Lofoten

Ahooooj!

Takže po mém posledním článku ze Švédska jsem vyčerpaná psaním, nicméně to hecnu ještě jednou a napíšu vám ještě jeden mega článek, protože zrovna tyhle dvě destinace za to stojí.

Na začátek bych asi měla vysvětlit, jak že jsem se vlastně ocitla najednou v Norsku. Ještě před příletem na Fjällräven Classic jsem poprosila, jestli by bylo možné mi posunout zpáteční letenku o týden a ono to šlo! Philipp z Fjällräven byl víc než ochotný a dokonce zajásal, že chci objevovat severské země ještě víc.

Když tedy všichni ostatní odlétali 16.8. domů, já je jen vyprovodila na letiště, ale neodletěla jsem nikam. Zůstala jsem na malinkatém letišti v Kiruně úplně sama. Půjčila jsem si přímo na letišti auto a dala se na cestu směrem k norských Lofotám, které byly mým snem už několik let. Jediný důvod, proč jsem tam nikdy předtím nebyla, byla cena letenky, která se rovnala ceně letenky z Prahy do Sydney v hlavní sezóně. Takže musím uznat, že jsem vlastně k téhle cestě přišla jako slepá k houslím, a to díky jednomu jedinému e-mailu. Dokonce jsem měla možnost půjčit si stan, spacák, karimatku, hole, vařič od Fjällrävenu s tím, že na konci treku odešlu všechno zpátky do stockholmské centrály, takže jsem se nemusela prakticky o nic starat.

Heyyyyyy guysss!

So after my last article from Sweden, I’m pretty exhausted from writing, but I’m going to write another super-long article, because these two destinations (Sweden & Norway) are worth the work. 

To begin, I should explain how I actually found myself in Norway. Before I arrived at Fjällräven Classic, I asked if it was be possible to postpone my return ticket for a week and that was it! Philipp from Fjällräven was more than willing and even cheered that I wanted to discover the Northern countries even more.

So when everyone else left home on August 16th, I stayed at the airport and didn’t leave anywhere. I rented a car right at the airport and set off for the Norwegian Lofoten, which have been my dream for several years. The only reason I’ve never been there before was the price of the flight tickets, which were about the same price as tickets from Prague to Sydney in the high season. So I have to admit that this was all just one big luck, because it happened thanks to one e-mail. I even had an opportunity to borrow the Fjällräven tent, sleeping bag, mattress, trekking poles and stove, which I’d send back to Stockholm at the end of my journey, so I didn’t have to worry about anything.


Z Kiruny mě čekalo asi 6 hodin jízdy na úplný jih Lofot, jenže to probíhalo mým klasickým způsobem. Zastavovala jsem každých pár minut a fotila fantastickou (ještě švédskou) přírodu. Jakmile jsem se trochu vzdálila od Kiruny, začala jsem po cestě potkávat soby. Jednou dokonce celé stádo o několika desítkách sobů, kteří odmítali uhnout ze silnice, ať jsem troubila, bafala, štěkala a nadávala jak jsem chtěla. Nakonec se z druhého směru po několika minutách přiřítil obrovský kamion, kterému se je podařilo odehnat ze silnice.

From Kiruna, it was supposed to take me me about 6 hours to get to the south of Lofoten, but you know how it is. I stopped every few minutes and took pictures of the fantastic (still Swedish) nature. As soon as got out of Kiruna, I started to see some reindeer. Once, the entire herd refused to get off the road, no matter how long I honked, barked or booed. Finally, after a few minutes, a huge truck came from the other direction, and it made the reindeer to move, haha:) 

Přejela jsem hranice a ocitla se zase ve svém milovaném Norsku. Už počtvté. Projela jsem kolem Narviku a na samém severu Lofot zastavila na benzínce, abych pořídila mapu a celou cestu naplánovala. Neměla jsem totiž nic, vzhledem k tomu, že jsem byla celý předchozí týden celkem zaneprázdněná chůzí, haha:)

Ten den pršelo od rána do večera, takže jsem se rozhodla dojet co nejdál to jde a začít odspoda. Nejzazší městečko, kde také končí silnice E10, se jmenuje vtipně Å, ale tam se mi samozřejmě dojet nepodařilo.

I crossed the border and found myself in my beloved Norway. My fourth time! I drove around Narvik and once I got to the northern Lofoten, I stopped at a gas station and bought a map to plan the trip. I didn’t have time to plan anything earlier, since I was quite busy with walking the whole previous week, haha :)

It was raining all day long that day, so I decided to spend my time in the car and drive as far as possible. The farthest town, where the E10 road ends, is a town called Å, but of course I didn’t get that far. 

Zaparkovala jsem na písečné pláži Skagsanden a přespala tam. Stan jsem stavěla za hustého deště a doufala, že ráno bude líp. Lofoty jsou totiž známé svým neustálým deštěm. Spousta z vás mi říkalo, že když tam byli, tak pršelo celý týden, takže jsem se už dopředu připravila na nejhorší.

Schválně jsem si nenařizovala budík, abych se pořádně vyspala, ale ráno mě samo probudilo sluníčko, které pralo do stanu. Zajásala jsem, během chvilky sbalila stan, omrkla pláž, smočila nohy (brrr!) a vydala se dál na cestu.

I parked on a sandy beach called Skagsanden and pitched my tent there. I was actually pitching my tent in a heavy rain, so I hoped it would be better in the morning. Lofoten islands are known for its constant rain. A lot of you guys told me, that when you were here, it was raining all week long, so I was quite ready for the worst option.

I didn’t set my alarm clock to get some sleep finally, but the sun woke me up pretty early in the morning. I got real excited, folded my tent in a moment, stopped by the beach, washed my feet (brrr!) and got on the road again. 

Chtěla jsem jet rovnou do Å, ale po cestě mi prostě nedalo zastavit v destinacích, které jsem měla naplánované až po cestě zpátky. Mluvím hlavně o Reine a Hamnøya.

I wanted to go straight to Å, but I just couldn’t pass the destinations I had planned for the way back since it was sunny. I’m talking mainly about Reine and Hamnøya.


Po cestě jsem vzala i několik stopařů, takže jsem se nenudila a konečně jsem se ocitla v městečku Å. Tady jsem objevila výbornou místní pekárnu, kde jsem si dala snídani a kávu (mimochodem v severských zemích překvapivě neznají cappuccino, jedinou kávu, kterou si tu na většině místech dáte je americano s mlékem). Městečko jsem měla prochozené za půl hodiny.

I gave a ride to some hitchhikers along the way, so I had a good company for a few hours. At noon, I found myself in Å. I discovered a local bakery, where I had my breakfast and coffee (by the way, in the Nordic countries, you would almost never get a proper cappuccino, the only coffee you can get here is a black coffee with milk). It took me about a half an hour to walk around the whole town. 

Omrkla jsem snad všechny kouty městečka a přesunula se o jedno město dál, čímž byl Sørvågen, odkud jsem měla začínat svůj první hike. Na začátek jsem si vybrala ten nejtěžší, a to přes chatu Munkebu na Hermannsdalstinden. Chtěla jsem vyběhnout nahoru a ještě ten den se vrátit k chatě Munkebu, přespat ve stanu tam a ráno sejít dolů k autu.

I think I saw every angle of the town so I moved to the north to the next town, which was called Sørvågen, where I was supposed to start my first hike. I chose the hardest one for the first day, and it led from Sørvågen to Hermannsdalstinden around the Munkebu hut. On that day, I wanted to climb up all the way to the summit, then go back to Munkebu, sleep there, and get back down to the car in the morning.

Jenže vzhledem k tomu, že jsem na trek vycházela kolem 14:00 a po cestě si dala ještě oběd na jednom krásném místě, samozřejmě jsem se k chatě dostala asi 18:00 a nahoru na Hermannsdalstinden to byly další dvě hodiny plus dvě hodiny dolů, takže jsem to musela vzdát a zakempila u chaty. Vlastně jsem zkusila i kus jít, ale byla tak rozbahněná, že bych šla strašně pomalu, takže jsem se vrátila. Řekla jsem si, že si aspoň dám chill a natočím nějaká videa, takže jsem se rozhodně nenudila. Kolem chaty byly rozseté další asi čtyři stany. Večer padla mlha a já ulehla do spacáku.

But given that I started the trek at about 2pm and on the way I had lunch at one beautiful place, of course I got to the hut at about 6pm and it was another two hours to the Hermannsdalstinden summit (plus two hours back down), so I had to give it up and pitch the tent near the hut. Actually, I tried to go, but it was so muddy that I would have walked really slowly, so I came back to the hut. I mean, it was pretty nice to chill a bit and shoot some videos afterall, so I was definitely not mad that I didn’t go. There were about four tents spread around the hut, so I felt kinda safe. When it got foggy in the evening, I lied down in my sleeping bag. 


 

 

Ráno jsem vyrazila zpátky k autu a popojela zase o kousek dál, do známé vesničky Reine. Původně jsem chtěla odjet trajektem na ostrov Værøy, ale když jsem hledala, jak jezdí ferry, zjistila jsem, že mi samozřejmě ujela asi o hodinu a na ostrov jezdí jen jedna denně, takže jsem tenhle výlet musela přesunout na další den.

In the morning I ran back to my car and drove to the famous village of Reine. Originally, I wanted to take the ferry to Værøy Island, but when I was looking at the schedule, I found out that I had just missed it and there is only one per day, so I had to move the trip to the next day.

V Reine jsem si prohléhla “downtown”, které rozhodně stojí za vidění! Je tam totiž plno typických červených dřevěných baráčků s trávou na střeše, které jsou neuvěřitelně fotogenické. Potom jsem popojela zpátky k silnici E10 a vyrazila na krátký, ale náročný výstup na Reinebringen. Když si zadáte Lofoten do Googlu, pravděpodobně vám vyjede výhled na město Reine s fjordy v pozadí právě z téhle hory.

Výstup byl ale hodně zajímavý. Do strmějšího kopce jsem snad nikdy nelezla! Sice je výstup jen asi 2 km dlouhý, ale trvalo mi minimálně dvě hodiny se vyškrábat nahoru. Nicméně kolem 6.hodiny odpolední jsem už stála nahoře a měla Lofoty jako na dlani.

In Reine, I saw the “downtown” which is definitely worth seeing! There are plenty of typical red wooden houses with grassy roofs, which are incredibly photogenic. Then I drove back to the E10 road and set off for a short but difficult hike to Reinebringen. When you put Lofoten into Google images, you’re most likely gonna find these pictures – a view of Reine city with the fjords in the background. 

But the hike was really interesting. I’ve never climbed a steeper hill! Even though the hike is only about 2 km long, it took me at least two hours to get to the top. However, around the 6pm, I was already standing on the summit overlooking the whole Lofoten Islands. 

Někde jsem četla, že se tam dá i stanovat, takže jsem s sebou táhla stan s tím, že nahoře přespím. Jenže když jsem viděla, že vlastně celý Reinebringen spočívá v úzkém hřebeni o šířce asi 1,5 m, došlo mi, že tohle bude oříšek. Nakonec jsem našla rozbahněné, ale dost široké místo, kam se mi na centimetr vešel můj stan. Byl sice přímo uprostřed cesty, ale nikam jinam se dát nedal, takže jsem ještě chvíli počkala, až odejdou poslední turisté a začala se stavěním. Nakonec nahoru dorazilo ještě pár opozdilců a když viděli můj stan na uzoučkém hřebeni hory, všichni na mě koukali s otevřenou pusou. Jeden chlapík se mě dokonce zeptal, jestli jsem se nezbláznila.

I read once, that I could even pitch a tent there, so I brought my tent to give it a try. But when I saw the steep ridge, which was about 1.5 m wide, I realized that this was gonna be fun! Haha:) In the end, I found a muddy spot, but it was wide enough for super-large my tent. It was right in the middle of the path and there was no way to pass me, so I waited a few minutes for the last tourists to leave and start pitching. Actually a few hikers came up really late, and when they saw my tent on the narrow ridge, they looked at me and asked me if I’m crazy or what, haha:)) Totally worth it though! :) 

Kolem osmé jsem ulehala do spacáku, protože se nedalo být kvůli větru venku. Foukalo dost silně a já se modlila, abych v noci nesletěla dolů. Nakonec jsem zabrala a ráno jsem se probudila naštěstí živá a na stejném místě! :D

Budík jsem měla nařízený na 4.15, abych stihla východ slunce a když jsem se vyhrabala ze stanu, zjistila, že opodál podřimoval ještě jeden člověk. Ten ale bivakoval pod jakousi skromnou plachtou a jeho místo se mi teda zdálo ještě nebezpečnější.

Around 8pm, I lied down into my sleeping bag, because it started to be really windy. The wind was so strong, that I was almost scared to fall asleep. Eventually I passed out and in the morning I woke up to a beautiful sunrise with no wind at all. Luckily alive!

My alarm clock was set for 4.15am in order to see the sunrise and when I got out of the tent, I saw another guy on the summit. But he didn’t have a tent, he slept just in his sleeping bag and had this tarp over him, however his place seemed even more dangerous than mine, haha:)

Začala jsem si připravovat snídani a čaj na zahřátí, když tenhle člověk vylezl ze spacáku, posadil se na nejvyšší místo, vytáhl malou kytaru a začal zpívat. Jen si představte tu atmosféru – slunce akorát vycházelo, byli jsme tam sami, já v ruce držela termosku s horkým čajem a seděla opodál a dívala se na tu nekonečnou krajinu. Úplně se mi chtělo brečet dojetím. Strašně jsem si chtěla tenhle okamžik zapamatovat a opravdu si ho pamatuju a myslím, že ještě dlouho pamatovat budu <3

I started cooking my breakfast and meanwhile this guy got out of his sleeping bag, sat down to the top of the mountain, pulled out a small guitar and started singing. Just imagine the mood – the sun was just coming out, we were the only ones there, I was holding a hot tea in my hand, sitting next to my tent and looking at the endless landscape. I was so moved, that the beauty almost made me cry. I really wanted to remember this moment and I think I’ll remember it for a long time <3 

Jestli si vzpomínáte, říkala jsem o dolomitském Paternkofelu, že to byl ten nejhezčí výhled, co jsem kdy vživotě viděla. Ale Reinebringen ho hecnul na plné čáře. Možná to bylo umocněné ještě tou atmosférou, kterou jsem tam zažila, ale ten výhled byl nepopsatelný. Nešlo ho zachytit ani na fotkách.

You guys surely remember when I was telling you about Dolomites and the Paternkofel and that it was the most beautiful view I’ve ever seen in my life. Wel… Changed my mind. Reinebringen got me even more. Maybe it was enhanced by the atmosphere I had experienced there, but that view up there was indescribable.The photos don’t capture the real beauty actually, so you gotta imagine it ten times more awesome. 

Po východu slunce jsem se začala pakovat a slézat pomalu dolů. K autu jsem se dostala kolem 10 a urychleně odjela do vedlejšího Moskenes, odkud odjížděla v 11:15 ferry. Překvapilo mě, jak málo aut se na Værøy chystalo. Přijel trajekt pro cca 100 aut, přičemž se nalodily asi 4. Jednosměrná jízdenka byla dost drahá, tuším kolem 600 norských korun, což je v přepočtu asi 1700 Kč.

After sunrise, I started packing and walking down. I got to the car by 10am and drove to Moskenes, from where the ferry was supposed to leave at 11:15. I was surprised how few cars were getting on board to Værøy! The ferry could hold about 100 cars, and there were only 4 cars waiting in the dock. One way ticket was quite expensive, I think about 600 NOK, which is around CZK 1,700.

 

Po hodině jsem už vyjížděla na ostrově rovnou k začátku treku na horu Håheia. Výstup tentokrát náročný nebyl vůbec, protože část byla po asfaltové silnici, kam ale běžná auta nesmějí a trval mi asi hodinu a čtvrt. Nahoře nebyla ani noha a já měla celý ten výhled pro sebe. Nechápala jsem. To, co jsem viděla, bylo zase nepopsatelné, i když myslím, že na fotkách se mi to podařilo alespoň zčásti zachytit (narozdíl od Reinebringen).

An hour later, I was driving out of the ferry straight to the beginning of the hike to a mountain called Håheia. It was not difficult to get there at all, because part of the trail led on a road (but it was forbidden to drive there) and it took me about an hour and 15 minutes. There was absolutely no one up there, so I had the whole view just for myself. I didn’t understand, but I was really glad. What I saw was a huge magnificent fjord, and it’s beauty just left me speechless. 

Asi hodinu jsem strávila nahoře a pak se vydala zpátky dolů. Vzala jsem to ale jinou cestou – po hraně přilehlého útesu a po cestě sbírala stovky borůvek.

I spent an hour at the top and then went back down. But I chose another way – straight along the cliff ridge and then steeply down, picking up hundreds of blueberries along the way.

 

Když jsem se dostala k autu, objela jsem ostrov asi za půl hodiny. Nutno totiž podotknout, že ostrov má rozlohu asi 5×8 km, vede v něm jedna jediná silnice a na ostrově je jediné městečko s názvem Sørland, ve kterém jsem našla jeden hotel s jednou restaurací a jeden malý supermarket. Co tu ale je moc pěkného jsou bílé písčité pláže s tyrkysovou vodou!

I toured the whole island in about half an hour. It has to be said that the island has an area of about 5×8 km, it has just one road and there is one village called Sørland, where you can find one little hotel with one restaurant and one small supermarket. Also, there are several white beaches with turquoise water, which didn’t even look like Norway! 

Ferry zpátky měla jet druhý den ráno v 9, takže jsem tu musela i přespat. Jenže už ve 3 odpoledne jsem se tu kopala do zadku, protože tu opravdu nebylo co dělat. Pokud sem pojedete, pár hodin vám bohatě stačí. Našla jsem si tedy klidné místečko na pláži v části Nordland, kterou mi doporučila paní v informačním centru v Sørvågenu, když jsem si kupovala lístek na ferry. Bohužel si už ale nevzpomenu na název, každopádně je na úplném konci silnice na severu ostrova (asi proto se ta část jmenuje Nordland, haha:))

The ferry back to Moskenes was supposed to go the next morning at 9am, so I had to stay here during the night. But at 3pm I actually had nothing to do, because there was really nothing to do on such a tiny island, haha:) If you are ever there, a few hours is definitely enough:) Anyways, I found a quiet place on a beach in Nordland, which some lady recommended to me when I was buying the ferry tickets. Unfortunately, I don’t remember the name of it, but it’s at the very end of the road in the northern part of the island (I guess that’s why it’s called Nordland haha:))


Dost celkou část odpoledne jsem strávila u stanu a večer mě vyhnal dovnitř silný vítr. V noci jsem se budila několikrát, protože foukalo fakt ukrutně.

I spent most of the afternoon on the beach and in the evening the wind started to be pretty annoying, so I went inside of my tent. I couldn’t really sleep because of the strong wind.

Ráno, když jsem kolem sedmé vstávala na ferry, vítr byl tak silný, že mě několikrát povalil na zem. A teď si představte v tomhle skládat stan!:D Naštěstí jsem byla docela v údolí, jenže přístav byl na úplně druhé straně ostrova, což vyžadovalo přejet autem takový malý pass. Když jsem tamtudy projížděla, myslela jsem chvílemi, že mi vítr převrátí auto. Odvážila jsem se zastavit a vylézt ještě na pár fotek:D Posuďte sami, jestli to stálo za to. Ještě lepší je to ve videu!:D

In the morning, when I was getting up for the ferry around 7am, the wind was so strong that it knocked me down several times. Now, imagine folding the tent in such conditions! Haha:) Fortunately, I was quite in the valley, so it wasn’t so bad compared to what I experienced an hour later. The dock was on the other side of the island, which required driving over a pass. When I was passing through, I thought that the wind was gonna turn my car on the roof. But I dared stop and get a couple of photos:D Well, I think it was worth it, haha:))


Měla jsem ještě asi hodinu před odjezdem, tak jsem zavítala na ranní kávu do oné jediné restaurace. Tam jsem se však dozvěděla, že ferry kvůli silnému větru nejede a do toho ještě začalo pršet. Další měla jet v 10 večer. Jenže já už měla sbalený stan a byla jsem připravená na cestu, takže jsem strávila celý den v restauraci. 12 hodin jsem seděla na židli a čas jsem využila k tomu, abych začala stříhat video. Díkybohu tam byla i wifi a signál, takže jsem byla docela i efektivní. Když přestalo chvíli pršet, rozhodla jsem se ještě zajet se podívat na maják na konci ostrova, ale vítr byl tak nesnesitelný, že za 15 minut jsem byla zpátky v restauraci.

I still had about an hour before leaving, so I went for a morning coffee to the only restaurant. But the waitress told me, that the ferry was cancelled that day, because of the strong wind, plus it started to rain. The next one was supposed to come at 10pm. I already had my tent packed and I was ready to go, so I just spent the whole day in the restaurant. I was sitting on a chair for 12 straight hours, and I used the time to start cutting the videos. Thank God there was a wifi and a signal, so I was quite effective and got some work done. When it stopped raining, I decided to go and see the lighthouse at the end of the island, but the wind was so unbearable that I was back in the restaurant in 15 minutes.

Vítr neustával ani o kousek a v 10, když měla jet ferry, mě paní informovala, že ferry bude mít tři hodiny zpoždení. Opět z důvodu silného větru. Tak jsem netrpělivě seděla uvnitř a pozorovala převracející se židle na balkónech a lámající se stromy. Cesta ferry mě trochu děsila.

Nakonec ferry přijela kolem 1:00 ráno a před 3:00 jsem vyjížděla na pevnině. Vítr na pevnině nebyl tak silný, ale stan se mi už stavět nechtělo, takže jsem auto zaparkovala na parkovišti u Reine a přespala v něm.

Ráno mě probudilo zase sluníčko a já vyrazila dál na cestu. Ztratila jsem jeden celý den, takže jsem se tomu musela trochu přizpůsobit a něco málo poškrtat.

Další na programu byla pláž Kvalvika a výstup na horu Ryten. Na pláž se dostanete asi po hodině lehké chůze a na horu Ryten, ze které je právě pěkný výhled na pláž, to trvá další hodinu a půl až dvě. Cesta je trochu zmatená, ale pokud si držíte směr, nějak se tam dostanete. Tohle bylo třetí místo, které nikdy vživotě nezapomenu. Ten výhled byl nepopsatelně nádherný! <3

The wind wasn’t getting any better, and when it was 10pm, the waitress informed me that the ferry was supposed to be three hours delayed. Again due to the strong wind. So I was impatiently sitting inside and watching breaking trees and overturning chairs on the balconies. I was a bit scared to board that ferry. 

Eventually, the ferry arrived at about 1am, and before 3am, I was finally back on the mainland. The wind on the mainland wasn’t that strong, but I didn’t feel like pitching my tent at 3 in the morning, so I parked the car in Reine and slept inside. 

I got on the road again in the morning. I lost one whole day, so I had to adapt the itinerary a little bit. 

Well, I couldn’t miss the Kvalvika beach and the hike to a mountain called Ryten. From the road, it takes about one hour of walking to the beach, and another two hours to climb the Ryten mountain. It has a nice view of the beach. The path up there is a bit confusing, but if you keep the right direction, you’ll get eventually. This was actually the third place I will never ever forget. That view from up there was indescribably beautiful! <3

 

Seběhla jsem zpátky dolů a odfrčela na další checkpoint, kterým byla vesnička Nusfjord. Ta mě upřímně příliš nezaujala, hlavně po tom, co jsem viděla baráčky v Reine. To stejné mohu říct o Henningsvær. Kdybych tam jela jako první, sednu si z toho na zadek, ale vzhledem k tomu, že jsem jako první viděla Reine, tahle městečka mě nijak už neokouzlila.

I ran back down and set off for the next checkpoint, which was the village of Nusfjord. This one didn’t really catch my attention, especially after what I saw the Reine. I can say the same thing about Henningsvær. If these two villages were the first ones to see in Lofoten, I’d be amazed, but since I saw Reine first, I could have skipped these two. Oh well, they were on the way anyways!:)

Jednu z posledních zastávek jsem si udělala na pláži Unstad, kam se dostanete autem. Bylo odpoledne a já měla štěstí, protože se do vody nahrnuli surfaři. Bylo 6 stupňů. Odvážila jsem se si sundat boty, vyhrnout kalhoty a jít fotit přímo do vody, abych měla lepší fotku a po 10 minutách v ledové vodě jsem přestala cítit prsty na nohou, takže jsem se zase vrátila zpátky do bot. Brrrrr! Surfaři sice měli neopreny, ale stejně byli dost odvážný, já bych tam nevydržela ani deset minut.

One of the last stops was Unstad Beach, to which you can actually drive. It was an afternoon, and I was lucky, because the surfers had just burst into the water. It was 6 degrees, but I dared to take off my shoes, roll up my pants and go into the water for better pictures. After 10 minutes in the ice-cold water, my feet were almost dead, so I returned back to my car. The surfers were wearing wet suits, but still, there was no way I would get in. 


Poslední noc jsem si postavila stan na další pláži, tentokrát s názvem Rørvikstranda kousek od Henningsværkde moje lofotské dobrodružství končilo. Odtud jsem už jela druhý den přímo zpátky do Kiruny, odkud mi v 6:00 ráno letělo letadlo přes Stockholm do Prahy. Poslední noc jsem se ubytovala v hotelu, abych si v klidu zabalila, vysprchovala se a trochu zkultivovala:)

Last night I pitched my tent on another beach, this one was named Rørvikstranda, near Henningsvær, where my Lofoten adventure ended. From there I went back to Kiruna the next day, from where was my 6am flight back to Stockholm and then to Prague. I stayed in a hotel the last night, to pack everything and have a proper shower:) 

Každopádně, abych to shrnula, týden na Lofotách byl tak nádherný, že ani nemá cenu ho nijak chválit, protože kdo tam nebyl, nepochopí. Norská příroda je pro mě ta nejkrásnější a netroufne jí ani Zéland, ani Austrálie, ani Amerika. Viděla jsem tolik zajímavých míst, na které vživotě nezapomenu. Ještě jeď je mám před očima. A vím, že to říkám o všem, ale tohle bylo něco E-P-I-C-K-Ý-H-O a jsem si jistá, že Lofoty jsou nejkrásnější místo na zemi a já už teď vím, že se tam vrátím ještě v zimě <3

Pa,
E.

Anyways, to summarize it, a week in Lofoten was so beautiful, that there is no chance of putting it in words. Who has never been there, wouldn’t understand. The Norwegian nature is the most beautiful for me, and Australia, New Zealand or the States are not even close. (Okay, they are, but Norway still wins, haha). I have seen so many interesting places, which I will never forget. I still see them so clearly as if it was just a few hours since I got back. And I know I’m saying this every time I come back from somewhere, but this was something E-P-I-C and I’m sure Lofoten is the most beautiful place on Earth and I already know now, that I’ll be back in the winter <3

Love,
E.

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  12 comments for “Lofoten

  1. Marťa
    September 6, 2017 at 15:00

    Tohle je pecka, Eliško!!! Jsi borka, jak se ničeho nebojíš a do všeho jdeš po hlavě ;)..

  2. Dominika
    September 7, 2017 at 19:56

    Cely tyzden v Lofotach si cestovala sama na vlastnu past? Neuveritelne inspirativne :) mas moj obdiv!

  3. deni
    September 7, 2017 at 20:03

    krása :)

  4. Petra
    September 8, 2017 at 07:20

    Úžasné! Fakt nádhera. Díky za zprostředkování takové krásy. Nechápu ty fotky – to tě někdy musel i někdo fotit, že? Nebo to dáváš všechno sama? Jak máš nastavený foťák na ty vodopády a úžasně “omlženou” vodu? Díky.

  5. Vev
    September 9, 2017 at 15:46

    Ahoj Eliško, objevila jsem Tě teprve nedávno a moc mě bavíš! Chtěla bych se zeptat, jaké foto vybavení si bereš na cesty? Z IG jsem vyčetla, že fotíš na Canon 80D, ale co objektivy? Máš jeden univerzální? Přece jen na cestách se zrcadlovka a stativ pěkně pronese :)

    Přeji plno dalších krásných cest!

  6. September 10, 2017 at 20:41

    Tak dnes ráno po přečtení Tvého článku, jsem začala nadšeně dloubat do polospícího přítele s tím, že vím, kam příští rok pojedeme. Poté, co jsem mu dala půlhodiny na probuzení, souhlasil. :) děkujeme za inspiraci. Jinak, naprosto fantastické fotky, jako vždy!!! A měla bych dva dotazy, 1. kolik stálo půjčení auta na Lofotech a 2. co je to za typ batohu, ten žlutý? Děkuju moc :) Tvoje články jsou vždycky úžasný útěk z reality a motivace k cestování.

    • September 11, 2017 at 14:11

      Radko, děkuju moc za tvůj komentář!:) Jsem ráda, že jsem tě inspirovala k tomu, abyste taky vyrazili, nebudete litovat! :) Půjčení auta stálo cca 5000 Kč na týden, měla jsem jen nějakýho základního chcípaka, ale na ty Lofoty to stačí:)) A batoh je Quechua 35 l z Decathlonu:)))

  7. Emme
    September 16, 2017 at 15:41

    Závisť! :D Nórsko je jeden z mojich snov:) Inak krásne zábery:))

    emme-nahorach.blogspot.sk

  8. Anežka Dudáčková
    September 18, 2017 at 21:45

    máš neskutečně krásné fotky, nám tě moc ráda a doufám, že se nebudeš zlobit, když se tě zeptám na něco ohledně foťáku. Když někam jedeš jen s krosnou, tak jak máš uschovanou zrcadlovku a objektivy. Děkuji předem za odpověď Anežka

    • September 19, 2017 at 14:40

      Ahoj Anežko, konečně nějaký chytrý dotaz!:))) No, to je dost složité, foťák s jedním objektivem mám vždycky našikmo na krku, abych mohla fotit hned, ale objektivy potřebuju mít po ruce a zároveň je nechci zničit. Většinou je dávám do postranních sítěk, ale odtatud už mi párkrát vypadly, když jsem se předklonila, takže bohužel zatím žádné inteligentní řešení nemám. Teď třeba v horách, kde chumelí o sto šet, jsem musela mít všechno v krosně, takže když jsem potřebovala vyměnit objektiv, musela jsem všechno sundat. Foťák jsem měla na krku pod bundou a fotila jen dvě tři fotky na každé zastávce z důvodu hustého sněžení. :)

  9. October 2, 2017 at 19:45

    Pekne fotky! Sranda, zazili sme pravdepodobne uplne rovnakeho typka s gitarkou na Reinebringene, ale to sme tam boli 19.8. cca o 9 rano :-D Ta atmosfera bola fakt neskutocna, neda sa to ani popisat :)

Leave a Reply