Celebrate Every Tiny Victory

PicMonkey Collage

Ahoj!

Růžová a šedá je moje druhá neoblíbenější kombinace barev hned po černobílé:)) Vyhrabala jsem z útrob své skříně své staré růžové sako, které jsem neměla na sobě asi pět let a k němu oblékla nové tričko z Pull&Bear. Zamilovala jsem se i do nové čepice od české značky Never Same (tu a spoustu dalších super věcí můžete koupit TADY!). Zároveň jsem propadla trendu metalického tetování. Nenosím skoro žádné šperky a tohle je skvělá náhrada, jak doplnit jednoduchý outfit a přitom nechrastit jako vánoční stromeček. Já jsem si ty svoje pořídila na Partygirl.cz a jsem poctěna, že mohu být i jejich partnerkou!:)

Konečně mám zkoušky pro tenhle týden hotové, další mě čeká až příští týden ve čvtrtek, takže mám teď chvilku volna. A jak říká nápis na mém tričku: “Celebrate Every Tiny Victory”, slavím i tohle malé vítezství.

Poslední dobou ale hodně přemýšlím o tom, co bude, až budu mít školu hotovou a co se tak koukám kolem, tak nejsem jediná, komu se hlavou tyhle myšlenky honí. Je to super pocit si oddechnout, že udělám zkoušku z makroekonomie, ale co bude, až udělám státnice? Oddechnu si, ale co dál? Úplně nejvíc ze všeho bych chtěla odjet do mého vysněného San Diega, ale pracovat tam za barem není přeci to pravé ořechové.

Zároveň už mám spoustu nápadů, co bych mohla dělat tady v ČR, ale tím se mi úplně hroutí můj California Dream. Chtěla bych vlastní fitko, chtěla bych vlastní kolekci oblečení, chtěla bych dokončit školu a chtěla bych žít v Americe. Chtěla bych toho moc a nevím, co vlastně mám dělat jako první a pro jakou variantu se rozhodnout.

Jedna půlka lidí mi říká, že ekonomka je mi k ničemu, když stejně nebudu nikdy pracovat jako ekonom a druhá půlka mi říká, že je v dnešní době důležité mít vysokoškolský titul no matter what. Mám v tom poslední dobou takový zmatek a děsí mě to, že po státnicích nebudu o nic moudřejší.

Je mi “už” 23 a spousta lidí kolem mě začíná pracovat na své kariéře. Když si představím, že dva roky tady v Česku budu vynakládat všechen svůj čas, energii a peníze na něco, co stejně za dva roky opustím a přestěhuju se do Ameriky a tam budu muset začínat zase od nuly, tak se mi do toho opravdu nechce. A když to neopustím, budu v Praze žít nadosmrti. Čím víc vás toho tady váže, tím těžší je odjet. Říkám si, že pokud neodjedu po škole, tak už nikdy.

Když si ale na druhou stranu představím, že odjedu do Ameriky hned po škole, pokusím se získat pracovní víza (což je skoro nereálné) a začnu tam pracovat na nějaké pozici, budu každý den vstávat v 6 ráno, vracet se domu přesně v 7 večer, na budování něčeho svého nebude přeci čas ani energie. Navíc nesnáším stereotyp. Sice budu v mojí vysněné Americe, ale budu obsluhovat lidi v restauraci? A ztratím tím dalších několik let života. To mě taky děsí.

Dobře, můžu odjet hned teď a začít s budováním kariéry dřív. Jenže to zase nebudu mít titul, který mám na dosah.

Přemýšlí někdo nad tím samým? Je někdo úplně stejně ztracen, nebo máte jasnou představu, jak bude váš život vypadat?

Krásný čtvrteční večer!:)

E.

IMG_2287IMG_2449PicMonkey Collage3 IMG_2562PicMonkey Collage4 IMG_2557PicMonkey Collage2 IMG_2549PicMonkey Collage5 IMG_2544PicMonkey Collage8 IMG_2540 IMG_2539PicMonkey Collage1 IMG_2374
IMG_2283

PicMonkey Collage6 PicMonkey Collage7

WEARING: 

Top – Pull&Bear
Pants – Stradivarius
Shoes – Asos
Blazer – Bershka
Beanie – Never Same
Tattoo – Partygirl.cz

547189 133131114458331371832921492full_img_6344571357294 Snímek obrazovky 2016-05-12 v 20.08.42 30

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

  18 comments for “Celebrate Every Tiny Victory

  1. May 12, 2016 at 20:14

    No tak Eli, ty mi skoro přesně popisuješ moje myšlenky!:D Poslední dobou jsem hodně přemýšlela o tom, co budu dělat po škole a kam vlastně chci směřovat. Státnice mě sice čekají “až” za rok, ale mám úplně stejné pocity o budoucím studiu jako ty-nedovedu si představit, že věnuju všechen svůj čas a energii na něco, co možná stejně nakonec dělat nebudu. K tomu jsem vždycky chtěla někam vycestovat na “delší čas” a mám takový pocit, že když se tu budu “plácat” se studiem dalších 3+ let, tak už se nikam nedostanu, prostě to vzdám, budu si potřebovat vydělat, abych se uživila, atd. A vlastně se tak nějak rozhoduju mezi tím, jestli odjet do zahraničí (což jsem vždycky chtěla) a nebo studovat něco jiného a rozjet některé věci, které mi leží v hlavě už delší dobu a není na ně čas a vycestování by mi jejich realizaci neumožnilo. Takže se v tom teď momentálně docela plácám:D a jsem dost zvědavá, jak to nakonec dopadne.
    Tak doufám, že nás nakonec osud zavede tam, kam má!:) Měj se hezky, K.

    • May 13, 2016 at 08:30

      Přesně, jsi na tom úplně stejně jako já!:) Snad se to nějak vyřeší samo, musíme doufat, že co se stát má, se stane :-))))

  2. May 12, 2016 at 20:31

    Joo, honí se mi hlavou úplně ty stejné myšlenky… Za pár měsíců je mi taky “už” 23, trochu jsem si tu školu popohnala, protože jsem odjela dělat magistra do Anglie (plnit si sny, navíc to na rozdíl od českého je program jen na 12 měsíců) a úplně mi mluvíš z duše. Rozhodla jsem se po odevzdání diplomky vrátit domů, protože si ten život potřebuju nějak uspořádat. Takže jsem do září v Liverpoolu, pak zpátky v ČR a co potom? Absolutně nemám tušení… Chci ještě hodně cestovat a psát o tom, ale na to musím zase vydělat peníze, nechci “9-5 job”, protože to si prostě neumím představit, ale vydělat si na živnosťák je zase risk, který asi nedám… Máme v dnešní době tolik možností a zároveň jsou na nás kladené takové nároky, že je těžké udělat to jedno definitivní rozhodnutí. Tak držím palce, ať to rozhodneš dobře! :)

    • May 13, 2016 at 08:33

      Přesně, to s těmi nároky jsi řekla úplně skvěle. Dřív tohle lidi vůbec neřešili, prostě po škole nastoupili do práce a vůbec nad nějakým zahraničím ani nepřemýšleli. Ale tím, že máme dneska tolik možností, nevíme, co dřív. Ale ty máš výhodu alespoň v tom, že jsi studovala delší čas v cizině. Já taky sice byla v USA na rok, ale to bylo ještě na střední a moc mi to v životě (kromě lepší angličtiny) nepomohlo. Asi to moc hrotíme a ono se to nějak časem vyřeší. Aspoň v to doufám :)))

      • May 13, 2016 at 10:38

        Je to pravda, mozna, ze kdyz to prestaneme hrotit, tak se to vsechno nejak vyresi :D Mam ted v Americe kamaradku, ktera se rozhodla dat si od skoly a kariery chvili pauzu a ma to tam sice narocne, ale taky by nemenila. Ja jsem se tenhle rok v Anglii nadrela jak nikdy a nekdy si rikam, proc si to tak komplikuju, ale nakonec to vzdycky da vic, nez bere. Podle me je asi lepsi to zkusit a pak si rict ok, nevyslo to. Nez dalsich dvacet let premyslet, jestli by zivot nebyl jiny, kdyby to byl clovek risknul :)

  3. May 12, 2016 at 22:34

    Ahoj Elisko. Ja se rozhodla odletet do Australie kdyz mi bylo 22, na vejsku jsem nikdy nesla a uprimne jsem ji vazne vazne nikdy nepotrebovala. Behem dvou let jsem se stala manazerkou velke restaurace (ano, sice pohostinstvi, ale i tam se da vylezt nahoru a to rovnou rikam, ze to delat nechci do konce zivota, ale na rozjezd dobry :D ) a ve svych 24 letech vydelalava trikrat vic nez vetsina mych vrstevniku s titulem. Umoznilo mi to cestovat, videt svet a poznat lidi i sama sebe. Ted to mam naopak. Uz mi bude 26 a ani po 4 letech jsem si nezvykla, nemam pocit ze je tu domov. A tak si porad dokola hraju s myslenku se vratit domu, protoze ted uz mam zkusenosti a jsem zrala na to vybudovat neco velkeho sama na sebe, at je to kdekoliv, hlavne ze se tam citim dobre.

    Preji Ti hodne stesti v rozhodovani, ale rovou Ti rikam, jsi za svym snem! Za se to skloubit, kdyz budes chtit, a treba jednou muzes mit svoje fitko prave v San Diegu. Sbal si, odlet tam, zacni ve volnem case delat hodiny v parku zdarma a postupne pridavej… lidi se budou ozyvat sami :) Muzes delat, mit a byt cokoliv chces :)

    Krasny den, Kristyna, Me & Wonderland

    • May 13, 2016 at 08:36

      Ahoj Kristýno, jéé Austrálie je super. Tak ty patříš mezi ty příklady, kde se to povedlo hned na první pokus!:) Ani nevíš, jak moc ti to závidím, i když bych takhle pracovat ve firmě asi nikdy nechtěla. Jak říkám, nesnáším stereotyp a takováhle práce pro mě stereotypem je. Je zajímavé že každý, kdo žije v cizině říká, že se stejně jednou chce vrátit domů do ČR. Já jsem v tomhle dost radikální a pokud bych se dostala do ciziny, kde se mi bude líbit, domů už bych se vrátit nepotřebovala. Ale kdo ví, třeba by se mi taky stýskalo:)) A děkuju za podporu! Snad to taky vyjde, jako tobě :)))))) Hodně úspěchů! <3

  4. Caroline
    May 12, 2016 at 23:56

    Musím říct, že skvělý článek a zamyšlení. Já momentálně řeším úplně to samé, nebo jak se to vlastně vezme… Sama nevím, co chci v životě dělat a kde vůbec žít, ale myslím si, že dokud je člověk mladý a plný energie, měl by se do věcí pouštět! já upřímně na tvém místě bych nad Amerikou neváhala, myslím si, že kariéru může člověk začít později než hned po škole. teď by měl člověk objevovat svět a nebát se nových věcí. jestli tě v tom podporuje i přítel a šel by do toho s tebou, tak bych neváhala. na usazený život bude ještě dost času. já jsem teď v situaci, že jsme se s přítelem rozhodli opustit ČR a odstěhovat se pryč. jestli nám vyjdou víza do Austrálie (což bych si nejvíc přála), tak budeme žít rok tam a potom se uvidí. Když jsme se s přítelem seznámili, tak měl za dva měsíce stěhovat do Anglie, ale kvůli mně se rozhodl tady zůstat. Možná se mu cítím za toho trochu zavázaná, ale třeba já bych se nikdy sama neodstěhovala,na to jsem moc velkej srab a tak jsme se po roce vztahu rozhodli, že se odstěhujeme do ciziny spolu. Nevím, kam nás vítr zanese, jestli budem rok,dva tři v Austrálii nebo pak taky vyzkoušíme náš další plán, a to Californii a nebo se vrátíme domů do ČR. Kdo ví…ale myslím si,že dokud si to všechno nezkusíme,tak si nemůžeme nalajnovat celý budoucí život. tady v Čr budeme mít zázemí vzdycky a vzdycky se sem můžeme vrátit. ale osobne si myslím,že clovek lituje víc toho,co neudelal a udelat chtěl….proto prave my odlitame vstric novymu zivotu a novym zazitkum a uvidime, kde nam bude nejlip :)

    • May 13, 2016 at 08:43

      Musím říct, že já bych bez přitele taky nikam nejela:)) Takže bych se zachovala úplně stejně:) Doufám, že ti víza vyjdou, rok v Austrálii ti otevře úplně nové možnosti a snad všichni koho znám, kdo se odstěhoval do Austrálie na rok, už tam zůstal. Máš pravdu v tom, že do ČR se můžu vrátit vždycky, takže jsi mě trošku uklidnila:))))

  5. May 13, 2016 at 07:29

    Presne o tomto som sa prednedávnom rozprávala s jednou kamarátkou. Končí sa mi prvý rok magisterského štúdia, takže mi zostáva už len jeden rok a potom… Neviem čo bude a dosť ma to desí. Mám veľa snov, veľa vecí, ktoré by som rada robila a možno to je problém, pretože neviem čo skôr. Kde začať?! Tiež by som rada niekam odišla, ďaleko, preč z Európy. Ale nie je to tak ľahké. Bojím sa toho, čo bude, keď budem mať v ruke diplom a nebudem musieť viac myslieť na skúšky, prednášky a rozvrh. Ale na druhej strane sa na to teším, chcem sa úplne osamostatniť a nájsť si prácu, ktorá ma bude baviť a napĺňať. Je toho moc čo sa mi honí hlavou. Vravím si, že všetko treba riešiť postupne. Najprv sa budem sústrediť na dokončenie univerzity a potom sa uvidí. Život niekedy dokáže pekne prekvapiť a nikdy človek nevie, čo si pre neho prichystá.
    Prajem ti veľa šťastia!

    http://lamodaeanarchia.blogspot.it/

  6. May 13, 2016 at 10:46

    Moc se mi ta kombinace libi a k tem botam neni co dodat, nemam slov! Moc se tesim na dalsi outfit, protoze se mi strasne libi tvuj styl!

    http://www.shineoffashion.com

  7. Anonymous
    May 13, 2016 at 21:12

    Ahoj Eli,

    Zdravim z Kanady, kam jsem se odstehovala po statnicich na VSE pred 2 lety, to mi bylo uz skoro 25 ! ;) A taky jsem nevedela co dal. Radila bych ti skolu urcite dodelat a nabrat co nejvic zkusenosti jak doma tak v zahranici. To neni o tom, ze to co budujes doma, pak nebude mit smysl, kdyz budes zit za oceanem a naopak. Ver mi, ze bude!
    Kazda zkusenost te posouva dal. Tak honem do uceni a az to dostudujes, sup do letadla !

    Follow your dream and make it happend ! ;)

    V.

    • May 13, 2016 at 21:57

      Juuuu to je paráda, jsem ráda, že to opravdu jde!:) Jen nechápu jediné.. Jak to všichni děláte s těmi vízy?! :D

      • Anonymous
        May 14, 2016 at 01:36

        Myslim, ze spousta lidi vyjede na Working Holiday visa (Kanada, Novy Zeland, Australie..), ktere je na rok a pak se situace nejak vyvrbi dal :) Kazda zeme ma ty moznosti trosku jine. Jsou take ruzne programy na staze nebo pokud jeste najdes nejakou skolu na rok, mas take automaticky work permit. Takhle je to v Kanade, US je snad podobne.

  8. Erika Repáňová
    May 17, 2016 at 18:18

    Ahoj Eli :) túto dilemu poznám… síce nie presne, pretože som nechodila na vysokú, ale hneď po strednej som bola jednou nohou v zahraničí… nakoniec som však zostala tu… niekedy premýšľam, teraz aj častejšie, či som spravila správnu vec.. ale to človek nikdy nevie.. všetko je asi tak ako má byť :) síce tu mám stálu prácu, ale … mohla som aspoň vyskúšať, naučiť sa jazyk a možno by to bolo inak… treba však žiť tu a teraz :) chcem tým len povedať, že ak ťa to moc láka, mala by si to vyskúšať :) síce nám tu ako módna inšpirácia budeš chýbať, ale internet je všade :) prajem Ti aby si sa rozhodla správne… určite sa to podarí :) :)

  9. Markéta
    May 17, 2016 at 20:20

    to tričko v Pull&Bear už asi nemají, že?

    • May 17, 2016 at 21:55

      Ano majííí! je kupované asi před týdnem na Arkádách Pankrác:)

  10. Anonymous
    May 18, 2016 at 14:31

    Eliško, myslím, že na to si splnit sen není nikdy “vhodná” doba. Vždy se objeví něco, co nám tu cestu za snem trošku “kazí” – v tvém případě škola. Je to jen o odvaze a o tom jít si za tím, co nám říká srdce. Evidentně tě to do San Diega táhne a tak bych vymýšlela, jak nejsnadněji tam odjet. Je to volba priorit. Škola ti neuteče, můžeš ji kdykoliv udělat i dálkově. Zvlášť pokud váháš, zda se svému oboru chceš po škole věnovat. Jsem všemi končetinami pro San Diego… Vždy nám totiž do toho může něco nečekaného vlézt a rozhodnutí pak bývají ještě těžší. Držím palce, ať se rozhoduješ srdcem!

Leave a Reply