Finnish Lapland (and Northern Lights!)

aurora_village

Ahooooj!

Trip finským Laponskem, to byl zase jeden z našich spontánních nápadů. O polární záři jsme snily dlouho, ale když jsme měly dost času, nebyla dobrá předpověď počasí a naopak – když byla vysoká pravděpodobnost, že záře bude viditelná, nenašly jsme aspoň tři volné dny. Tak jsme to riskly a ve středu jsme koupily letenky na pátek.

Odlet vypadal jako obvykle. Třičtvrtě hodiny před odletem jsme visely v zácpě, mamka ještě z auta posílala pracovní emaily. Jako obvykle ale vše dobře dopadlo my jsme večer dorazily do Helsinek. Ráno jsme v 7:45 odlétaly z Helsinek dál na sever do Rovaniemi, takže jsme přespaly v hotelu u letiště.

Cestovaly jsme jen s kabinovými zavazadly, což se vzhledem k tomu, že jsme jely za polární kruh a třičtvrtě mého zavazadla zabíraly foťáky, objektivy a stativ zdálo docela odvážné. Nakonec se ukázalo, že jsem klidně mohla jet jen s kabelkou. Celý týden byla taková zima, že jsme na sobě měly stále všechno oblečení a naše zavazadla byla prázdná. Prakticky jsme měnily jen ponožky a spodní prádlo, takže: polární kruh s příručním zavazadlem na týden – approved by timetofit :D

V Laponsku jsme měly zarezervovanou jen první noc. Moc jsme netušily, do jakých podmínek jedeme, co nás potká po cestě a jaké bude počasí. Na netu příliš spolehlivých informací o zimním Laponsku nenajdete, asi sem moc takových pošuků bez jakéhokoliv plánu nejezdí.I proto bude tenhle článek možná o něco delší a bude obsahovat praktické informace, které bych sama před cestou do Finska ocenila. Zároveň jsme obhlédly všechna zajímavá ubytování s prosklenýma střechama, takže mohu doporučit, která za to stojí a které ne. Není to úplně levná záležitost a tedy nějaké info se třeba hodí.

Šedesátitisícové laponské městečko Rovaniemi se nachází přesně na polárním kruhu a je známé jako místo, kde žije Santa. Proto je celé město i jeho okolí vyzdobeno vánočními světýlky a různými sochami Santy a sobů. A i  přesto, že byl březen, měly jsme dojem, že Vánoce jsou za dveřmi. Připadalo nám to trochu absurdní vzhledem k tomu, že už několikátým rokem před vánočním blázněním utíkáme a nakonec se octneme u jeho zrodu a navíc ještě zcela dobrovolně.

Na letišti jsme si raději půjčily auto a vyrazily na sever.

Hey everyone! 

Our trip to Finnish Lapland was one of the most spontaneous ideas. We’d been dreaming about the northern lights for a really long time, but when we had enough time, the weather forecast wasn’t good and when there was high probability that the aurora could be visible, we didn’t find at least three free days. So we risked it and bought tickets on Wednesday. For Friday.

Our departure was as usual. We were in a traffic jam 45 minutes before our flight, and my mom was still sending last work emails from the car. But as usually, everything went well and we arrived in Helsinki in the evening. Our next flight was at 7.45AM (from Helsinki to Rovaniemi), so we stayed in a hotel by the airport.

We only traveled with cabin luggages, which seemed to be quite a bold decision, given that we were going beyond the Arctic Circle and 80 % of my bag was taken by cameras, lenses & tripod. Eventually, it turned out that I could only travel with my purse. The whole week was so cold that we were wearing all our clothes and our luggage was empty anyways. We practically changed only socks and underwear every morning, so: arctic circle with just a cabin luggage for a week – approved by timetofit, haha:) 

We only booked the first night because we had no idea of ​​the local conditions, what we were going to do the whole week and what the weather would be like. You can’t really find reliable information about the winter Lapland on the internet, probably because there’s not too many crazy people without any plan like us. So this article may be a bit longer and will contain practical information, which I could have used myself before traveling to Finland. At the same time, we checked out every interesting accommodation with glass roofs, so I can tell which ones are worth it and which ones are not. It’s not a very cheap thing and therefore some information might be useful for you guys. 

Rovaniemi is a town of sixty thousand people, located right on the Arctic Circle and is known as the place where Santa lives. That is why the whole town and its surroundings are decorated with Christmas lights and various statues of Santa and reindeer. And even though it was March, we had the impression that Christmas was happening tomorrow. It seemed a little absurd to us, given that we have been running away from the Christmas maddness for several years in a row now, and we find ourselves at its birth. 

At the airport, we rented a car and headed north.

 

Praktické informace vol.1: Silnice jsou v zimním Laponsku trojího typu – pár hlavních, které jsou udržované (tedy v pohodě sjízdné), vedlejší, které jsou udržované napůl (tedy sníh je odklizený, ale na silnici je tlustá vrstva ledu, po které se normálně jezdí) a neudržované (tedy sjízdné jen na sněžném skútru, nikoliv autem – ani 4×4!). Pozor si dejte na zrádnou navigaci, která samozřejmě netuší, které silnice jsou odklizené a které ne, takže čím vyšší číslo označení silnice, tím je větší pravděpodobnost, že jí neprojedete. Překvapená jsem byla hlavně z cest pro sněžné skútry. V Laponsku je to naprosto běžný dopravní prostředek vzhledem k tomu, že je sever Finska 200 dní v roce pokrytý sněhem a ledem. Běžně se s nimi jezdí po zamrzlých jezerech, ale i lesními cestami. Dokonce mají pro skútry vlastní dopravní značky. Na parkovištích před supermarket jsou zaparkovány skútry mezi auty. Mimochodem, pokud jedete do Finska kvůli jezerům, vyberte si léto, protože v zimě jsou všechna, ale opravdu všechna jezera pod ledem a dost velkou vrstvou sněhu, takže z nich nevidíte nic kromě velké bílé plochy. 

Practical information vol.1: Winter Lapland has three types of roads – a couple of main roads that are maintained (meaning passable with a regular car), minor ones that are partially-maintained (so the snow is cleared out but there is a thick layer of ice, which no one seems to mind, so you can drive on those too, but it’s super slippery) and unmaintained (meaning passable only on a snowmobile, not a car – not even a 4×4!). Beware of treacherous navigation, which obviously doesn’t know which roads are cleared and which aren’t, so the higher the road number is, the more likely it is that you won’t pass through it. I was surprised by the snowmobiles especially. In Lapland, it’s an ordinary type of transport, since the north of Finland is covered with snow and ice for 200 days a year. They are commonly used for riding on frozen lakes, but also on forest paths. They even have their own road signs. Also, they’re usually parked between cars in front of supermarkets, which I found incredibly amusing. By the way, if you want to visit Finland for its lakes, choose summer, because all the lakes are under ice and quite a big layer of snow in the winter, so you can see nothing but a large white area.

Mezi Rovaniemi a městečkem Ivalo, kde jsme měly zarezervovaný hotel na první noc, toho moc zajímavého nebylo. Zastavily jsme se jen u Kakslauttanen, kde mě zajímaly prosklené bubliny, ve kterých se spí. Nakoukly jsme i dovnitř a shodly se, že 390 EUR bychom za noc v jedné z bublin nikdy nedaly. Nejlepší léta už totiž měly dávno za sebou.

There wasn’t anything interesting between Rovaniemi and Ivalo, where we had booked our hotel for the first night. We stopped only at Kakslauttanen, where I was interested in these glass bubbles, serving as cabins. We peeked in and agreed that we would never spend €390 to sleep in one of the bubbles. They’re super old and simple inside.

Do cílového místa Aurora Village jsme dorazily poměrně brzy. Byly jsme vybavené několika aplikacemi, které předpovídaly pravděpodobnost polární záře a právě tuto noc byla asi padesátiprocentní šance, že bude viditelná. Proto jsme se trochu dost plácly přes kapsu a ubytovaly se v chatičce s prosklenou střechou, abychom mohly pozorovat auroru přímo z postele. Noc tady vyšla na přibližně 220 EUR, a to jsme vychytaly nějakou super slevu. Normální cena přes zimní sezónu se pohybuje kolem 350 EUR i víc. Navíc jako chatička vypadala jen zvenku, zevnitř byla luxusně vybavená a čekalo na nás dokonce šampíčko na přivítanou. Aby ne za ty prachy :D

We arrived at Aurora Village fairly early. We were equipped with several apps predicting the probability of aurora, and that night there was about a 50% chance. That’s why we stayed in this glass-roofed cottage to watch aurora right out of our beds. One night cost us 220 EUR, but normally – in the winter season – it’s around 350 EUR or even more. The inside was brand new and quite fancy. We even got two bottles of champagne as a welcome gift. 


Přestože jsme si koupily appku, která nás na polární záři měla upozornit, byly jsme tak vyschýzovaný, že mamka nařídila budík na každou hodinu, abychom jí náhodou nezmeškaly. Takže vždy když zazvonil budík, prudce se vymrštila, vystrčila hlavu a sledovala, jestli neuvidí polární záři. Byl na ní neuvěřitelný pohled, protože vypadala jak surikata:-D Okolo půl třetí ovšem začala signalizovat appka, že aurora je viditelná. Z postele jsme zprvu neviděly nic, a tak jsme si oblékly všechno oblečení co jsme měly a vyrazily do mrazu. A co myslíte?

Byla tam!!!!

Even though we bought an app that was supposed to alert us when the aurora was visible, we were so scared that we would miss it, that my mom set up an alarmclock for every hour. So whenever the alarm rang, she hysterically woke up, sneaked out of bed, and was running around the room to see if it’s there or not. At about half past two, the app started ringing and notifying us that the aurora was visible. At first we didn’t see anything from bed, so we put on all the clothes we had and went into the cold. And what do you think?

It was there!!!!


aurora_village

Praktické informace vol. 2: Do aplikací na polární záře se rozhodně vyplatí investovat. Nekupujte ale ty, které hodnotí pravděpodobnost jen na základě předpovědi počasí, ale ty, které jsou napojené na kamery a senzory v dané lokalitě. Tím pádem vám přijde upozornění jen v případě, že jsou záře opravdu vidět, takže se na ně dá celkem spolehnout. Appka se kupuje na jednotlivých hotelech za cca 10 EUR s tím, že dostanete lokální kód, který do appky zadáte a tím jste upozorněni jen v případě, že se záře objeví ve vaší lokalitě. Nepředpokládám, že by někdo chtěl být vzhůru celou noc, takže tahle appka je must-have. A nezapomeňte si na noc vypnout tichý režim!:) 

Druhý den ráno jsme vyrazily na projížďku psím spřežením rovnou od našeho hotelu. Tahle záležitost je neméně nákladná, dvě hodiny na sněhu s hyperaktivními psy stojí kolem 170 EUR/os., čtyři hodiny potom kolem 220 EUR/os. Nejdřív jsem ohrnula nos, že to bude stejně jen finta na turisty, a že je to šíleně předražené. Ale když jsme přijely na Husky Farm, došlo mi, že uživit několik desítek psů není legrace. A co na tom bylo nejlepší? Že nás nechali spřežení řídit. Takže nesedíte jak pecka a průvodce vás vozí. Po krátké instruktáži vyrazíte do terénu, jeden řídí, druhý sedí a v polovině se měníte. Nikdy v životě jsem neviděla psy tak šťastné, že mohou běhat jak zběsilí. Takže nemusíte mít strach, že dělají otroky lidem:)

Practical information vol. 2: It’s definitely worth it to invest into the aurora apps. But don’t buy those that evaluate probability only on the basis of weather forecasts, but those that are linked to cameras and sensors in the specific locations. Thus, you will only receive a warning if the norhtern lights are really visible, so you can rely on it. The app is bought at hotels for about 10 EUR. You receive a local code that you enter into the app and you will only be notified if the aurora appears in your location. I don’t suppose anyone wants to be up all night, so this app is a must-have. And don’t forget to turn off the silent mode for the night! :)

The next morning we went for a dog sled ride right from our hotel. This amazing experience is no less expensive, two hours on snow with these hyperactive dogs costs around 170 EUR/person, four hours around 220 EUR/person. At first I was a bit upset that it would be just a hitch for tourists, and that it was madly overpriced. But when we arrived at the Husky Farm, I realized that feeding dozens of dogs is not fun. And what was the best thing about it? That they let us drive! So it’s not like you just sit in the sled and the guide does all the fun. If there are two people, one drives first, one sits and they switch in the half. I’ve never seen dogs so happy that they can run like furious. So you don’t have to worry about animal abuse or something like that. 

dog_sledding

dog_sledding
dog_sledding dog_sledding

Odpoledne jsme vyrazily dál na sever k městečku Inari. Dost času jsme strávily v autě, takže jsme měly v plánu vyrazit na nějaký krátký hike.

Praktické informace vol. 3: Hikovat se v Laponsku v zimě moc nedá. Často se ani nedostanete do národního parku, protože je celý zavalený sněhem. To se dá ovšem vyřešit dvěma způsoby – sněžnice nebo běžky. Pokud byste chtěli vyrazit bez nich, nemáte absolutně šanci se nikam dostat, protože vám garantuju, že po prvním kroku mimo silnice a běžkařské stezky zapadnete do sněhu až po pás. To platí i pro těch pár hikovacích stezek, které jsou otevřené a přístupné – jakmile se netrefíte na vyšlapanou cestičku (která je mnohdy široká tak 30-40 cm), tak zahučíte po stehna do sněhu. 

Měly jsme v plánu hike v NP Pyhä-Nattanena k fotogenickému domečku v lokalitě Otsamo, ale silnice byly neprůjezdné, takže jsme to musely vzdát. Jediné, co bylo otevřené byl 5,8 km dlouhý Juutua Trail v okolí Inari, takže jsme se na něj vydaly. Stezka vedla celou cestu lesem k visutému mostu a lesem zpět. Druhou noc jsme přespaly v Njurkulahti v národním parku Lemmenjoen.

In the afternoon we headed north to Inari. We spent a lot of time in the car, so we planned to go for a short hike.

Practical information vol. 3: There’s not much of a hiking in winter in Lapland. You often don’t even get to the National Parks because the road is covered with snow. However, this can be solved in two ways – snowshoes or cross-country skis. If you want to go without them, you have absolutely no chance to get around because after the first step off the trails/road, you will fall into the snow up to your waist level. This also applies to the few hiking trails that are open and accessible – if you step off the beaten path (which is often just 30-40 cm wide), you find yourself deep in the snow. 

We planned a hike in Pyhä-Nattanena NP and to a photogenic house in Otsamo, but the roads were impassable, so we had to give it up. The only thing that was open was a 5.8 km long Juutua Trail in the Inari neighborhood, so we set out on it. The whole trail led through a forest to a suspension bridge and back. Then we headed to Njurkulahti in Lemmenjoen National Park to spend our second night. 

Třetí den jsme vyrazily dál na jiho-západ. Naše jediná zastávka byla v lyžařském středisku Levi, kde jsme chtěly zkusit vylézt na vrchol hory, abychom se aspoň trochu hýbaly a jen neseděly v autě. Navíc se tu mezi sjezdovkami nachází slavná & fotogenická Santa’s Cabin. Na vrchol se dá dostat buď gondolou (je tam jediná) a nebo pěšky. My jsme zvolily druhou variantu a na vrchol se vyškrábaly z parkoviště od restaurace Tuikku. Santa’s Cabin se nachází mezi sjezdovkami 11 a 13. Vítr byl tak nesnesitelný, že jsme si musely dát večer dole v Levi něco teplého k jídlu.

On the third day we headed south-west. Our only stop was at the Levi ski resort, where we wanted to try to climb the top of the mountain – just to move and not to just sit in the car all day. In addition, there is the famous & photogenic Santa’s Cabin between the ski slopes. The top can be reached either by a gondola (there is only one) and by foot. We chose the second option and hit the slopes from the parking lot by Tuikku restaurant. Santa’s Cabin is located between slopes 11 and 13. We spent the sunset there but the winds were so strong that we had to warm ourselves up with something hot to eat down in Levi in the evening. 


Santas_cabinSantas_cabin

Praktické informace vol. 4: Co se jídla týče, tak určitě doporučuju salmon soup nebo reindeer broth. Obě vydají za hlavní jídlo (proto se jejich cena pohybuje od 10 do 15 EUR) a jsou opravdu výtečné. Mezi další speciality patří samozřejmě lékořicové bonbony, po kterých já se můžu umlátit, ale většina lidí to vidí opačně. Každý den jsme zvládly sáček.  Vzhledem k tomu, že Finové spotřebují nejvíc kávy na člověka, snad v každém pajzlu vám udělají kafe. Nečekejte ale cappuccino, ale černou překapávanou kávu bez mléka. 

Protože byla předpověď polárních září na třetí noc opět nadějná, chtěly jsme chtěly spát zase v chatce s prosklenou střechou. Zaujala mě Aurora Dome & Glamping u jezera Torassiepintie, jenže jejich webové stránky nebyly příliš funkční a na všechny termíny hlásily, že mají plno. Jely jsme stejně okolo, tak jsme si řekly, že se tam zastavíme a zkusíme se domluvit osobně, jestli nemají jednu bublinu volnou. Zázrakem volno měli, ale tentokrát jsme si vzaly normální chatku. V bublinách totiž není toaleta a v -15 stupních chodit čůrat ven bylo to poslední, po čem jsme toužily. Přijely jsme úplně promrzlé, takže jsme se hned po příjezdu naložily do sauny.

Practical information vol. 4: When it comes to food, I definitely recommend trying salmon soup or reindeer broth. They both go for the main meal (so their price ranges from 10 to 15 euros) and are really tasty. Other specialties include, of course, liquorice candies which I could eat all day long, but most people see it the other way around. We ate a bag every day. Because the Finns are the biggest consumers of coffee per person in the world, they’ll make you coffee pretty much anywhere. But don’t expect a cappuccino, they serve black coffee without milk.

As the auroras forecast was promising for the third night again, we wanted to sleep in a glass-roofed cabin again. I was intrigued by the Aurora Dome & Glamping at Lake Torassiepintie, but their website wasn’t very functional, so I wasn’t able to make a reservation. We drove pass it anyways, so we decided to stop by and see if they had one bubble available. Luckily they did, but this time we took a normal cabin from one simple reason. There is no toilet in the glass cabin and we didn’t find the idea of peeing outside in -15 degrees very appealing. We arrived completely frozen, so we jumped into the sauna right after our arrival.

aurora_dome

Vtom slyšíme divné zvuky. Vylezeme ze sauny a zkoumáme, co to je. Dojde nám, že mi zvoní telefon, tak si ještě říkám, proč jsem si nastavila budíka na jedenáctou večer a ještě tak hlasitě. Jdu ho vypnout a na displeji vidím upozornění ze všech pěti appek najednou: “aurora is visible now!!”. Začala jsem strašně křičet, čímž jsem dokonale vyschýzovala i mamku, která vůbec netušila, co se děje. Začaly jsme se hystericky MOKRÉ rvát do oblečení a vyletěly ze sauny. Během minuty nám mokré vlasy zmrzly do rampouchů. Popadla jsem stativ, foťák, rukavice. Následoval úprk na zamrzlé jezero, kde byla vidět nejvíc. Byla ohromná, nádherná, barevná, neustále měnila tvar i barvy. Bylo to opravdu něco neuvěřitelného. Nakonec vydržela na obloze asi 3 hodiny, během kterých jsme vymrzly na kost znovu. Do postele jsme se dostaly kolem čtvrté ráno.

While enjoying the sauna, we heard some strange sounds. We peaked out of the sauna and found out what it was. It was my alarm clock ringing. I was wondering why I set the alarm to 11PM and why so loud. I was going to turn it off but I noticed five different notifications saying the same thing: “aurora is visible now!!”. I started screaming, so I perfectly freaked outmy mom too, who had no idea what was going on. We started hysterically putting our clothes on and flew out of the sauna. Within a minute my wet hair was frozen into icicles. I grabbed a tripod, camera, gloves. Then we sprinted towards the frozen lake where it was most visible. It was HUGE, beautiful, colorful and constantly changing shapes and colors. It was really something incredible. It lasted for about 3 hours, during which we froze again. We got to bed around four in the morning.

northern_lights
northern_lights

Každopádně tohle místo doporučuju asi ze všech nejvíc. Jednak je sauna i snídaně v ceně (na rozdíl od ostatních předražených ubytování) a druhak je tu ukrutně milý personál a ubytování je skoro nové, takže vážně paráda.

Čtvrtý den jsme vyrazily do NP Pallas, jen kousek od Levi. Tady se jedna otevřená stezka taky našla a za mě to byla ta nejlepší z celého tripu. Od informačního centra se dá vyškrábat na jednu z hor, odkud je nádherný výhled několik kilometrů daleko, i přesto že měří něco málo přes 800 metrů. Když je sníh zmrzlý, dá se jít bez sněžnic až na vrchol.

Anyways, I recommend this place most of all. First because sauna and breakfast are included (unlike the other overpriced accommodation) and second, they have a very nice staff and the cottages are brand new. 

On the fourth day we went to Pallas National Park, just off Levi. We found one open trail here, and for me it was the best one of the whole trip. From the information center you can climb to one of the mountains, where you have a magnificent view, even though the mountains are just over 800 meters high. When the snow is frozen, you can go without snowshoes all the way to the top.


Odtud jsme se chtěly vydat ještě k hoře Enontekio, ale už nám nezbyl čas, takže jsme to otočily zpátky k Rovaniemi. Spaní jsme zarezervovaly v hotelu Suomutunturi přímo na sjezdovce skiareálu Suomu.

Pátý den jsme strávily v národním parku Oulanka, kde jsme si střihly hiky dva. Jeden 5km dlouhý okruh přímo od visitor center s názvem Hiiden Hurmos. A na druhý, dvanáctikilometrový, jsme přejeli do městečka Juuma. Okruh se jmenoval Pieni Karhunkierros a kopíroval slavný Bear’s Trail. Tyto dva okruhy jsou opět jediné, které jsou v zimě přístupné.

From here we wanted to go to Mount Enontekio, but there was no time left so we turned it back to Rovaniemi. We booked a night at Suomutunturi Hotel directly on the ski slope in Suomu.

Our fifth day took place in Oulanka National Park, where we hiked two trails. One 5-km-long circuit directly from the visitor centers called Hiiden Hurmos. And for the second, 12-km-long one, we drove to Juuma. The circuit was named Pieni Karhunkierros and copied the famous Bear’s Trail. Again, these two circuits are the only ones that are accessible in winter.

Odpoledne jsme dojely do Rovaniemi a v noci okoukly ještě Aurora Tree House Resort, ze kterého jsme byly zklamané a byly rády, že jsme neutratily dalších 350 EUR za ubytování. Z fotek to totiž vypadá jako pár chatiček uprostřed lesa, ale ve skutečnosti je v areálu chatek asi 60, jsou nahňácané na sobě a areál je hned u hlavní silnice.

In the late afternoon we arrived in Rovaniemi and at night we went to see the Aurora Tree House Resort, from which we were a bit disappointed and were glad that we didn’t spend another 350 EUR for accommodation. In the pictures, it looks like there’s a few cabins in the middle of the forest, but in reality there are about 60 of them, right next to each other. Plus the resort is right next to the main road.

Šestý den ráno jsme ještě rychle před odletem okoukly Santa’s Village, aby se neřeklo, ale obě jsme se shodly na tom, že bychom si tohle místo užily kdyby nám bylo asi tak o 50 let míň. Vstup do areálu je zdarma.

To je ode mě z Finska všechno, kdyby vás cokoliv zajímalo, pteje se! :))) Na konci článku najdete ještě mapu naší trasy autem, tak to můžete brát jako inspiraci!

E.

On the sixth day morning, before we left, we stopped by Santa’s Village, just to see it, but both of us agreed that we would enjoy this place if we were  about 50 years younger. Access to the area is free.

That’s all from me, if you have any questions, feel free! :))) There’s a map of our roadtrip, so you can take it as in inspiration!:)

E.

 

 

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  5 comments for “Finnish Lapland (and Northern Lights!)

  1. Lubka
    April 17, 2019 at 06:58

    Nikdy ma to na sever nelákalo, ale tá krajina je naozaj prenádherná, a tá polárna žiara – dokonalosť. Laponsko sa práve dostalo na môj bucket list :)

  2. Jan
    April 14, 2019 at 19:00

    Vsude dobre, na severu nejlip.
    Ta severska krajina je tou svoji syrovosti, nizkou hustotou osídlení tak podmaniva, pusobiva.
    Peknek clanek, fotky.
    Kdy pojedes do Gronska? Neni tam takova kosa. A komu se libilo na Islandu, bude mit rad i Gronsko.

    • April 14, 2019 at 20:56

      S tím naprosto souhlasím. Na severu je nejlíp! Grónsko je teď no. 1 na mym bucket listu, ale není to úplně nejlevnější záležitost.. :(

  3. Viki
    April 10, 2019 at 12:39

    skvelý článok plný praktických tipov ! :) a tá aurora??? nádherná !

    WHEN PIGS FLY

Leave a Reply

Or

Your email address will not be published.