Cripple

Ahoooj!

Tak takhle nějak mě teď budete vídat po celých 6 týdnů, ne-li víc. Ale ani tenhle doplněk mě nezastaví ve focení outfitů a dělání toho, co dělám. Jsem plně funkční, akorát pomalá.

A jak se mi to všechno stalo? Bylo pondělí, lehce po druhé. Skončila jsem akorát ve fitu trénink s jednou holčinou a měla jsem dvě hodiny volna před dalším tréninkem. Nechtělo se mi jít cvičit a venku bylo krásně. Řekla jsem si, že bych mohla jít zkusit běhat ven. Venku jsem nebyla běhat pár let, jediný běh, který jsem doteď provozovala, bylo těch 10 minut na páse po tréninku.

Nasadila jsem sluchátka, telefon jsem vzala jen do ruky, protože jsem neměla kapsy, a vyběhla jsem. Naplánovala jsem si okruh asi 10 km.

Běželo se mi kupodivu docela dobře. Když jsem byla už kousek od fitka, všimla jsem si bouračky. Koukala jsem po bouračce a mířila k přechodu, že přeběhnu silnici. Nevšimla jsem si ale, že ještě nejsem na úrovni přechodu, že jsem kousek od něj a noha se mi zvrtla na obrubníku. Natáhla jsem se takovým způsobem, že všichni přestali koukat na bouračku a začli zírat na mě. Telefon mi vyletěl z ruky dva metry přede mě a já se válela na přechodu.

Okamžitě jsem se zvedla a běžela neskutečnou rychlostí pryč k fitku, jako by se nic nestalo. Musela jsem být rudá až za ušima. Kotník mě bolel jenom trochu, z čehož jsem usoudila, že je jenom zvkrnutý a rozhodla se, že to zkusím rozchodit. Vešla jsem do fitka a vlezla na pás. Chvíli jsem šla a pak se dala ještě do běhu, protože jsem pořád měla čas. 15 minut jsem běžela a pak jsem si ještě dala pár cviků na břicho.

Po sprše mě ještě čekaly 4 další tréninky a při tom posledním jsem už malinko kulhala. Všem jsem popisovala zábavnou historku, která se mi po obědě stala a všichni se strašně smáli. Když jsem skončila všechny tréninky, rozhodla jsem si sednout si k nám do restaurace na oběd, protože se mi nechtělo vařit. Nakonec jsem tam seděla hodinu a půl, protože jsem se zakecala a když jsem se chtěla zvednout ze židle a odkráčet domu… no.. už jsem se nezvedla.

Kotník měl velikost mojí hlavy a barevně bych ho přirovnala k mým fialovo-oranžovým duhovým ponožkám na spaní. Odřídila jsem to ještě domů a začala ledovat. Řekla jsem si, že pokud to ráno nebude lepší, sjedu na Bulovku.

Ráno to samozřejmě lepší nebylo a kotník byl snad ještě větší. Vypadalo to, jako kdybych v něm měla vetřelce. Sedla jsem do auta a dojela na Bulovku. Po RTG mi doktor říká: “to je dobrýýý, to je jenom vyvrknutý.” Spadl mi kámen ze srdce. Jenže když snímky vytiskl, tak na to kouká a řiká: “Jo aha, tak tohodle sem si nevšim v tom počítači. Máte utrženej vaz a naštíplou kost. Tak poďte, dostanete sádru na 6 tejdnů a fofrklacky.” Chvíli jsem vstřebávala informaci, načež jsem vyhrkla, že sádru v žádném případě a že potřebuju fungovat a že jedu na hory a že musim cvičit a že potřebuju řídit. Poklepal si na čelo a řiká: “Nooo, ještě vám můžu dát sloní nohu.” Tázavě jsem zvedla obočí a čekala, až mi vysvětlí, co je to sloní noha. “To je taková nafukovací obří ortéza, ale budete jí mít o dva tejdny dýl, jo?” Tak jsem kývla a vyfasovala jsem hnusný modry berle (když jsem chtěla šedý, doktor se na mě podíval jako na úplnýho idiota a pokračoval ve cvakání do počítače.) a sloní nohu.

Mamka samozřejmě dostala hysterickej záchvat, když jsem jí volala, takže okamžitě přijela a odvezla mě domu.

A od tý doby jsem krypl. A dalších 6 týdnů budu.

Fakt nechápu, jak si někdo může utrhat vazy a rozštípnout kost, když jde běhat…. Výhoda je ale ta, že aspoň nebudu chodit po obchodech a utrácet peníze za oblečení :D Navíc jediné, co můžu nosit, jsou culottes nebo šaty :D

Kryplům zdar!
E.

WEARING: 

Culottes – F&F
Sweater – Lindex
Shoes – Adidas
Coat – Primark

 

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  11 comments for “Cripple

  1. March 30, 2017 at 09:36

    Moc přeji, ať se noha brzy uzdraví a jste zase fit! Umíte moc poutavě psát a zábavně, o takové fakt nepříjemné věci, jako je úraz.

  2. Lucie
    March 30, 2017 at 10:34

    Ahoj Eliško,
    naprosto s tebou soucítím, na úrazy jsem, bohužel, machr :D naposledy jsem při běhu šlápla na psa a nevyhla se mi operace (pes samozřejmě naprosto v pořádku :D ). Chtěla jsem se ale zeptat jaká je teda vlastně výhoda tý sloní nohy oproti sádře, když ji máš o dva týdny dýl? Na to, kolik mám zkušeností v oblasti sáder a ortéz, tak o tomhle nic nevím :) Každopádně je super, že k tomu máš pozitivní přístup, to dělá hodně! :-) Přeju ti, ať se co nejrychleji uzdravíš!
    Měj se krásně! :)

    • March 30, 2017 at 15:58

      Ahoj Lucko,
      haha nojo, já to říkám pořád, že ty nejhorší úrazy se stávají tím nejtrivialnějším způsobem! :D
      No výhoda je, že na tuhle můžu po nějakém stoupat a chodit s ní, a můžu jí sundat na vysprchování se:)

  3. Lucie
    March 30, 2017 at 11:27

    Ahoj Eliško,
    naprosto s tebou soucítím! Přes úrazy jsem, bohužel, machr :D naposledy jsem při běhu šlápla na psa a nevyhla se mi tak operace kolene (pes samozřejmě naprosto v pořádku! :D). Chtěla jsem se ale zeptat jaký jsou teda výhody tý sloní nohy, oproti sádře, když ji budeš mít o dva týdny dýl? Na to, jakej jsem expert na ortézy a sádry, tak o tomhle jsem ještě neslyšela :-) Každopádně je super, že to bereš pozitivně, to dělá hodně! :-) Přeju ti, ať se co nejrychleji uzdravíš!
    Měj se krásně!

  4. Šušny
    March 30, 2017 at 16:31

    Teď budu trochu trochu zlomyslný, tak se za to předem omlouvám… ale buď ráda, že se ti to nestalo na hřebenu Malé Fatry při vichřici!
    A na druhou stranu, fakt velmi čtivé a poutavé :), přestože je to docela “banální” příhoda, která se stane skoro každému

    • March 30, 2017 at 20:16

      Haha, to jo, to jsem ráda!:) Ale naštěstí na hřebenu Malé Fatry nejsou obrubníky, a to je evidentně můj největší nepřítel, protože o ně zakopávám pořád :D

  5. Sára
    March 31, 2017 at 03:30

    Tsk to seš na tom naprosto stejně jako já. Já zase spadla ze štaflí při restaurování nástěnný malby. Bohužel v Italii. Taky zlomenej kotník. Takže jak píšeš, kryplům zdar. Teď můžu alespoň číst různý blogy, knížky a tak. Dělat to, na co nemám normálně čas

  6. March 31, 2017 at 05:05

  7. March 31, 2017 at 19:22

    Ahoj Eli,
    jak s tebou soucítím. V srpnu jsem si na prvním tréninku běhání s trenérem (do té doby jsem běhala jen sama) zlomila kotník :-D takže sádra vážila nějakých 6 kilo! takže jakmile to šlo jsem dávala plasťák. prý po 14 dnech na to budete moc šlapat (hahaha posledních 14 dní jsem na to trochu mohla šlapat). Takže tě chápu. Ale zase na druhou stranu to má tu výhodu, že jsem potom měla docela namakaný ruce :-D držím palce ať ji sundáš dřív ;-)

  8. V.
    April 4, 2017 at 07:30

    Eliško, klobouk dolů před tvým přístupem! Když jsem měla zavázanou nohu já a nevešla se do žádných bot, radši jsem si nechala napsat neschopenku na 2 týdny, vůbec jsem nevylézala z domu a utápěla se ve vlastních temných myšlenkách… :D Protože co by tomu samozřejmě lidi řekli, kdybych chodila po městě v jedné normální botě a jedné pantofli, že jo ;) (bohužel zrovna byla zima a sníh). Takže díky za inspirativní článek a příště zkusím být větší hrdinka :)

    Jo a s těmi modrými/šedými berlemi jsi mi teda fakt dostala :D Doktoři nemají pochopení!

    • April 4, 2017 at 11:05

      Haha no, nic jiného než pozitivní přístup mi nezbývá:D O to víc se těšimm, až budu zase normální a půjdu si zacvičit:) Přijde mi, že člověk si neuvědomuje hodnotu zdraví až do té doby, než se mu něco stane :) A navíc ja se vždycky musím na něco těšit, abych měla dobrou naladu a byla pozitivně naladěná. Většinou je to nějaká dovča, ale teď se těším, až mi sundají nohu a budu zase chodit! :DD Uznávám, že v zimě by to bylo o dost těžší ale, takže se ti vůbec nedivím, že jsi z toho byla špatná ;)

Leave a Reply