Hitch-hiking through Canada

img_3541

Zdravím všechny cestovatele, a zejména STOPAŘE!

Po dlouhé době pro vás mám jeden z posledních dílů našich cest po Severní Americe. Tahle část je ale něčím speciální. Je úplně jiná, než ty předchozí 3. Tentokrát jsme se totiž zřekli pohodlnosti a celou dobu jsme stopovali, spali ve stanu, tahali denně 20 kg na zádech a jedli konzervy.
Že byste to do mě neřekli? Naopak, já jsem pro každý dobrodružství, a že tohle bylo!

Článek bude trošku delší, ale já myslím, že stojí za to, si přečíst všechny naše dobrodružství!:) A že jich je!

Začínali jsme s Vojtou vlastně na letišti v Seattlu, kam jsme vyprovodili mamku s Janou, ty odletěly domů, a my jsme pokračovali na naší cestu Kanadou. A teď, představte si, že jste na letišti v Seattlu, na zádech (ještě tou dobou) 25 kilovou krosnu a máte se dostat na vlakové nádraží. Co uděláte? Vemete si taxíka? Hmmm. Zní to jednoduše. Měli jsme ale hodně hodně omezený rozpočet, takže jsme se museli vydat místní hromadnou dopravou. Měli jsme jízdenku na vlak ze Seattlu do Vancouveru, byla to jediná cesta, jak překročit hranice.
Nakonec jsme se se třemi přestupy dostali včas na nádraží, kde nastal další problém. Průvodčí nás nechtěl nás za žádnou cenu pustit do vlaku, protože se zjistilo, že nemáme víza. Měli jsme za to, že víza byla do Kanady už minulý rok zrušená, ale průvodčí měl svojí hlavu. Nakonec se nám ho podařilo přesvědčit (našli jsme to na internetu:D), že žádná víza nepotřebujeme, a že má staré informace. Docela jsme si oddychli, při představě, že strávíme dalších několik týdnů v Seattlu, nám nebylo úplně dobře.

Po čtyřech hodinách jsme se konečně dostali do kanadského Vancouveru a před námi byl další úkol – dostat se ke kamarádovi Vojty, který nám nabídl na den ubytování, abychom se ráno mohli vydat na další cestu. Jenže kamarád bydlel na úplně opačném konci Vancouveru, než bylo vlakové nádraží. Dokonce jsme museli jet lodí, abychom se k němu dostali, ale nakonec se podařilo.
Druhý den jsme vstávali brzo, abychom se dostali pro změnu na autobusové nádraží, odkud nám jel dálkový autobus do městečka Kamloops, které bylo asi 800 km od Vanocouveru. Potřebovali jsme se dostat co nejdále k národním parkům, než začneme stopovat, jinak by to byl výlet na půl roku.

A ocitli jsme se v Kamloops. A to byl ten nejhorší okamžik celé cesty, ani jeden jsme nikdy vživotě nestopovali a nevěděli jsme kam máme jít. Zkusili jsme podle mapy v telefonu (díky bohu za iPhone!) najít silnici, která vedla směrem k národnímu parku Jasper.

img_3268

Hned vedle autobusové zastávky, na které jsme vystoupili bylo KFC, tak jsme chtěli stopování co nejvíc oddálit, že jsme si zašli na twistera. Když jsme vycházeli ven, začlo pršet (skvělý…). Tak jsme se schovali pod strom a začli z krosen vyndavat pláštěnky. V tu chvíli procházel okolo nějaký pár, a ptal se nás, jestli nechceme někam svézt. Nadšený jsme naskákali k nim do auta a vyprávěli jim náš příběh. Když si zapálil jointa v autě a začal nám vyprávět nám o tom, jak ho málem znásilnili a zabili, když on stopoval, začli jsme se trochu bát. Zavezl nás nejdřív k sobě domu, kde se pak ukázalo, že si šel vyzvednout další trávu. Nakonec nás dostal asi 50 km za Kamloops, na benzínovou pumpu, kde se prý dobře stopuje, docela jsme si oddychli, když jsme vylezli živý z auta. Dali jsme si na pumpě pití a šli jsme dál stopovat. Pořád nám do Jasperu zbývalo cca 600 km.

img_3540-1

Zastavilo nám asi druhé auto s tím, že jede až do Jasperu, takže nás vezme těch 600 km! My šťastný jako blechy jsme naskákali k němu do auta a vydali jsme se na cestu. Vyklubal se z něj naopak strašně milý pán, který nás dokonce pozval na burgera. Vysadil nás v malém kempu u jezera a my se dali do stavění stanu. Šli jsme ještě na krátkou procházku a když jsme se vraceli, seznámili jsme se s ostatníma kempujícíma, který byli už docela v náladě. Připojili jsme se k nim, něco málo popili a zase jim vyprávěli svůj příběh. Nabídli se nám, že nás ráno vezmou dál, že mají cestu do Jasperu (abyste rozuměli, Jasper je hlavní město národního parku Jasper).

IMG_0098

Ráno svoje slovo dodrželi, a tak jsme se s mírným bolehlavem dostali do Jasperu. Prolezli jsme informační centrum, nasbírali několik desítek turistickým map a šli jsme dál stopovat, do dalšího kempu.

img_3537-1
Do kempu jsme se dostali třema různýma stopama. Postavili jsme stan a už s lehčíma batohama jsme se vydali na první velkej výlet za ledovcema….

IMG_0116

Cesta k ledovci The Angel byla dlouhá, původně jsme měli zdolat 15 km tam, krátký trek okolo vrcholků, a 15 km zpátky. Moc aut po místních silnicích už nejezdilo, ale přesto jsme to chtěli zkusit, zvedli jsme palec a druhé auto nám zastavilo. Byla to dodávka plná vysmátých britských a australských důchodců, která nás svezla celých 15 km přímo k úpatí hory, na kterou jsme se hodlali vyškrábat. Ušetřili nám pěkných pár hodin, takže jsme měli mnohem víc času na prozkoumání ledovců a jezírek.

IMG_0205

IMG_0210
Jeden z posledních dostupných ledovců The Angel (podle tvaru) a pod ledovcové jezero (přísaham, že tu barvu jsem nijak neupravovala!) A selfie nemohla chybět :)))

IMG_0214

Nahoře jsme jsme potkali češku, která si všimla, že mluvíme taky česky. Dali jsme se do řeči a dozvěděli jsme se, že je tu se svým britským přítelem, že cestují přesně tu samou trasu jako my a nabídla se nám, že bychom mohli jet aspoň kousek s nima. Zajásali jsme, vyměnili si čísla a šli pomalu zpátky. Tentokrát jsme zpáteční cestu šli pěšky, ale bylo to z kopce, takže to nebylo tak strašný. Po pár kilometrech nás zaujalo naopak úplně průzračné zelené jezero, které bylo vidět ze silnice, tak jsme k němu zamířili. Nelitovali jsme. Na parkovišti jsme se dali do řeči s dvěma Švýcarkama, které taky právě odjížděly, a dovezly nás zase kousek dolů směrem k našemu kempu.

IMG_0261

Na další den jsme byli domluvení s Češkou a jejím přítelem, že nás ráno vyzvednou přímo z kempu a vyrazíme směrem k Banffu, přičemž uděláme po cestě pár zastávek. Dali jsme jim nějaké peníze za benzín a vyrazili jsme. První zastávkou byly vodopády Athabasca Falls, kde doslova pršela voda všemi směry.

IMG_4660

Viděli jsme i Athabasca Glacier.

IMG_4742

IMG_4749

 Další zastávka byla u jezera Peyto Lake, zase přísahám, že jsem barvu vody neupravovala (vážně, vygooglujte si ho!).

IMG_4820

A naše cesta s naším párem končila u jezera Lake Louise, kde jsme se chtěli ubytovat ve stejnojmenném kempu. K naší smůle měli úplně plno, tak nás pár ještě ochotně odvezl do jiného kempu, asi 20 km odsud někde in the middle of nowhere. Tak lepší, než spát v lese mezi medvědama no :)

IMG_4840

Druhý den jsme se zase stopem dostali k vysněnému Lake Moraine. Tentokrát nám zastavila dodávka s asi 6 týpkama z Belgie, Zélandu a Austrálie, který se poznali přes internet a cestovali takhle spolu po parcích. Když jsme dorazili k jezeru, rozdělili jsme se, jedna půlka šla na 10 km hike po vrcholcích hor a druhá šla stavět vor. Totiž historka je taková, že na těchhle jezerech se dají půjčit loďky, ale na hodinu to stálo asi 50 dolarů, což byl samozřejmě nesmysl, tak se kluci z dodávky rozhodli, že si postaví svůj vlastní vor. Takže kluci stavěli vor a my jsme se vydali s holkama na trek.

IMG_4860

Všude bylo spoustu sněhu, ale zároveň bylo asi 15 stupňů, což bylo celkem příjemný.

IMG_4864

Teprve potom jsme se dostali k samotnému jezeru, které bylo to nejkrásnější, co jsem kdy vživotě viděla. Zažila jsem už hodně národních parků, ale tenhle byl ten nejkrásnější <3

IMG_4888

IMG_4897

 Našli jsme ostatní kluky a opravdu se jim to podařilo! Pomocí gumicuků a našich lan svázali k sobě několik asi pětimetrových klád a vor byl na světě. Dokonce nás i svezli až do prostředka jezera (japonský turisti si nás fotili!). No uznejte, tohle se vám nestane, když cestujete svým autem a spíte v hotelích.

IMG_4964

Rozloučili jsme s nima po celym dnu a zase jsme se ubytovali v dalším kempu, tentokrát ve (včera plném) kempu Lake Louise, kterej byl snad ten nejluxusnější, ve kterém jsme kdy byli. Nemuseli jsme se výjimečně bát, že nás v noci sežerou grizzly, protože byl obehnaný elektrickým plotem a dokonce jsme u vstupu potkali další pár, který stopoval, úplně stejně jako my a dohodli jsme se, že budeme sdílet jedno kempovací místo, abychom ušetřili.

Další den jsme se vydali zase dál, cílové místo byl Banff (Banff je zase hlavní město národního parku Banff). Chytli jsme opět asi páté auto, které nás vzalo až do centra města, kde jsme zase sebrali pár map a doplácali jsme se do kempu (teda zjistili jsme, že kemp je vzdálený asi 10 km od centra města a ještě ke všemu do ohromnýho krpálu, což na mapě vypadalo jako 500 metrů). Měli jsme čestvě nakoupené jídlo, takže těch 25 kilo na zádech nebylo úplně příjemných. Zabralo nám to několik hodin se dostat pěšky do kempu, načež jsme zjistili, že z centra města do kempu jezdí místní autobus za 2 dolary.
Poučeni jsme usnuli a druhý den jsme měli v plánu obří výšlap na horu. Svezli jsme se autobus přímo pod ní a dali jsme se do toho. Převýšení přes 1500 metrů nám zabralo asi 5 hodin. Celou dobu jsme křižovali lanovku, ale řekli jsme si, že se přeci nepovezeme lanovkou s tlustejma Amíkama :D Navíc jsme dopředu zjistili, že po 5pm jezdí lanovka dolu zadarmo, tak jsme se rozhodli, že si to vyšlápneme a dolu se svezem (pro úsporu času, né že bysme byli líný! :D).

IMG_5057

Nahoře jsme se kochali panoramatama, posvačili jsme a prošli každý kousek vrcholku.

IMG_5102

IMG_5088

IMG_5075

V Banffu jsme strávili pár dní a pak jsme se zase vydali na cestu. Chytli jsme stop, který nás odvezl přímo do Calgary (asi 100 km). Tam jsme se zase ocitli in the middle of nowhere, ale prakticky v centru. Měli jsme vyjímečně zarezerované ubytování, které jsme našli na airbnb.com. Měli jsme adresu, tak jsme tam autobusem byli za pár minut. Vysmátej týpek nás přivítal, my si chvilku odpočinuli a hned zase vyrazili obhlídnout město, a hlavně na pořádnýho burgra!

IMG_5118

IMG_5188

Celé město jsme vzali pěšky, dokonce jsme se i vyškrábali na největší kopec v okolí, odkud byl krásnej výhled na skyline.

IMG_5379

USA2014_529

USA2014_520

IMG_5348

IMG_5368

IMG_3933

IMG_3950

A tím naše dobrodružství končí. Po dvou měsících na cestách jsme se s obříma krosnama vydali na letiště. Strašně se mi nechtělo domu, nejradši bych zůstala na jakýmkoliv místě, kde jsme byli.

Jen tak pro informaci, vás určitě zajímá, na kolik nás tahle cesta stopem po Kanadě vyšla.  Byl to super-low-cost, a dohromady pro 2 lidi jsme za 14 dní v Kanadě zaplatili asi 10 tisíc :D Když na to koukám teď zpětně, řikám si, co nás to proboha napadlo, byl to ten nejšílenější nápad, co mě kdy napad :D  Ale vůbec toho nelituju, byla to asi ta nejzajímavější a nejnapínavější cesta, kterou jsem kdy podnikla a už se těšim na další. Celej tenhle trip, nejen po Kanadě, byl mým splněným snem a jsem si jistá, že tam nejsem naposledy.

A co vy? Vydali jste se někdy někam stopem? Podělte se o zážitky!:)
Mějte se,
Eliška

<3

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  10 comments for “Hitch-hiking through Canada

  1. December 27, 2014 at 10:14

    Tak to je něco! Fakt, že jo! Měla bych hroznej strach, ale příště jedu někam s váma! :DDD Krásný fotky, super :)))

    • December 27, 2014 at 11:03

      Hahaha děkujem! Bylo to něco, taky jsme se zezačátku hodně báli, ale pak se to nějak podalo. Dobře, tak příště tě berem s sebou! :D

  2. December 27, 2014 at 16:21

    Skvelej clanek jeste hezci fotky!To zarive modry jezero je fakt neco:) Musel to bejt paradni zazitek.

    Travel notes

    • December 27, 2014 at 17:28

      Děkuju moc, jsem ráda, že se fotky líbí!:) Nevěřila jsem, že to někdo dočte do konce :D

  3. January 4, 2015 at 22:26

    Moc krásný, my jsme ve dvou stopovali skrze Praříž, Lyon, Montpellier (nejkrásnější město) až do Barcelony asi za týden a něco. Pro mě naprosto nezapomenutelný i když šlo jen o evropu, ale ta kanada … Nenapadlo by mě že bude až takhle krásná a až takhle barevná. Stopování 4ever ! Skvělý, díky za počtení

    • January 4, 2015 at 22:33

      Ahoj Tome, náhodou Evropa musí být taky fajn, ale trochu bych se bála, přeci jenom mentalita Evropanů je trochu někde jindě než v Kanadě. Oni jsou strašně hodní, milí a ochotní narozdíl od zaprdlých Francouzů :) ALe máš pravdu, že ti to otevře úplně jiný pohled na cestování. Podle mě lepší :) Přesně jak řikáš, stopování 4ever! <3

  4. Marie
    January 30, 2015 at 16:42

    Tak to je můj sen! Opravdu povedený článek a úžasné fotky, děkuji za zpříjemnění dne:)

  5. August 25, 2015 at 16:29

    Wau! Nie len, že som odpadla z tých fotiek, ale milujem takéto články:) mne sa podarilo stopovať iba v Japonsku trasy 30km a späť vždy ..ale každý stop bol zážitok takže si viem presne predstaviť vaš trip.Raz sa chcem vydať na niečo podobné aj ja :)

    • August 26, 2015 at 22:00

      Jééé děkuji pěkně!:))) Tyjo Japonsko je taky super destinace, tam si to stopování ale neumím moc představit!:)

Leave a Reply