spoustu z nich ví, ze Češi penězmi zrovna nehýří, a zkouší to hlavně na Němce a Italy.

    • March 9, 2018 at 23:32

      Ahoj Kristýno, jo máš pravdu, já si taky myslím, že o nic nešlo, ale ten pocit není prostě úplně příjemný a tady v Evropě by se ti to asi nestalo. Ale i kdyby šlo jen o to vymámit z nás peníze, tak je mi tenhle přístup strašně proti srsti a nějak ho nedokážu překousnout. Zato naopak třeba v horách jsme se zastavili u jednoho starého pána, kterého jsme si chtěli jen (s jeho svolením) vyfotit a on nám hned nabídl čaj, dokonce nám dal svůj oběd a ještě ke všemu nic po nás nechtěl (samozřejmě jsme mu dali peněz, že z toho podle mě žije dodnes:D). Jen je vidět, jak jsou lidi rozdílní, v horách na samotě když vidí turistu, tak by se rozdal, ale ve městě, kde se to turisty hýří, je chtějí za každou cenu okrást:(

Leave a Reply

Or

Your email address will not be published.