Los Angeles I California

Ahooooj!

Mojí druhou destinací v rámci roadtripu po USA bylo Los Angeles a jeho okolí. V LA jsem byla naposled v listopadu před rokem a půl. Vydala jsem se tam s Pumou, se kterou jsem tehdy spolupracovala (mrkněte na článek odtamtud! Byl to jeden z nejskvělejších zážitků vůbec).

V LA jsem byla po čtvrté, takže moc mi toho sightseeingu už nezbývalo. Většinu volného času jsem věnovala surfování, proto bude tenhle článek zaměřen spíše na moje strasti s tím prokletým prknem.

Takže. Všechno to začalo v Portugalsku, ještě s Vojtou, před nějakými šesti, sedmi lety. To jsem si poprvé vyzkoušela surfování. Sporty mi vždycky docela šly, ale tehdy jsem trošku bojovala. I přesto, že byly vlny prťavé, já se postavila asi třikrát. Říkala jsem si, že napoprvé to přeci nemůže jít nikomu.

Po dalších třech letech jsem se k surfování vrátila v Austrálii. Jenže vlny byly asi tak pětimetrové a já blbec jsem si půjčila krátké prkno, protože jsem netušila, jaký je mezi nimi rozdíl. Abych to zkrátila, na Bondi Beach jsem se málem utopila, protože jsem se dostala do nějakých proudů, které mě držely pod vodou dost dlouho na to, abych to prkno záhy zahodila a vykašlala se na to.

Potom proběhla krátká hodina surfu před dvěma lety na Lofotech v pěti stupních, vloni právě na Manhattan Beach v LA a letos to bylo po páté, co jsem si nesla prkno v podpaží a mířila na Laguna Beach kousek od LA. Řekla jsem si, že není možné, abych po pátém pokusu nejezdila jako místní. Už jsem věděla, že si musím půjčit to dlouhé prkno, teorii jsem měla pořád v hlavě a vlny i počasí byly perfektní. To už muselo prostě vyjít.

Jenže ono to ani po páté nešlo. Vlnu jsem sjela asi pětkrát za šest hodin. Po šesti hodinách jsem vylezla totálně vyčerpaná z neustálého pádlování a řekla si, že mi surf asi není souzen a že na to kašlu. Je to taková never ending story a dodnes nechápu, jak to ti borci dělají.

Doufám, že v tomhle nejsem sama. Doufám, že na světě není nikdo, kdo by na tom stál poprvé a už stříhal zatáčky. Doufám, že nejsem sama, kdo si na surfu připadá jako velryba těsně před infarktem.

Jak to máte vy? Umíte?

E.

Hey guyssss!

The second stop of my US roadtrip was Los Angeles and its surroundings. The last time I was in LA was a year and a half ago. I went there with Puma, with whom I collaborated (check out the article from there! It was one of the coolest experiences ever).

This was my fourth time in LA, so I didn’t have much of sightseeing left to do. I spent most of my free time surfing, so this article will focus on my struggles with the damned board.

So. It all started in Portugal six, seven years ago. That was my first time with the surf. I’ve always been pretty good with all kinds of sports, but in this case, it didn’t really go as planned. Even though the waves were super small, I stood up three times. I told myself that no one picks surfing up on their first day anyways. 

After three years, I came across surfing in Australia again. But the waves were about five meters high and I rented a short board because I had no idea what the difference was. Long story short, I almost drowned at Bondi Beach because I got into some weird currents, that kept me underwater long enough to throw the board away and give it up. 

Then there was a short surf lesson two years ago in Lofoten, then last year on Manhattan Beach in LA and this year it was the fifth time. I believed that my fifth attempt must be finally successful. I already knew I had to rent a long board instead of the short one, all the theory was still in my mind and the waves and the weather were perfect. I really thought I could finally learn it properly. 

But it didn’t work for the fifth time either. I stood up about five times in six hours and it was more of luck than skills. After six hours I dragged myself out of water, totally exhausted from the constant paddling and told myself that surfing is probably not for me. It’s a never ending story and I still don’t understand how all the Cali guys do it in such an elegant way. It always looks like it’s super easy!!

So anyways, I hope I’m not alone in this. I hope there is no one in the world who would stand up the first time trying. I hope I’m not alone when I feel like a fat whale just before a heart attack when I try to stand up.

What about you guys? Can you surf? Are you rocking it or struggling like me? :)) 

E.




 

 

 

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  1 comment for “Los Angeles I California

  1. Viki
    April 29, 2019 at 17:52

    krásne fotky :) ja by som si na surf netrúfla vôbec ! a je ťažké uveriť, že tebe nejaký šport nejde :P

    WHEN PIGS FLY

Leave a Reply to Viki Cancel reply

Or

Your email address will not be published.