#MotivationMonday: Grand Prix Běh pro Ženy na 5 km

IMG_0105

Ahooj!

Bohužel nemám ze sobotního Grand Prix Adidas Běhu pro Ženy žádné fotky, protože tam můj dvorní fotograf nebyl se mnou, nicméně se s vámi podělím o zážitky alespoň prostřednictvím dnešního #MotivationMonday. Pár fotek jste ale mohli vidět na mém Instagram Stories.

Jak už jsem psala v minulém fitness článku, na dlouhé běhy mě moc neužije, jsem spíš sprinter, než maratonec. Nicméně jsem tenhle závod na 5 km brala jako výzvu. Nijak jsem na něj netrénovala a 5 kilometrů v kuse jsem naposledy uběhla asi před 3 lety. Prostě jsem chtěla zkusit, jestli to zvládnu i bez tréninku.

V 18:00 jsme vyběhli z Náměstí Republiky a prvních dvě stě metrů jsem se cítila naprosto skvěle. Po prvním kilometru mi začly docházet síly, ale ještě pořád jsem všechny předbíhala. Někde na třetím kilometru mi vypadly sluchátka z uší a ztratila jsem tu gumovou část mých špuntů a bez hudby prostě nejedu, takže jsem trochu vypadla z tempa. Na cílové rovince, kde zbývalo 800 metrů do cíle jsem byla tak omámená skandujícími lidmi, že jsem zapomněla pravidelně dýchat a začlo mě tak nesnesitelně píchat v boku, že jsem myslela, že budu muset zastavit. Jenže zastavit se 800 metrů před cílem a před všemi těmi fandícími davy? Ani náhodou. Zavřela jsem oči a běžela dál. Přísahám bohu, že větší bolest jsem asi nikdy nezažila.

Zbývalo mi 100 metrů do cíle a viděla jsem už svůj čas. Ještě před závodem jsem si slíbila, že musím doběhnout do 23 minut. Vloni jsem měla čas 26 minut. Tabule sto metrů před koncem ukazovala 23:51 a mě v tu chvíli nenapadlo nic lepšího, než prostě z posledních sil udělat to, co umím nejlíp. Sprint. I přes tu bolest jsem zatla zuby a dala se Boltovského sprintu. Skandující dav začal fandit a křičet ještě víc. I když jsem věděla, že jsem vybíhala později a čas neodpovídal mému skutečnému času, musela jsem to prostě dát do 24 minut. Doběhla jsem s oficiálním časem 24:01 (jo, ta vteřina fakt naštve!!), ale můj reálný čas byl něco málo přes 23 minut.

Umístila jsem se na 44.místě z asi 1600 žen a zaběhla jsem si svůj osobní rekord.

Zastavila jsem se hned po cílové bráně a začlo se mi dělat černo před očima. Odpočítávala jsem vteřiny do omdlení. Představovala jsem si, jak mě tam záchranáři budou křísit před těmi davy. Naštěstí se tak nestalo, ale ta bolest byla pořád nesnesitelná. Rozešla jsem se vpřed a rozdýchávala to. Po pár minutách a půlce banánu mi už bylo trochu líp.

Nutno podotknout, že jsem páteční večer strávila do 6 do rána v baru s kamarády, kteří oslavovali státnice. Spala jsem dvě hodiny a celou sobotu mi bylo tak špatně, že jsem vůbec nic nesnědla:D Když vezmu v potaz tenhle fakt, tak jsem se svým časem nadmíru spokojená, nicméně se moc ráda vrátím ke svým sprintům a dřepům:))))

A co vy? Jaký máte čas na 5 km? Běžel někdo z vás sobotní Grand Prix se mnou? :)))

P.S. Na sobě mám nové kousky od D4FS!:)

Pa,
E.

Hey guys!

Unfortunately I don’t have any photos from Saturday’s Grand Prix Adidas Run for Women, because my beloved photographer wasn’t there, but I’d love to share my experiences & feelings with you guys at least via today’s #MotivationMonday. You could actually see some pics on my Instagram Stories on Saturday. 

As I wrote in the previous fitness article, I’m more of a sprinter than a marathon runner. However, I took this 5km race as a challenge. No, I did not train for it and the last time I ran 5 km was about 3 years ago. I just wanted to see if I can do it even without training.

At 6pm we started the race at Namesti Republiky and the first two hundred meters I felt absolutely great. After the first kilometer I started to run out of energy, but I was still overtaking most of the girls. Somewhere on the third kilometer I dropped my headphones and I lost the rubber part of my earbuds and since I can’t run without my music, I lost my pace a bit. At the last 800 meters, I was so excited by the screaming and cheering people, that I forgot to breathe regularly and I started to feel a huge pain in my ribs. I thought I would have to stop for a second. But how could I stop 800 meters before the finish line and in front of all those people? No way. I closed my eyes and kept running. I swear to God I’ve never felt more pain. 

I saw my time about 100 meter before the finish line. Before the race I promised myself that I would make it in 23 minutes. Last year I finished it in 26 minutes. The board said 23:51 by that time and there were still those 100 meters. At that moment I couldn’t think of anything better than simply doing what I can do the best. Sprint. Despite the pain, I closed my eyes and started sprinting like Bolt. The crowd began to cheer and scream even more. Even though I knew I started running later and this time didn’t correspond to my actual time, I had to finish under 24 minutes. I finished the race with the official time 24:01 (yeah, that one second really sucks!!), but my real time was a little bit over 23 minutes.

I ended up on the 44. place from total of 1,600 women and I ran my personal best.

I stopped right after the finish line and all I could see was black. I lost my sight for about 15 seconds and I was counting the seconds till passing out. I imagined, how the rescuers would resuscitate in front of those crowds. Fortunately that did not happen, but the pain was still unbearable. I started walking forward and after a few minutes, and a half of a banana I felt a bit better.

I’ve got to confess, that I spent Friday night partying till 6 am with my friends, who celebrated the state exams. I slept two hours and on Saturday, I was so sick, that I didn’t eat anything at all, haha:):D So, no wonder I was feeling like this after the race. Considering this fact, I’m extremely happy, with my time, however, I can’t wait to get back to my sprints and squats :))))

And what about you guys? What is your time on 5 km? Did any of you run the Saturday’s Grand Prix with me? :)))

P.S. Wearing new clothes by D4FS! :)

Love,
E.

IMG_0088IMG_0073 IMG_0085

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

Post navigation

  4 comments for “#MotivationMonday: Grand Prix Běh pro Ženy na 5 km

  1. Ian
    September 12, 2016 at 16:39

    Great blow by blow account. As I was reading it I wanted to shout you on, but I did not want to scare the patients at the Doctors! Glad you did so well with all though trials and tribulations. Hope you did not do any damage.

  2. September 12, 2016 at 19:22

    Je to skvely, me ceka ve skole zkouska na 2km, ale co nejrychleji, tak jsem zvedava jak si povedu, jeste msuim poradne maknout, ale doufam, ze prospeju, diky za inspo, tyhle clanky jsou bozi!
    S laskou
    Sandra ze http://www.shineoffashion.com
    https://www.instagram.com/sandraslusna/

  3. Anonymous
    September 12, 2016 at 21:02

    docela si mě zmátla titulkem #fitfriday, když je pondělí :D

    • September 14, 2016 at 09:50

      Ježiš nojoooo!:DDDD Já měla na mysli #MotivationMonday! :DDDDD Hahahaha opraveno, děkuju!:D

Leave a Reply