Ha Giang Loop, Vietnam

Protože ani jednu z nás špinavá vietnamská města moc neberou, strávily jsme v Hanoji pouze jeden den a v devět večer nasedáme na noční „spací“ autobus směr Ha Giang. Sapu jsme na tomhle tripu úplně vynechaly, protože mi každý říkal, jak je zkažená turisty, přičemž v Ha Giangu uvidíme víceméně to samé a není tak zprofanovaný. Jízda autobusem sama o sobě by vydala na samostatný článek, protože to byl fakt zážitek, ale zkusím to zkrátit.

Před vstupem do autobusu jsme se musely pod dohledem řidiče zout. Uvnitř je ve třech řadách a dvou patrech asi 50 miniaturních rakviček, do kterých jsme zalezly. Mamka pečlivě dvacet minut s baterkou zkoumala, jestli jí po rakvičce nelezou štěnice.

Because neither of us is a big fan of dirty big cities, we spent only one day in Hanoi and at 9PM hopped on a night bus in the direction of Ha Giang. We skipped Sapa because everyone told me that Sapa is ruined by tourism and it wasn’t authentic anymore, meanwhile we would see similar things in Ha Giang and there are not so many tourists in this area. I could literally write a full article about the bus ride itself because it was an incredible experience. Not in a good way though. So I’ll try to shorten it.

Before entering the bus we had to take off our shoes under surveillance of the driver. There are three rows & two levels of “beds” in the bus. They were more like tiny coffins than beds, into which I didn’t even fit. My mom was searching for bedbugs with her flashlight for twenty minutes before she even entered one of these coffins.

 

Bus se rozjel a my se těšily, jak si cestou schrupnem. Avšak řidič vyrazil naprosto zběsilým tempem, švihal s námi zatáčky takovým stylem, že jsem se musela přivázat páskem k lůžku, abych nevypadla do uličky. Na jedné křižovatce málem sundal týpka z mopedu, ale nakonec to odnesla jenom jeho helma. Tomuto kousku se navíc dalších dvacet minut smál. Navíc celou cestu troubil, případně ostatní řidiči troubili na něj. Umíte si představit, jak se nám asi ve SPACÍM buse spalo. Oka jsme nezamhouřily. Celou cestu jsme si představovaly, jak nás v těchhle rakvičkách pochovají.

The bus started moving and we were looking forward to taking a nap finally. But the driver hit the road with an insane pace, whipping the turns in a way that I had to hold on to the bed construction tightly in order not to fall out into the aisle. At one junction he almost knocked off one scooter rider, in the end he only lost his helmet. Our driver was laughing out loud to this masterpiece for the next twenty minutes. In addition to his craziness he was honking five hours straight or someone else was honking at him instead. You can only imagine how well we slept in a SLEEPING bus. Not for a minute. 

 

Je to neuvěřitelné, ale přežily jsme a ráno jsme byly v Ha Giangu. Celé.

Šly jsme rovnou do doporučeného hotelu, abychom si půjčily motorky. Naše první představa byla, že odjedeme s vlajícími vlasy na terénních crossových motorkách za obdivného přihlížení personálu hotelu. No bylo to skoro tak. Přistavili nám dva chcípácké omlácené mopedy. Ani náš odjezd nebyl tak ladný. Já jsem na tom v životě neseděla, ale moje mamka mi plně důvěřovala a se slovy „to zvládneš“ mě odstrčila do jízdního pruhu. Takže jsem to zvládla. Ještě nastalo malé zdržení na pumpě, kde jsme se dvacet minut snažily otevřít nádrž, ale pak už jsme se směle vydaly do hor. Asi po deseti kilometrech jsme udělaly první neplánovanou zastávku, protože mamka píchla. Naštěstí jsou tu na tohle dost dobře připravení a duši vám někdo vymění v každé díře ve svojí garáži. Týpek nám z duše vyndal asi deseticentimetrový hřebík. Za 15 minut jsme jely dál.

První záchytný bod byl Yen Minh, kde jsme se zastavily na jídlo. Tady nám poprvé došlo, že angličtina je nám tady úplně k ničemu a hlavní dorozumívací jazyk jsou nohy a ruce. Jen asi nebudete vědět, co jíte. Dodnes doufám, že to bylo vepřové. Mířily jsme dál na sever a čím víc kilometrů jsme ujely, tím víc jsme si byly jisté. Dokonce i troubit jsem se naučila a troubila jsem víc než místní. Zato mamce když zatroubil náklaďák u hlavy, lekla se tak, že poslala motorku do příkopu a ulomila zrcátko.

It’s unbelievable but we survived this journey and got off the bus in Ha Giang in the morning. We went straight to a recommended hotel to rent motorcycles. Our first idea was that we would hit the road on off-road motorcycles but the reality was way different. They got us two old shitty scooters, which didn’t look like they would survive 350 km on mountain roads. By the way, I’ve never ridden a motorcycle in my life but my mom trusted me so much that she literally pushed me into the traffic saying, “you can do this”. So that’s how I learned it. We stopped at a gas station first to get a full tank but it took us 20 minutes to figure out how to open the gas tank. Then we finally started moving towards the mountains but after 10 km my mom got a flat tire. Luckily they’re well prepared for this in every shithole, so everyone can fix it in their garage. The guy who helped us pulled out a 10-cm nail from our tire, and after 15 minutes we were on the road again.

Our first checkpoint was Yen Minh, where we had lunch. In this little town we first realized that English is absolutely useless here and the official language are your arms & legs. However you will never know what you ordered for lunch. I’m still hoping that what we had wasn’t a dog or a rat.

We were slowly moving towards the north and the more kilometres we rode, the more sure we were on the motorcycles. I even learned how to honk like locals, so in the end I was honking more than them. Well, but my mom didn’t, so when a huge truck honked right next to her, it scared her and she ended up in a ditch, breaking her right mirror.

První den jsme skoro nezastavovaly, protože jsme věděly, že největší poklady jsou až na úplném severu Ha Giangu. Zvládly jsme dojet až do Pho Bang, kde jsme hledaly ubytování. Protože jsme nevěděly, kam až dojedeme, takže jsme žádné zařízené neměly. V centru jsme našly skvělý hostel, jehož jméno jsem zapomněla, ale je to obrovská bílá budova, která jakoby do vesnice vůbec nepatřila.

We didn’t stop often on the first day because we knew that most of the beauty could be found in the very north of Ha Giang. We managed to make it all the way to Pho Bang, where we searched for some accommodation. Because we didn’t know how many kilometres we would make, we didn’t book anything in advance. There is a great hostel in the downtown of Pho Bang. Unfortunately I forgot the name of it but it’s a huge white building, which doesn’t seem to fit among the other “houses”.

Druhý den jsme vyrazily do Pho La, nicméně cesta byla tak strašná, že jsme dva kilometry jely půl hodiny, takže jsme to v polovině otočily zpět do Pho Bang, odkud jsme pokračovaly dál na nejsevernější místo Vietnamu zvané Lung Cu. Jakmile jsme se odpojily ze „silnice“ QL4C, byl to najednou úplně jiný svět. Projížděly jsme vesničkami a osadami, kde se zastavil čas, kde místní žijí v hliněných domech postavených na kůlech. V těchto vesničkách žijí lidé různých etnik, které se na první pohled liší oblečením. Projížděly jsme kolem travnatých kopců a spousty rýžových polí (kde žádná rýže ale v prosinci není – pokud chcete vidět zelené terasy jako z katalogu, musíte vyrazit v srpnu nebo začátkem září, kdy se rýže sklízí).

V Lung Cu je hlavním lákadlem památník s rozhlednou na kopci, kam se dá dojet motorkou. Protože se Lung Cu nachází asi kilometr od Číny, na některých serverech píší, že je třeba povolení pro pohyb blízko čínských hranic. My jsme nic takového neměli a nikdo to po nás ani nechtěl.

Vrátily jsme se na hlavní silnici QL4C a pokračovaly do města Dong Van. Po cestě jsme ale asi padesátkát stavěly na fotku, protože příroda tu byla opravdu skvostná.

We set off for Pho La the next day, however the road was so bad that 2 kilometres took us half an hour, so we turned back to Pho Bang, from where we continued all the way to the northernmost place in Vietnam called Lung Cu. As soon as we got off the main road QL4C, everything changed a lot. We were passing through villages, where if felt like the time had stopped. The locals live in clay houses, built on piles. There are several ethnical groups in these villages, while every group wears very different dresses. We were also passing amazing hills and tons of rice fields (there is no rice in December – if you want to see those green terraces like on Pinterest, you have to go at the end of summer, like August or beginning of September, when the rice is usually harvested).

There is a huge memorial/tower in Lung Cu, standing on one of the highest hills around. You can actually get all the way to the top with your motorcycle. Since Lung Cu is located about one kilometer from the Chinese border, some websites say that you need permission for exploring this area. We didn’t have any permission and no one asked for it.

After Lung Cu, we returned to the main road QL4C and continued to a city called Dong Van. On the way we stopped like a hundred times for a picture because the landscapes were absolutely breathtaking. 


 

Dong Van je asi druhé největší město provincie Ha Giang a je skvěle zařízené na turisty, na rozdíl od ostatních osad, takže tu najdete spousty hotelů a homestays. Protože byl Štědrý den, nechtěly jsme nocovat ve špinavém městě a skoro za tmy jsme dojely na Ma Pi Leng Pass, kde jsem našla bezvadný malý homestay, ležící přímo na průsmyku. Za asi 160 Kč jsme se ubytovaly a připily si kukuřičnou kořalkou, kterou jsem do sebe tlačila asi dvě hodiny, jak byla odporná. Štědrý večer nám zpestřil čínský turista, který v noci chrápal tak, že na něj mamka čtyři hodiny mlaskala, ale asi nemlaskala čínsky, protože jí nerozuměl. Ráno jsme nechaly batohy v homestay a vyrazily jen na jedné motorce na průzkum Ma Pi Leng Passu. Nic krásnějšího už jsem dlouho neviděla. Viděly jsme nádherné kopce protkané úzkými a klikatými silničkami, po kterých se lidé dostávají do svých domovů ve svahu, mnohdy z města i několik hodin chůze.

Dong Van is probably the second largest city in the province of Ha Giang and is greatly furnished for tourists, unlike other towns, so here you will find plenty of hotels and homestays. Because it was Christmas Eve, we didn’t want to sleep in a dirty town, so we continued to the east and almost in the dark reached Ma Pi Leng Pass, where I found a great little homestay lying right on the pass. For about 160 CZK (7 USD), we stayed here and celebrated with some corn wine, which I couldn’t even finish how gross it was. Due to a snoring Chinese tourist we didn’t sleep well at all but this place was really cool. In the morning, we left our backpacks in the homestay and set off on one motorbike to explore Ma Pi Leng Pass. This was definitely my favourite part of Ha Giang so far. We saw magnificent hills with narrow and winding roads, which people have to use to get to their homes – sometimes it means several hours of walking.

Vydaly jsme se i na Sky Path, která vedla přímo od památníku na Ma Pi Leng Passu. Je to asi 70 cm široká stezka pro chodce, ale my jsme po ní odvážně vyrazily na motorce a vylouply jsme se o hodinu později u našeho hotelu. To byla taková nádhera, že jsem znovu vytáhla dron. Vrátily jsme se zpátky, vyfasovaly k snídani špagety s rajčatovou omáčkou a vyrazily jsme dál do Meo Vac. I přesto, že to je jen pár kilometrů, jely jsme to několik hodin.

Kdybych měla vybrat jeden úsek z celého Ha Giangu, tak je to právě cesta mezi Ma Pi Leng a Meo Vac. Připadaly jsme si jako v Narnii. V Meo Vac jsme se zastavily na pozdní oběd a sjely z QL4C na silnici 176 kolmo dolů směr Lung Phin a Lung Ho, až do Du Gia. Druhá nejkrásnější část Ha Giangu je rozhodně úsek z Meo Vac do Lung Ho a kolem Du Gia je zase spousta rýžových polí. Přespaly jsme v Du Gia v hostelu, ve kterém se shromažďovali všichni turisté, takže jsme si chvíli připadali jako v Evropě.

We also explored Sky Path, which led directly from the monument on the top of Ma Pi Leng Pass. It’s about 70 cm wide pedestrian path, but we bravely set off on a motorbike and after an hour appeared in front of our hotel. It was such a wonderful thing that I pulled out my drone again. We came back, got spaghetti with tomato sauce for breakfast and continued to Meo Vac. Even though it is only a few miles away, it took us several hours.

If I had to choose one place/area from Ha Giang province, it is the route between Ma Pi Leng and Meo Vac. We felt like we were in Narnia. In Meo Vac, we stopped for late lunch and got off the road QL4C. We got to road no. 176 that goes straight down passing Lung Phin and Lung Ho, all the way to Du Gia. The second most beautiful part of Ha Giang is definitely the part between Meo Vac and Lung Ho, so reserve a lot of time to cross this area. There is a lot of rice fields around Du Gia. We slept in a hostel in Du Gia where all the tourists were gathering, so we felt like we were in Europe for a while.

Poslední den jsme dojely z Du Gia zpátky do Ha Giangu, odkud nám ve 16:00 jel autobus zpátky do Hanoje. Tenhle úsek už je hodně obydlený a špinavý, takže jsme skoro nezastavovaly. Trochu jsme se bály celé silnice 176, protože jsme nevěděly v jakém bude stavu a jestli bude vůbec vyasfaltovaná. Nakonec byla úplně skvělá až na posledních 10 kilometrů, které jsme jely asi 3 hodiny, protože spíš než silnici připomínala cesta kamenité dno potoka. Překonat patnácticentimetrové šutry nebylo se silničním mopedem úplně jednoduché.

Návrat jsme si zpestřily tím, že mamka nechala mobil ve své rakvičce do Hanoje a zjistila to až když jsme se dostaly na pokoj. Naštěstí díky neuvěřitelnému personálu hotelu Domov se nám podařilo totálním zázrakem dostat mobil k nám, takže všechno překvapivě dobře dopadlo.

Tak a teď praktické tipy.

Průvodce jsme neměly a podle mě ani žádný není potřeba pokud víte co chcete vidět. 
Celkově se připravte na to, že kromě hlavních silnic jsou cesty v hodně špatném stavu a plné prachu, takže když to kolem vás provalí náklaďák, máte co dělat, abyste se neudusili. Počítejte i s tím, že více než 150 km za den neujedete. Doporučuju cca 70-80 km denně pokud chcete něco vidět, jinak jsou to dostihy.

Do hotelů a homestays rezervace dělat nemusíte, vždycky se někde nějaké místo najde a pokud ne, tak platí pravidlo kdo dřív přijde, ten má místo.

Pravděpodobnost, že píchnete kolo je na motorce přibližně 100%. Pokud se vám to stane někde in the middle of nowhere, tak na někoho zamávejte na silnici. Pokud se vám to stane ve městě, stačí zaklepat na nějaké dveře (které jsou vlastně permanentně otevřené) a rádi vám pneumatiku za 100 VND vymění.

Kdyby to někoho zajímalo, tak všechny fotky byly pořízeny na Nikon Z6 + 35 mm f1.4 nebo 24-70 mm f4.0, selfies jsou na Canon 80D + 10-22 mm a dronové fotky na Dji Mavic Air (ano, tahala jsem všechno celou dobu s sebou na zádech).

Na závěr přidávám i mapu naší trasy, aby bylo všechno jasné:)

To je ode mě dneska všechno a kdyby vás něco zajímalo, pište do komentářů, ráda zodpovím jakýkoliv dotaz!
E.

The last day, we went from Du Gia back to Ha Giang, from where we took a bus back to Hanoi at 16:00. This section is already very inhabited and dirty, so we didn’t almost stop. We were a little afraid of the whole road 176 because we didn’t know in what condition it would be, and whether it would be paved or rocky. In the end it was a nice road except for the last 10 km, which took us about 3 hours, because it was full of rocks & huge holes.

Our comeback to Hanoi was a bit stressy because my mom left her cell phone in the sleeping bus and found out when we got to the hotelroom. Fortunately, thanks to the incredible staff of the Domov Hotel, we managed to get her cellphone back even though it was midnight.

Now, handy tips!

We didn’t have any guide and I think it’s not necessary if you know what you want to see.
If you decide to go, be prepared for the roads being in poor condition and full of dust. 150 km per day is the maximum you can do on a motorcycle, however I recommend about 70-80 km per day if you want to see places, otherwise it’s a race.

You don’t have to make reservation in any hotel/homestay, there is usually plenty of them and it works like first come first serve.

The chance you will get a flat tire is about 100%. If that happens, just stop someone on the road when you’re in the middle of nowhere and they will help you. If you’re in a city, just knock on someone’s door (even though their door is literally always open haha) and they will change it for about 100 VDN.

If anyone was interested, all the pictures were taken with a Nikon Z6 + 35 mm f1.4 or 24-70 mm f4.0, selfies were taken with Canon 80D + 10-22 mm and drone pictures with Dji Mavic Air (yes, I was carrying all this on my back for the whole time). 

I’m enclosing a map of our journey, so I hope it’s all clear now:) 

Alright pals, that’s all from me, if you have any questions, let me know in the comments below!

E.

 

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  25 comments for “Ha Giang Loop, Vietnam

  1. Kristýna Janečkov
    March 20, 2019 at 13:38

    Naprosto dokonalé fotky :) máme něco podobného v plánu v květnu. Můžu se zeptat, kde jste si půjčovaly motorky a jaký ŘP vlastníte?

    Děkuji za odpověď, Kristýna

    • March 24, 2019 at 14:45

      Ahoj Kristýno, obě máme ŘP jen na auto. Já na motorce vživotě neseděla a neměla jsem problém:))) Motorky jsme si vždycky půjčovaly v hotelu a i v Ha Giangu jsme naběhly do nějakýho Hoang’s Hotelu a tam se zeptali. I kdyby se vám stalo, že je někde nebudou mít, tak zavolaj strejdovi a ten za 10 minut přijede s dvěma motorkama:D Užijte si to!

  2. Denisa
    February 10, 2019 at 01:57

    Ahooj, tak jsem se malem pocutala smichy ze spaciho busu 😄. Zrovna jsme z jednoho vylezli ve Vietnamu na ceste do Nha Trangu a mame stejny zazitek 😄 dospavame noc na plazi 🙈. Dekujem za fajn clanky o Vietnamu a po delsim rozhodovani na tve doporuceni vynechame deltu mekongu :)

    • February 10, 2019 at 21:33

      Teeeda,tak toho si hodně vážím, že dáváte na mě!:))))) Hahaha a jsem ráda, že jsem s tím autobusem neměla tenhle zážitek jediná! :) užívejte vietnam! <3

  3. January 28, 2019 at 20:34

    Sever je krásný ano, ale ta infrastruktura by chtěla vylepšit :-) pak by to bylo ještě více super, opravdu obdivuji mamku

    • February 2, 2019 at 23:48

      S tím naprosto souhlasím, místy to byla fakt katastrofa :))) Haha, moje mamka, to je číslo! :)

  4. Petra
    January 25, 2019 at 22:42

    Ahoj Eliško, díky za super zábavu v Halong Bay na Lodi, bylo to moc fajn 😉. A fotky z toho Ha Giant vypadají výborně. Souhlasím stebou že dole na Jihu to nebylo ono. Na severu je to daleko hezčí. A jídlo mi tam více chutnalo. Tak další návštěva Vietnamu úplně jinak přesně jak píšeš. 😉

    • February 2, 2019 at 23:49

      Ahoj Peti, no to já taky děkuju! Hahahaha, to byla náhodička, viď? :)) Doufám, že jste zbytek cesty zvládly na pohodu! Snad se zase někdy potkáme:)

  5. Petra
    January 20, 2019 at 21:02

    Ahoj Elišky, jak slough jste byly v této oblasti? 2 noci nebo 3? My máme naplánováno 3 dny a 2 noci, bude to stačit? A píšeš, ze jidlo ti nechutnalo.. to ani v Hoi An? Tam prý je jidlo vyborne.

    • January 24, 2019 at 14:14

      Ahoj Petro, nocí jsme byli 4, ale dnů 5:) Neřekla bych, že dvě noci budou stačit, to se nedá projet ani autem, natož na motorce:) Pokud na to máte jen tři dny, tak to nejspíš budete muset zkrátit. Ale upřímně pokud ještě nemáte nějaký letenky nebo tak něco, zůstaňte tu v Ha Giangu déle i na úkor jiných oblastí. Kdybych jela do Vietnamu znova, udělala bych to úplně jinak – úplně bych vynechala města a celý jih, tzn. Phu Quoc a deltu Mekongu, ty za to vůbec nestály a naopak bych si to ještě o pár dní prodloužila na severu.
      S tím jídlem je to trochu ošemetný, spousta lidí říkala, jak si ve Vietnamu pochutnali, takže to může být dost subjektivní názor:) V Hoi An si určitě zajděte na ty Banh Mi do toho slavnýho stánku, ty teda výborný byly! :)

  6. January 8, 2019 at 20:22

  7. Radka
    January 6, 2019 at 10:41

    Fotky jsou boží. Vietnam mám na svém bucket listu už dlouho a ta krajina vypadá fakt dokonale. Co mi ale vrtá hlavou, když takhle fotíš místní, dáváš jim za to něco? Respektive chtějí něco nebo to berou v pohodě? A myslíš, že je reálný si tam půjčit auto nebo je to všechno stavěný spíš na ty mopedy? Protože já a jakékoli jednostopé vozítko fakt nejsme kámoši a nejspíš bych tím pádem skončila v místě tý půjčovny a z celýho Vietnamu bych viděla prd. :-D

    • January 6, 2019 at 18:54

      Radko, auto ti ve Vietnamu nepůjčí NIKDE, protože bys musela mít jejich řidičák. Pokud bys tam byla dýl a chtěla si udělat jejich řidičák, tak stejně nepochodíš, protože jsem četla, že testy zahrnují zkoušku z vietnamštiny :D Takže jedině ten moped. Na ten nepotřebuješ pro změnu ŽÁDNEJ řidičák. Nikde se mě ani nikdo neptal kolik mi je, natož že bych ukazovala nějakej mezinárodní co jsem měla:)))
      Hahahaha a tý motorky se vůbec nemusíš bát. Já jsem na tom vživotě neseděla a je to vážně úplně jednoduchý. Hlavně hodně troubit a jinak je to jako kolo:))
      Co se týče těch lidí, tak jsem k nim vždycky přišla a ukázala na foťák a rukama nohama jsem jim ukázala, že bych si je chtěla vyfotit a nikdy s tím problém neměli a vůbec žádný peníze nechtěli. Akorát párkrát ke mně pak přiběhli a chtěli tu fotku vidět, načež se začali strašně sami sobě smát :D Možná to bude jinak v turistických místech, ale tady ty místní na nás koukali jak kdybychom přiletěly z Marsu, takže asi moc Evropanů se tam nevidí.

      • Radka
        January 7, 2019 at 11:03

        Ty jo, tak to jsem celkem v háji a Vietnam si můžu pomalu, ale jistě škrtnout. :-D Já se ani tak nebojím, že bych to na tý motorce nezvládla, ale spíš mám prostě panickou hrůzu z toho, si na to vůbec sednout. Tak já teda asi zůstanu u těch tvých fotek. :-D

  8. Viki
    January 6, 2019 at 10:31
  9. Viktorie Pavlová
    January 6, 2019 at 01:22

    Já teda musím říct, že jsem v Sapě nepotkala žádného turistu krom nás a ani ceny nebyly napálené, tak teda nevím!
    A autobusy? Když si na to člověk zvykne tak dobrý, kupodivu je to vlastně díky troubení naprosto bezpečný, doteď všem vyprávím o stylu jízdy:DDDD No a sice je to pořádný adrenalin, ale pořád lepší než lůžkový vlak! Tam nám lezli švábi!!!! Takž raději zběsilou cestu než infekční kousnutí švábem… hahahha!

    Super článek! Krásný fotky. Užívejte!

    • January 6, 2019 at 18:50

      Vážně? To je zvláštní teda! No abych pravdu řekla, tak já Ha Giangu nelituju, bylo to nádherný a myslím si, že ta Sapa bude hodně podobná:))
      To s tím troubením naprosto souhlasím, protože když zatroubí autobus, tak se všichni zastaví a nechají ho projet :D Naopak mamka se troubit nenaučila a taky jí málem několikrát někdo sejmul, protože jí prostě neviděl. Jo a v tom buse taky lezli švábi, takže o moc lepší to teda rozhodně nebylo! :D Jeden mi lezl přímo po mym okýnku!!

  10. Kamila
    January 5, 2019 at 12:52

    Ahoj Elisko, moc dekuji za vsechny tvoje prispevky tykajici se Vietnamu. Mame koupene letenky do Hanoje na duben a ja uz se nemuzu dočkat! Mela bych na Tebe jeden dotaz – vsimla jsem si, ze jste se hodne presouvaly letadly. Cetla jsem, ze vietnamske aerolinky rady rusi lety, je to pravda? A kolik se priplaci za krosny a jak dlouho dopredu jste mely letenky koupene?
    Dekuji za odpoved a tesim se na dalsi clanky.:-)
    Kamila

    • January 5, 2019 at 19:17

      Ahoj Kamilo, tak to jsem ráda, že ti tyhle články přijdou vhod! Nic o rušení nevím, nám vždycky letadlo odletělo a docela i na čas:) Co se zavazadel týče, tak mám nastudováno, že nejlevnějš vycházejí zavazadla u JetStaru, platily jsme navíc asi 300 za každé zavazadlo. Letenky většinou stály kolem 1000,-, takže se to ještě dalo, ale pokud máš možnost krosny někde nechat, tak to udělej:) A kupovaly jsme je asi den dopředu, do poslední chvíle jsme netušily, jak to všechno uděláme:))) Měj se!
      E.

  11. January 4, 2019 at 11:44

    Jeli jsme v květnu úplně stejnou trasu a taky souhlasím, že úsek mezi Ma Pi Leng a Meo Vac byl nejvíc. Dokonce jsme se ten den hecli a projeli ho za východu slunce. Několikrát jsem motorku otáčela a vracela se, abych si užila znovu ty nej výhledy :)

  12. Magi
    January 4, 2019 at 07:44

    Super článek! Díky za tip na další dobrodružnou dovolenou! ♡ je skvělé, že takhle můžeš cestovat s mamkou :)

  13. Jan
    January 3, 2019 at 20:46

    To je nadherna krajina! Kam se hrabou moje oblibeny Brdy.

    • January 4, 2019 at 06:35

      Brdy jsou krásný, ale tohle byl fakt úplně jinej svět :)))

Leave a Reply

Or

Your email address will not be published.