Ifolou / Morocco

atlas_mountains_morocco

Ahoooooooj!

Tohle bude poslední článek z neskutečného Maroka!
Z Ait Ben Haddou jsme vyrazili zpátky do Atlasu, tentokrát ale jinou cestou. Z rudé pouště jsme se pomalu dostávali do zasněžených vrcholků čtyřtisícovek. K našemu překvapení (možná spíš očekávání, které jsme si nechtěli přiznat) se asi v polovině silnice přeměnila z asfaltové na prašnou (resp. blátivou), takže jenom asi padesátikilometrový přejezd z horského masivu nám trval neuvěřitelných 7 hodin. Ale znáte to, cesta je cíl, takže nám to vůbec nevadilo. 

Zajímavé bylo to, že tahle část Atlasu zase byla úplně jiná. Jestli si vzpomínáte na článek o prvním přejezdu Atlasu a fotky v něm, hory byly kamenité a nápadně připomínaly ty Evropské. Tahle část ale byla pořád červená a po kameni nebyly ani stopy. Asi proto, že hory přímo navazovaly na rudou poušť.

Heyyyy everyone! 

Here goes the last article from Morocoo!
From Ait Ben Haddou, we headed back to the Atlas, but this time we took another road. From the red desert we slowly reached the snowy four-thousand-meter-high peaks. To our surprise (it was maybe more of the expectation, which we didn’t want to admit), the paved road transformed into a muddy “something, which reminded a road”, so the fifty-kilometer crossing of the mountain massif took us incredible 7 hours. But you know how it is, we stopped like every 2 minutes to get out and take a picture. 

Interestingly, this part of the Atlas was completely different. If you remember an article about the first crossing of the Atlas and the photos in it, the mountains were rocky and remarkably reminded those in Europe. This part was completely red & desert-ish. Probably because the mountains were directly connected to the red desert.

atlas_mountains_morocco atlas_mountains_morocco atlas_mountains_morocco atlas_mountains_morocco atlas_mountains_morocco atlas_mountains_morocco atlas_mountains_morocco atlas_mountains_morocco

 

atlas_mountains_morocco atlas_mountains_morocco

A pak se stalo něco, na co nikdy v životě nezapomenu a co mi zase otevřelo oči. Jak jsme tak jeli po té zablácené cestě a bavili se o tom, že by nás strašně zajímalo, jak tyhle lidi žijou, všimli jsme si starého  pána, jak stojí před svým domem v marockém tradičním oděvu. Oba jsme vášniví fotografové, takže jsme se zastavili a běželi se pána zeptat, jestli bychom si ho mohli vyfotit.

Bohužel pán nám nerozuměl ani slovo, jelikož mluvil jen francouzsky a ani jeden z nás francouzsky umí maximálně Merci. Řekla bych, že v téhle oblasti projede tak jedno auto za den, takže námi byl tak fascinovaný, že nám nabídl kávu.

Řekli jsme si proč ne a pozvání přijali. Agilní důchodce okamžitě začal z domu tahat stoleček a dvě malé židličky. Začal dělat kafe a pozval nás k sobě domů, kde se nám snažil vysvětlit fotografie, které mu visely na zdi. Mluvil na nás neustále francouzsky a my na něj anglicky, ale z nějakého nepochopitelného důvodu jsme si nějak rozuměli.

Pak nás usadil a přinesl kávu. Po chvíli pochopil, že jsme hladoví jak psi, tak nám přinesl pravděpodobně svůj oběd, který jsme s chutí přijali a rukama snědli. Přidala se k nám i jeho žena a oba nám vesele vyprávěli historky a ukazovali třicet let staré fotky.

Po hodině jsme chtěli vyrazit a ptali se ho, kolik mu zaplatíme. Nic nechtěl, takže jsme mu dali úplně všechny marocké peníze, které jsme měli. Žije z nich pravděpodobně do dnes :)))) Vůbec nás nechtěl pustit a pořád nám ukazoval další a další fotky, vyprávěl další historky ve francouzštině, vodil nás za ruku a hlásil jména sousedících vesnic a názvy hor, které byly na dohled.

Každopádně ironické je to, že jsme se deset minut před touhle neuvěřitelnou návštěvou bavili o tom, že by nás zajímalo, jak tihle lidí žijou a záhy nás neznámý pán pozve k sobě domů.

Po dlouhém přemlouvání jsme se vydali zase na cestu, protože jsme měli namířeno až do Marrakeche, ale na tenhle moment snad vživotě nezapomenu.

And then something happened that I’ll never forget in my life and what opened my eyes again. As we drove along the muddy road, and we talked about how interested we were about these people’s lives, we noticed an old man standing in front of his house in Moroccan traditional clothing. We’re both passionate photographers, so we stopped and ran to ask him if we could take a picture of him.

Unfortunately, the old guy didn’t understand a word because he spoke only French and neither of us spoke French other than “merci”. I think there’s one car a day passing by in this area, so he was super-surprised to see us, so he immediately offered us a cup of Moroccan coffee.

We said why not and accepted the invitation. The agile guy immediately began to pull a table and two small chairs from the house. He started making coffee and invited us to his house, explaining all the photographs that were hanging on the walls. He was speaking French, we were speaking in English, but for some incomprehensible reason we understood each other. 

Then he brought the coffee. After a while he realized that we were hungry as hell, so he brought us probably his lunch, which we accepted and ate it with our hands, as the guy explained us. His wife joined us, and they both continued telling us funny stories and showing us thirty-years-old photographs.

After an hour we wanted to go, so we asked him how much we own him. He didn’t want anything, so we gave him all the Moroccan money we had. He probably lives from the money till today :))) He didn’t want to let us go and kept showing us more and more pictures, telling more stories in French we did not understand, guiding us by the hand and explaining us all the names of the neighboring villages and the names of the mountains that were around. 

Anyway it’s kinda ironic that we were wondering how these people live ten minutes before this incredible visit. 

After long persuasion, we set off on our way, and we continued heading to Marrakech, but I guys I gotta tell you, I’ll never forget about this. 

atlas_mountains_morocco

atlas_mountains_morocco

atlas_mountains_morocco atlas_mountains_morocco old_guy_in_morocco moroccan_coffee old_guy_in_morocco old_guy_in_morocco atlas_mountains_morocco
atlas_mountains_morocco atlas_mountains_morocco

Pak se ale obloha zničehonic zatáhla a – teď se podržte – začaly padat obrovské kroupy!! Bylo pořád nějakých 12 stupňů, takže to vůbec nedávalo smysl.

But then, as we were driving, the sky was suddenly got super-dark and huge hail began to fall! It was still about 12°C, so it didn’t make sense at all.

atlas_mountains_morocco atlas_mountains_morocco atlas_mountains_morocco
atlas_mountains_morocco atlas_mountains_morocco_hail

atlas_mountains_morocco

atlas_mountains_morocco atlas_mountains_morocco

A tím naše horské dobrodružství skončilo. Zpátky do Marrakeche jsme se dostali pozdě večer a přespali další noc v hotelu před odletem domů. Musím říct, že sprcha a teplé jídlo po 4 dnech bylo vážně skvělé. Přeletěli jsme do Fesu, což je město na úplném severu Maroka, kde jsme strávili ještě odpoledne a odtamtud odlétali další den do Frankfurtu.

Abych celou tuhle cestu shrnula, byla opět naprosto nezapomenutelná a Maroko mi vyrazilo dech. V dobrém slova smyslu. A určitě bych se jednou do Atlasu chtěla vrátit a zdolat jejich nejvyšší horu Toubkal. <3

P.S. Na závěr ještě přidávám mapu, abyste měli představu, kudy jsme jeli:)
Jestli máte nějaké další otázky, ptejte se! :)

E.

And this is how our mountain adventure ended. We arrived back in Marrakech pretty late in the evening and spent the night in a hotel before leaving home. I have to say that the shower and hot meal after 4 days was really great. We flew to Fes, a town in the north of Morocco, where we spent one afternoon and then flew to Frankfurt the next day.

To sum up all this, it was totally unforgettable, and Morocco left me absolutely speechless. In a good sense. And I definitely want to come back to the Atlas mountains once more and climb their highest mountain called Toubkal. <3

P.S. I’m adding a map to show you guys which roads we took.
If you have any more questions, let me know in the comments! 

E.

 

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  6 comments for “Ifolou / Morocco

  1. April 16, 2018 at 16:24

    Ahoj Eliško,

    odlítám zítra ráno na 11 dní, auto jste půjčovali v Marrakeši na letišti?
    Dalo se v horách přespat někde v hotelech/hostelech/guesthousech? Letím jenom s batohem bez spacáku.

    Díky, měj se!

    • April 17, 2018 at 09:16

      Ahoj Honzo,
      auto jsme si půjčovali ve městě, protože jsme byli nejdřív 2 dny v Marrakeši. Spali jsme dvakrát v autě, ale po cestě byla spousta hotelů a gueshousů:)) Enjoooooy!<3

  2. Jana
    March 21, 2018 at 14:33

    Ahoj Eliško, narazila jsem na tvůj instagram a teď i web docela nedávno a teda naprosto jsi mne s Marokem nadchla! Kor když teď začne lítat do Maroka Ryanair :-) Jen jsem se chtěla zeptat jak dlouho ste ten okruh na mapě jeli? Přemýšlím jak to časově rozplánovat! :-)
    Děkuju moc za odpověď a měj se hezky!

    • March 22, 2018 at 09:04

      Ahoj Jani, jeeee to jsem moc ráda, že tě Maroko nadchlo! <3 Okruh jsme jeli 4 dny, ale jak jsem psala už v nějakém předchozím článku, bylo to málo. Kdybychom na to měli 5 dní, tak se dá zvládnout vylézt na Toubkal, který za to rozhodně stojí! :)

  3. Martina
    March 20, 2018 at 11:55

    Eliško, je to celý naprosto úžasný! Už jsem se u tebe inspirovala Triglavem a Norskem a myslím, že Maroko na sebe nenechá dlouho čekat :-). Především jsem nadšená z toho, že to není tak turistický :-).. Můžu se tě zeptat, myslíš, že je takhle země bezpečná? Já vím, že na pitomce můžeš narazit úplně kdekoli, ale přeci jen je to Afrika a člověk už má nějaký předsudky vytvořený..

    • March 20, 2018 at 15:48

      Martino, děkujuu, to jsem moc ráda, že jsi se už inspirovala! To znamená, že blog slouží přesně tomu účelu, který jsem chtěla.
      Co se té bezpečnosti týče, řekla bych, že Maroko je bezpečné s výjimkou velkých měst. Třeba v Marrakechi se krade dost často a i my jsme jednou měli na mále. Ale v těchhle končinách by se lidi naopak rozkrájeli:))) Ale jak říkáš, na blbce můžeš narazit všude, takže pokud máš tu možnost, vezmi si s sebou nějakýho chlapa:)

Leave a Reply

Or

Your email address will not be published.