110 km Hike Above Arctic Circle

Ahoooooooooooj!

Takže já jsem se konečně prohrabala 4500 fotkama ze Švédska a zasedla k počítači, abych napsala článek o tom, co jsem zažila za polárním kruhem asi dva týdny zpátky. Sice jsem zatím sepsala pár vět, ale mám dojem, že to bude nejdelší článek v historii. A pokud ne tenhle, tak ten další:)

Pro ty, co nečetli předchozí články, vyrazila jsem do Švédska na pozvání značky Fjällräven, která už několik let pořádá pochody divočinou. Začalo to Švédskem a teď už mají organizované pochody i v USA, Dánsku nebo Hong Kongu.

No a není to jen tak nějaký pochod! Je to totiž 110 km pěšky skrz laponskou divočinou a národní park Abisko, který se dá zvládnout cca za 4-6 dní. My jsme zvolily zlatou střední cestu a pokusily se trek zvládnout za 5 dní. Důležité je zmínit, že trek kopíruje slavnou Kungsleden (neboli King’s Trail), která je ještě delší, takže jsme šly jen část. Řekla bych, že tu nejlepší!:)

Byla jsme skupina 14 holek – novinářek a blogerek – ze 7 různých zemí. Nutno podotknout, že jsem byla jediná z Česka. Zbytek byly holky alespoň po dvou z Německa, Holandska, Švédska, Rakouska, Polska a Francie. Taky nutno podotknout, že jsem byla nejmladší. Všem bylo kolem 35, nicméně jsem si se všema strašně sedla! Holky totiž byly stejně praštěné, jako já. Hikerky, které jsou schopné se sebrat a odjet do Alp na třídenní pochod. Samy. Jen tak. Zároveň všechny uměly skvěle anglicky, takže jsme se perfektně domluvily.

10.8. v 10 ráno jsem odlétala z Prahy. Vlastně den po tom, co jsem se vrátila z Dolomit, jen jsem si stihla něco málo vyprat a oblečení jsem sušila fénem, aby uschlo před tím, než ho narvu do krosny. V poledne jsem vystoupila ve Stockholmu, kde jsem se u gatu našla se zbytkem naší crew. Všichni jsme společně nasedli na letadlo do malého města Kiruna na severu Švédska. Jen tak pro zajímavost, Kiruna je asi 200 km NAD polárním kruhem. Nikdy jsem tak vysoko nebyla, nejvýš jsem byla asi na Islandu a ten je skoro celý kousek pod polárním kruhem.

Překvapilo mě, že ale teplota zase tak nízko nebyla. Mohlo být cca 8-10 stupňů, což je na takhle drsný sever dost. Byla jsem informovaná, že je to díky teplému Golfskému proudu, nicméně v zimě se tu teploty dostanou až k -40°C. Když jsem to uslyšela, úplně mě zamrazilo v zádech, ale na druhou stranu bych to někdy chtěla vyzkoušet. Vůbec si neumím představit, jak se existuje v takové zimě! (A věřte, že jednou vyzkouším! Hahaha)

Hned po příletu nás mikrobus odvezl do Fjellborg Arctic Lodge kousek od Kiruny, kde jsme měli první noc přespat. Mimochodem, jestli se sem budete někdy chystat, určitě tu přespěte, tahle lodge byla snad to nejkrásnější ubytování, kde jsem kdy byla. Kam se hrabou Hiltony! Mělo to neuvěřitelnou atmosféru, mluvím o těch krbech, dekách, do kterých se člověk zachumlá, parožích na stěnách a sauně s výhledem na jezero, kterou jsme si taky samozřejmě nenechaly ujít! Vždyť dalších pět dní budeme klepat kosu venku! :)

Hey travellers! 

So, I finally went through all 4500 photos from Sweden and sat down behind my desk to write an article about what I had experienced at the polar circle about two weeks ago. Now, after writing just a few sentences, I already know that it’s gonna be the longest article so far. And if not this one, the next one will be:)

For those who didn’t read any of my previous articles, I’ll explain why I actually went to Sweden. I was invited by Fjällräven, which has been organizing these treks for the past several years. It started with Sweden and now it’s grown even to the US, Denmark or Hong Kong.

Well, it’s not just a trek! It is 110 km by foot through the Lapland wilderness and Abisko National Park, which can be generally done in about 4-6 days. We chose the middle option and tried to finish the trek in 5 days. It’s important to mention that the trek copies the famous Kungsleden (or King’s Trail), which is even longer, so we did just a part of it. I would say the best part of it! :)

We were a group of 14 girls – journalists and bloggers – from 7 different countries. I was the only one from the Czech Republic. The rest of the girls were from from Germany, Netherlands, Sweden, Austria, Poland and France. It should also be noted that I was the youngest there! Everybody was around 35, however we had so many things in common, that I didn’t feel the age difference at all! The girls were just as crazy as me. Mostly hikers who are able to grab their backpacks and go to the Alps for a three-day trek. Alone. Just like that. At the same time, they were all fluent in English, so we didn’t shut up for a minute, haha:)

August 10th, at 10 am I was leaving Prague. Actually, it was a day after I came back from the Dolomites, so I just had time to do the laundry and I had to dry my clothes using a hair dryer because otherwise it wouldn’t be dry before it was loaded into the backpack. At midday, I got to Stockholm, where I met the rest of our crew for the first time. We all flew from Stockholm to the small town in the north of Sweden called Kiruna. Btw, Kiruna is about 200 km ABOVE the Arctic Circle. I’ve never been so high! I mean, even Iceland is under the arctic circle!

I was surprised that the temperature was not so low though. It could have been about 8-10°C, which is definitely warmer than everyone would expect. I was informed that this is due to the warm Gulf Stream, but in winter the temperatures usually get to -40°C. Ewwww! When I heard it, I got goosebumps, but on the other hand I would want to try it sometimes. Just for a few days though. I can’t imagine living in such a cold! 

After arriving in Kiruna, a minibus took us to the Fjellborg Arctic Lodge just outside of Kiruna, where we were sleeping the first night. By the way, if you’re ever around this area, definitely book your accommodation here, this lodge was probably the most beautiful accommodation I’ve ever been to. The mood there was sooo cozy but fancy at the same time. I’m talking about the fireplaces, the fluffy blankets in which you wrap and chill, the antlers on the walls and the sauna overlooking the lake, which of course we didn’t miss! No wonder, we’ll be freezing the next couple of days! 


Vyfasovaly jsme vybavení – batohy, stany, spacáky, vařiče, oblečení a jídlo na první tři dny. Měli jsme odpoledne na to, abychom si přebalily. Věděli jste, že pokud se chystáte na takhle dlouhý pochod, je potřeba si krosnu balit efektivně? Je to docela věda! A každé kilo se počítá, takže já po tom, co jsem po prvním zabalení zvážila batoh, a málem jsem omdlela, když jsem zjistila, že má 26 kg, musela všechno vytahat a začít balit znovu a polovinu věcí vyházet. Nakonec jsem se i se svými třemi objektivy dostala na 22 kg.

Večer jsme měly fantastickou večeři a já musím přiznat, že lepší jídlo jsem dlouho neměla. Servírovaly se samozřejmě švédské speciality, včetně lososa nebo lingonberry pudding. A to byl poslední večer v teplé posteli po reálném jídle.

We got all the equipment later that day – backpacks, tents, sleeping bags, stoves, clothes and food for the first three days. In the afternoon, we were supposed to repack our stuff. Did you know that if you’re going for such a long hike, you need to pack very efficiently? It’s quite a science! And every kg counts, so after my first attempt, I put my backpack onto a scale, and I nearly passed out, when I found out that it had around 26 kg. I had to pull everything out and start over, leaving the less important stuff in the lodge. At the end, I got to 22 kg with my 3 lenses, which wasn’t so bad afterall. 

In the evening, we had fantastic dinner, of course, Swedish specialties, including salmon or lingonberry pudding. And that was the last night in a warm dry bed and with a proper meal in my stomach. 

Další den ráno jsme vstávaly v 5.30, abychom se autobusem dopravily do městečka Abisko, odkud se trek začínal. Byla jsme první skupina ten den, co vyrážela, takže jsme v 9.00 byly už připravené na startu.

Vůbec nedokážu popsat tu atmosféru v Abisku. Všude byly stovky lidí s obrovskými krosnami, všichni se usmívali a mě bilo srdce neuvěřitelným tempem. STRAŠNĚ jsem se těšila, až vyrazíme! Nedokázala jsem ani sedět, ani stát, pořád jsem nervozně přešlapovala a odpočítávala minuty do startu.

The next morning we got up at 5.30am to take a bus to Abisko, where the trek started. We were the first group that day, so we were standing at the start line exactly at 9:00am. 

I can’t describe the atmosphere in Abiso at all. There were hundreds of people with huge backpacks, everyone was smiling and my heart was beating so fast. I couldn’t wait to start walking. I felt just great. I couldn’t even sit or stand, I was nervously walking around and counting minutes to the start.

Konečně odbila devátá hodina a my se daly do pohybu. První den nás čekalo šílených 24 kilometrů, takže jsme nasadily vražedné tempo. Prvních pár kilometrů bylo docela náročných, protože tu bylo pořád dost lidí. Přeci jenom Fjällräven Classic se letos zúčastnilo 2000 lidí a chvilku trvá, než se rozprostřou po trailu.

DAY 1
Nikkaluokta –> asi 5 km dál za Kebnekaise
DOHROMADY 24 KM

První den se šlo asi polovinu vzdálenosti lesem, který zas tak zajímavý nebyl, ale jakmile jsme se dostaly dál za stanici Kebnekaise, začala to být pastva pro oči! Najednou se změnil terén z listnatých lesů na hory a travnaté pláně a dokonce byl konečně poprvé vidět sníh. Na horu Kebnekaise se i často leze a je z ní nádherný výhled, takže jestli tu někdy budete, určitě se tam vyškrábejte! My na to bohužel neměly dost času.

Původní plán bylo dojít hlavně do check pointu na Kebnekaise, ale guidové věděli, jak bude přecpaná, takže nás hnali ještě dalších asi 5 km dál, do údolí, za což jsem jim byla nakonec docela vděčná. Měly jsme fantastický místo na spaní, kde široko daleko nebyl nikdo.

Uvařily jsme si naší supr dupr véču z pytlíku, o které musím napsat něco víc, protože mi dost utkvěla v paměti. Víte co se říká o instantním jídle, které se zalévá horkou vodou….:D Ale tohle, to bylo něco neuvěřitelnýho. Přísahám bohu, že to jídlo by lepší než to, co jsem schopná si já doma uvařit z čerstvých surovin! Byly tam takový bomby, jako trhaný hovězí s bramborovou kaší, losos s kuskusem nebo chilli con carne. Tyhle pytlíky vyrábí nějaká norská značka a příprava opravdu spočívá v zalití horkou vodou. Fígl je asi v tom, že suroviny jsou sušený mrazem a ne chemickýma nesmyslama. Je to dost drahá sranda, v norsku jsem je našla v nějakém obchodu a jeden pytlík stál v přepočtu asi 350 Kč, ale kdo si potrpí na dobrém jídle i na trekách, rozhodně by tohle měl zkusit.

V noci dost foukalo a jak jsme nebyla ani já, ani moje tent buddy, zvyklá na šustění stanu, moc jsme toho nenaspaly. Ráno se vstávalo v 6:30.

Finally, it was 9:00am and we started to move. The first day we did crazy 24 kilometers, so we got a pretty killer pace. The first few miles were quite hard because there were still plenty of people. There was 2000 people in total, so it takes a while till they all spread on the trek. 

DAY 1
Nikkaluokta -> cca 5 km beyond Kebnekaise
24KM IN TOTAL

The first day’s trail led half way through forest, which wasn’t so interesting, but as soon as we got past Kebnekaise station, it started to be pretty awesome. Suddenly the terrain changed into mountains and grassy plains, and it was also the first time to see the snow! The mountain Kebnekaise is often climbed by advanced hikers and I heard there is a beautiful view up there, so if you’re ever around, definitely go there! Unfortunately we didn’t have time for that. 

The original plan was to get to Kebnekaise checkpoint, but the guides knew, how it would be crowded, so we did another five kilometers further into the valley, for which I was quite grateful after all despite my tired feet. We had a fantastic place to sleep with not so many tents around us. 

We cooked our fantastic dinner, about which I have to write a little more, because it really stuck in my memory. You know what they say about instant meals into which you just pour hot water …. Hahaha:) But this was something incredible. I swear to God that the food was even better than my cooking from fresh ingredients! There were such awesome meals, like pulled beef with mashed potatoes, salmon with couscous or chilli con carne. These meals are made by some Norwegian brand and the preparation is really based on hot water. They’re so good probably because of the fact that everything is freeze-dried and not chemically. It’s pretty expensive though, I found them in a store in Norway, and one bag was worth about $17, but those who care about good food on treks should definitely try this.

At night, it was really windy and neither me nor my ten buddy was used to the loud rustling of the tent, so we didn’t sleep much. In the morning we got up at 6:30am. 

DAY 2
asi 5 km za Kebnekaise –> Sälka
DOHROMADY 22,5 KM

Druhý den jsem už začly přicházet moje fotografické orgasmy. Nejen že jsem se táhla jako smrad, ale ještě k tomu jsem šla neustále poslední, takže jsem musela často skupinu dobíhat.

Ten den jsme překročily neuvěřitelné množství mostů a většina cesty byla po dřevěných lávkách, které byly postaveny v těch největších močálech.

Trochu už se nám pletly nohy, ale tempo jsme měly pořád docela slušné. Po každé hodině jsme si dělaly dvacetiminutovou přestávku, během které jsme do sebe stihly natlačit Snickersku a sundat na chvíli boty, aby si nohy trochu odpočinuly. I druhý den jsme byly na nohou přeci jenom asi 11 hodin.

Dost velkou většinu času hustě pršelo, nicméně díky skvělému vybavení jsme byly všechny v suchu. Jen vařit v dešti bylo dost nepříjemný.

DAY 2
Cca 5 km beyond Kebnekaise -> Sälka
22,5 KM IN TOTAL

The next day I got my photographic orgasm. Not only did I walk slowly as hell, but I was always the last one, so I had to run & catch up frequently.

That day we crossed an incredible number of bridges, and most of the way was on wooden footbridges that were built in the largest swamps. 

Our feet were a bit tired from the previous day, but we still had a decent pace. After every hour, we took a twenty-minute break, during which we were able to eat some energy bars and take off the boots to let our feet relax. We were on our feet for about 11 hours, which was one hour less than the first day. 

It was raining for most of the time, but thanks to the great equipment we were all dry. Just cooking in the rain was a pain in the ass. 



DAY 3
Sälka –> Alesjaure
DOHROMADY 28,5 KM

Třetí den nastala krizovka a to nás čekala nejdelší část. Vstávaly jsme ještě o hodinu dřív, abychom opravdu stihly celých 28,5 km. Táhly jsme se dost pomalu a já měla nohy pořádně unavené. Už na začátku mě začal pobolívat ten můj zkryplený kotník. Teda na jiném místě, než obvykle, což mě dost překvapilo, ale nijak jsem bolest neřešila. Chodit se s tím dalo. Ke konci dne se mi bolest rozjela až do lýtka a večer jsem si už nestoupla na špičku.

DAY 3
Sälka -> Alesjaure
28,5 KM IN TOTAL

We had a little crisis the third day, and it was also the longest part. We got up an hour earlier to be sure that we get there. We walked slowly and my legs were getting really tired. Already at the beginning, my injured ankle began to hurt a little bit. In other spots than usually, which surprised me, but I didn’t pay attention to it anyways. I could still walk. By the end of the day, the pain began to spread to my calf as well and in the evening I couldn’t stand on my tiptoes. 

 

 


DAY 4
Alesjaure –> Kieron
DOHROMADY 18 KM

Čtvrtý den ráno musela jednu slečnu odvézt helikoptéra, protože prostě už nemohla dál. Měla na nohou puchejře o velikosti dvacky. Čímž nechci strašit, ale toho chození bylo opravdu hodně. Trasa nebyla nijak náročná na stoupání, po horách jsme prakticky nechodily, ale 12 hodin chůze denně dá taky zabrat. A když máte neprošlápnuté boty, cesta vrtulníkem v polovině zaručena!

Počítala jsem to a denně jsme musely spálit kolem 5000 kcal, takže některé slečny už čtrvtý den hlásily, že jim jsou volné kalhoty. Což teda nebyl můj případ, protože jsem byla zásobená několika desítkama Snickersek.

Postupně ubývalo i váhy, protože jsme odjídaly pytlíky s jídlem. Vodu jsme nenesly nikdy, protože jsme pily přímo z místních potoků. Byly křišťálově čisté, takže jim člověk i docela věřil.

DAY 4
Alesjaure -> Kieron
18 KM IN TOTAL

On the fourth morning, one girl had to be taken to the finish line by a helicopter, simply because she couldn’t go any further. She had blisters of the size of a coin. Which I don’t want to scare anyone, but there was really a lot of walking. The route was not difficult, we practically didn’t go to the mountains, but we were walking for 12 hours a day. And if you don’t have good shoes (or have brand new ones), the helicopter ride is guaranteed haha:) 

I thought about it and we had to burn around 5000 kcal every day, so some girls were already saying that their pants are loose. Which was not my case, because I was supplied by several dozens of Snicker bars, haha:)

Our backpacks were by that time a bit lighter thanks to all that food we ate. Also we never carried much water, because we drank directly from the local streams. They were crystal clear, so I trusted them:)

 

 

 

 

 

DAY 5
Kieron –> Abisko
DOHROMADY 17 KM

Pátý den jsme zase chytly energii a šlo se na pohodu. Asi možná protože jsme věděly, že už nám zbývá opravdu kousek. Těch 17 km se zdálo jako 5, což možná bylo způsobené i tím, že na checkpointu v Kieronu se podávaly PALAČINKY!!!!! S marmeládou a se šlehačkou!

Asi pět kilometrů před cílem jsme míjely neuvěřitelný canyon s tyrkysově modrou řekou, kde jsme načerpaly poslední zbytky energie.

DAY 5
Kieron -> Abisko
17 KM KM IN TOTAL

On the fifth day we got some energy again and the walking wasn’t so bad either. Maybe because we knew we were almost there. Those 17 km seemed like 5, which was probably also due to the fact that we got some PANCAKES!!!! They were served at the checkpoint at Kieron. With jam and whipped cream! Omnomnom! :)

Approximately five kilometers before the finish line, we passed an incredible canyon with a turquoise water, where we had our last break. 

Kolem druhé hodiny jsme procházely cílem za bouřlivého potlesku pořadatelů a těch, kteří přišli před námi.

Do cíle jsem se prakticky dokulhala, protože bolest v kotníku už byla dost nesnesitelná, ale…

ZVLÁDLY JSME TO!!!!!!!!!!!! UŠLY JSME 110 KILOMETRŮ VYSOKO NAD POLÁRNÍM KRUHEM!!!!!

A pocity v cíli? Když jsme procházely finish line, vyhrkly mi do očí slzy. Když jsem se otočila za sebe, bulely jsme všechny. Bylo to dojemný a já byla šťastná jako blecha, že jsme to dokázaly. Neřekla bych, že jsem si sáhla na dno, ale opravdu to jednoduché nebylo.

A víte na co jsem myslela v ten moment? Na to, že stoprocentně jednou půjdu Pacific Crest Trail. Nevím kdy, ale jednou určitě jo. Protože tyhle momenty jsou absolutně k nezaplacení a nevyrovná se jim zatím nic na světě.

Around 2 o’clock, we made it to the finish with a huge applause of people from Fjällräven and those who came before us.

The last few kilometers I was limping a bit, because the pain in my ankle was quite unbearable, but…

WE MADE IT!!!!!!!!!!! WE DID 110 KILOMETERS HIGH ABOVE THE ARCTIC CIRCLE!!!! 

And my feelings in the finish? As we passed the finish line, of course I started to cry. When I turned around, we were all crying haha:). It was really touchy and I was happy as hell. It was not easy easy at all, but everything was definitely worth it! 

And do you know what I was thinking at that moment? That I will do the Pacific Crest Trail once. I don’t know when, but I’ll definitely try it sometimes. Because these moments are absolutely unforgettable. 

Ještě mě napadlo napsat vám statistiky letošního Fjällräven Classic Sweden, protože mi přišly docela zajímavý!:)

Tak třeba, že letos se pochodu zúčastnilo 2000 lidí ze 38 různých zemí. Nejvíc zastoupená země byla samozřejmě Švédsko s 26%, hned za ním Německo s 15% a na třetím místě byla překvapivě Jižní Korea z 13%. Treku se zúčastnilo 40% žen, což je zatím nejvíc od doby založení. Nejstaršímu hikerovi bylo 74 let a nemladšímu 3 roky. Dokonce 1 člověk se vydal na trek o berlích a několikrát jsme ho i potkaly! Přibližně 4% lidí trek nedokončí, což mi taky tak strašné nepřijde!:) A ze všech participantů šlo Fjällräven Classic poprvé 82% a zbylých 18% podruhé nebo více.

No a spoustě z vás jsem ještě slíbila info o tom, co mívám na tyhle treky s sebou a hlavně na sobě. Vzhledem k tomu, že jsem byla pět dní na cestě, batoh musel být opravdu dobře zabalený, protože každých dvacet deka bylo znát. Takže snad na nic nezapomenu! Začnu od nejdůležitějšího:

I thought I could write this year’s statistics of Fjällräven Classic Sweden, because I found them quite interesting :)

Fjällräven Classic Sweden 2017 had 2,000 starters from 38 countries in total. The biggest countries represented were Sweden (26%), Germany (15%) and South Korea (13%). There was 40% of women, which is the highest percentage of women represented ever at the Fjällräven Classic. The oldest trekker was 74 yrs old, the youngest one 3 yrs old. 1 person started and finished on crouches and we actually saw him a couple of times! He was incredible! Approx. 4% of trekkers abandoned the trek, which is a normal rate. 82% did their first Fjällräven Classic Sweden, 18% did their second start or more. 

Well, and I also promised a lot of you guys to give you some info about what the equipment, so here it is! Since I was walking for 5 days in a row, the backpack had to be packed effectively, because every pound  counts! I’ll start with the most important stuff: 

VYBAVENÍ

  • Trekové boty – na těch záleží úplně ze všeho nejvíc, protože právě ty rozhodnou o tom, jestli pochod dokončíte, nebo ne. Já měla Hanwag Banks II GTX, odkaz TADY. Jestli můžu něco doporučit, tak nikdy nechoďte na dlouhé treky v nových botech, vždycky si je prošlápněte na nějakých krátkých. A ne, takovýhle trek opravdu v teniskách nezvládnete:)
  • Krosna – druhá nejdůležitější věc, na které se nevyplatí šetřit, protože ta ovlivní to, jestli stanete na finishline v křečích v zádech nebo v pohodě. My jsme měly možnost vyzkoušet Fjällräven Abisko 65, přičemž jak už název vypovídá, jednalo se o 65 litrovou krosnu. Odkaz TADY.
  • Stan – nikdy jsem si nemyslela, že stan je důležitý, do té doby, než jsem poznala Fjällräven Abisko Shape 2. Při pouhých 2,3 kg patří mezi nejlehčí stany a já nechápala, jak může tak obrovský stan být tak lehoučký. Nejen, že by se v něm vyspali v pohodě tři lidi, ale obrovská je i jeho předsíň, kam schováte bez problému 5 obrovských krosen, dvě kola, nebo tři lidi na židličce. Odkaz TADY.
  • Spacák – vyzkoušely jsme spacák Fjällräven Abisko W Three Seasons, který byl do -2°C a musím říct, že to občas nestačilo. V noci teplota padala dost k nule, takže jsem se občas musela do něj zabořit i hlavou, abych se nebudila zimou. Odkaz TADY.
  • Základní vrstva oblečení – na treku většinou funguje metoda vrstvení. Moje základní vrstva se skládala většinou z tenkého trička (odkaz TADY nebo TADY) a pod kalhotami jsem občas mívala obyčejné bavlněné legíny z H&M, protože je mi většinou o trochu větší zima, než ostatním, hiihi:)
  • Trekové kalhoty + legíny – Pokud nepršelo, po cestě jsem střídala dvoje kalhoty. Jedny byly širší a o něco teplejší (odkaz TADY), druhé byly trekové legíny, které konečně přišly do prodeje! Nechápu, že nikdo nikdy předtím nevymyslel trekové legíny, protože je to ta nejpraktičtější věc ever a můžu je doporučit všema deseti. Tenhle kousek je asi mým nejoblíbenějším!:) (odkaz TADY)
  • Fleecová mikina – většinu času jsme trávily ve fleecové mikině (která podle toho na konci treku vypadala:D), protože na tričko to rozhodně nebylo, péřová bunda se nehodí na chození a waterproof bunda nedýchá. My na mikině měly ještě speciální nášivky Fjällräven Classic Sweden 2017 a ty bohužel k dostání nikde nejsou, ty se dostaly jen účastníkům pochodu. Na klasickou verzi bez nášivky odkaz TADY.
  • Waterproof bunda – zrovna ve Švédsku prší každých dvacet minut, takže bylo třeba mít voděodolnou bundu při ruce. My jsme vyzkoušely Fjällräven Abisko Eco-Shell Jacket, která nepromokla ani po tříhodinovém hustém dešti. Odkaz TADY.
  • Waterproof kalhoty – k voděodolné bundě jsou samozřejmostí i voděodolné kalhoty, se kterými mám stejnou zkušenost, jako s bundou. Nepropustily jedinou kapku. Jejich širší střih je dán tím, že se většinou oblékaly přes jedny ze zmíněných kalhot. Skvělé je to, že se dají rozepnout od spoda až ke kolenům, takže člověk nemusí sundavat boty, když začne zničeho nic pršet. Odkaz TADY.
  • Teplá péřová bunda – jakmile jsme měly pauzu, nebo se večer utábořily, začala být samozřejmě zima, protože se člověk přestal hýbat. Při těchhle příležitostech jsme oblékaly Fjällräven Abisko Padded Pullover, která opravdu zahřála. Upřímně péřové bundy nesnáším, ale jejich efekt jim musím nechat. Jsou lehounké a neuvěřitelně teplé. Odkaz TADY.
  • Vaření – naše instantní kuchyňka se skládala z bomby & vařiče & malého hrnce na vaření vody (odkaz TADY), lžičky (odkaz TADY), láhve na vodu (odkaz TADY) a třech různých misek (odkaz TADY) a nože. Všechno bylo od značky Primus a nemohla jsem si ho vynachválit! Ve vařiči se pětistupňová voda z potoka začala vařit za dvě minuty!!!! Chápete to?!
  • Jídlo – veškeré teplé jídlo (tzn. snídani, oběd, večeři) zajišťovala norská značka DryTech. Jejich produkty s názvem Real Turmat jsem chválila už dřív. Stránky mají bohužel převážně v norštině. Odkaz TADY. Zbytek jídla spočíval v energetických tyčinkách, čokoládách a sušených (často i sobích) masech.
  • Trekové hole – nesměly chybět ani hole, ale ty jsou jediné, u kterých si nevzpomenu značku, nicméně si nemyslím, že na značce záleží. Já mám doma Leki a jsem s nima nadmíru spokojená, ale jak říkám, u holí kvalita není důležitá tak, jako třeba u spacáku.
  • Fototechnika & elektronika – takže zase a znovu, píšu to pořád a všude a stejně dostávám dvacet dotazů denně čím fotím a už mě vážně nebaví odpovídat. Všechno je focené Canonem 80D a objektivy jsem měla tři. Canon 50 mm f1.4, Canon 10-22 mm a Tamron 17-50 mm f2.8, které jsem neustále střídala. Video je natočené ale převážně pevnou padesátkou. GoPro jsem měla s sebou taky, ale nevytáhla jsem ho snad ani jednou. Dál jsem táhla 4 náhradní baterky do foťáku (po cestě není jediná elektrika, kde by se dalo cokoliv nabít), a hodně výkonnou powerbanku, myslím že má 40.000 mAh a taky podle toho váží (řekla bych tak kolem půl kila minimálně).
  • Other – zbytek váhy batohu mi zaplňoval rychleschnoucí ručník, pár bavlněných třiček navíc, repelent, sluneční brýle, čepice, rukavice, spodní prádlo, malá kosmetická taštička s deodorantem, toaleťákem (toalety na treku nejsou), kartáčkem, pastou a hřebenem (který jsem použila jednou..:D). Nic víc z hygieny nepotřebujete. Věděla jsem, že se nebudeme 5 dní mýt (:D), takže jsem se s nějakým šamponem ani neobtěžovala. Pokud bychom nešli s guidama, který měli first aid kit, tak bych si do batohu přibalila ještě Ibalgin a náplasti:)

EQUIPMENT

  • Trekking boots – that is the most important part for everyone because it is them who decide whether you finish the trail or not. I was wearing the Hanwag Banks II GTX. link HERE! If I can recommend something, never wear new bots for these multi-day treks, always break them in before on a few shorter ones. And no, you can’t wear your sneakers, haha:)
  • Backpack – the second most important thing on which you shouldn’t save money, because it will affect whether you get to the finish line with cramps in your back or in no pain at all. We had the opportunity to try Fjällräven Abisko 65, and as the name suggests, it was a 65-liter backpack. Link HERE!
  • Tent – I never thought the tent was important until I tried the Fjällräven Abisko Shape 2. With its 2.3 kilos it’s one of the lightest tents and I didn’t understand how such a huge tent could be so light. Not only that three people could sleep in it, but it also has a huge hall where you can safely hide 5 big backpacks, two bicycles, or three people on a chair. Link HERE!
  • Sleeping bag – we tried the Fjällräven Abisko W Three Seasons sleeping bag, which was suitable down to -2°C and I must say that it was not enough. At night the temperature dropped almost to zero, so I sometimes had to bury my head in it too, just to get warmer a bit. But I’m always cold, haha:) link HERE!
  • First layer of clothing – the layering method usually works on the treks. My first layer consisted mostly of thin t-shirts (HERE or HERE), and under my trousers I wore my basic thin cotton leggings from H&M because I’m always a little bit colder than the others, hiihi :)
  • Trekking pants + leggings – when it didn’t rain, I was switching between two kinds of pants along the way. The first ones were wider and slightly warmer (link HERE!), the other ones were actually trekking leggings that finally came to the stores! I don’t understand why nobody invented these tights earlier, because it’s the most practical thing ever and I can recommend them to everyone! This piece is probably my favorite one from Fjällräven :) :) (link HERE!)
  • Fleece sweatshirt – most of the time we spent in a fleece sweatshirt because it was definitely not a t-shirt temperature, the warm jacket was not suitable for walking and the waterproof jacket doesn’t breathe. We also had special Fjällräven Classic Sweden 2017 patches on it, but unfortunately they are not sold anywhere, you only get these when you participate on this trek. The basic version without the patches is right HERE!
  • Waterproof Jacket – in Sweden it rains every twenty minutes, so it was necessary to have a waterproof jacket within a quick access. We tried the Fjällräven Abisko Eco-Shell Jacket, which didn’t let in any water, even after three hours of heavy rain. Link HERE!
  • Waterproof pants – waterproof jackets are a must-have but people tend to forget about waterproof pants. I had the same experience with these as with the jacket. Not a single drop. Their wider cut is due to the fact that they are mostly put over regular pants. The great thing is that they can be unzipped from the bottom to the knees, so you don’t have to take off your shoes when it suddenly starts to rain. Link HERE!
  • Warm puff jacket – once we had a break or camped in the evening, it got, of course, supercold because we stopped moving. On these occasions we put on the Fjällräven Abisko Padded Pullover, which was great. I honestly don’t like the puff jackets, but I have to admit that they’re effective. They are light and incredibly warm. Link HERE!
  • Kitchen – Our instant kitchen consisted of a stove & gas & small water pot (link HERE), spoon (link HERE), water bottle (link HERE), three different bowls & plates (link HERE!) and a knife. Everything was from Primus and I can recommend it as much as I can. Can you believe that the stove brought 5-degree water to boil in about two minutes?!?? 
  • Food – all hot meals (breakfast, lunch, dinner) was provided by a Norwegian brand called DryTech. I talked about their products called Real Turmat earlier. Unfortunately, their website is mainly in Norwegian. Link HERE! The rest of the food consisted of energy bars, chocolate and dried (often reindeer) meat.
  • Trekking poles – they should be part of your gear as well, but they are the only thing of which I don’t remember the brand, but I don’t think the brand actually matters. I have Lekis at home and I’m very happy with them, but as I say, the quality of the poles is not as important as for example the sleeping bag.
  • Camera equipment & electronics – so again and again, I write it all the time and everywhere, and I get twenty questing a day about my camera. I use a Canon 80D and I took three lenses this time. Canon 50 mm f1.4, Canon 10-22 mm and Tamron 17-50 mm f2.8, which I continually switching. The video is shot mostly the fifty mm lens. I took my GoPro as well, but I didn’t use it at all. Then I carried four spare batteries for my camera (there is no electricity on the way) and a very strong power bank, I think it has 40,000 mAh, but it weighs about half a kilo. 
  • Other – the rest of my backpack was filled with a quick-drying towel, a couple of extra cotton t-shirts, repellent, sunglasses, caps, gloves, underwear, a small cosmetic bag with deodorant, toilet paper (there are no toilets on the trek), a toothbrush, a paste and a comb (which I didn’t use haha). You don’t need anything else from hygiene. I knew we wouldn’t be having a shower for 5 days (hahaha!), so I didn’t even bother to bring a shampoo. If we didn’t go with the guides who had a first aid kit, I’d pack Ibalgin and some bandaids as well. 

UFFFFFFFFFF !!!!!! Takže anooo, tohle je ode mě už vážně všechno a já myslím, že jsem pokořila nejdelší článek so far! Už se těším na překlad! :D A jestli jste to dočetli i vy až sem, tak klobouk dolů!:)

Kdyby vás ještě cokoliv napadlo, dejte vědět do komentářů, ráda odpovím! Ale jestli se mě ještě někdo zeptá, čím fotím, tak si ho najdu a osobně praštim! :D Jo a pár fotek je od oficiální fotografky Anette Andersson, která byla úplně nejskvělejší! <3

Každopádně bych ještě ráda ještě jednou poděkovala Fjällrävenu a Hanwagu, kteří mi umožnili zažít nejkrásnější týden (vlastně dva!) tohodle léta! Neuvěřitelně si vážím toho, že na tak skvělý event pozvali zrovna mě, obyčejnou holku z Česka.

Pa,
E.

UGHHHHH! So this is it! It really is the longest article in the history of my blog! And if you’re reading this, you probably read the whole article, which is unbelievable! :)

If anything else gets on your mind, let me know, I’d be thrilled to answer all your questions! But if anyone asks me what camera I’m using, I’ll kill him! Hahha:) And by the way, a few pics were from the official photographer Anette Andersson, and she was awesome! <3 

Anyways, I would like to thank Fjällräven and Hanwag once again for having me and letting me experience the most beautiful week (actually two!) this summer. I really appreciate that they invited me, an ordinary Czech girl, to such a great event:) 

Love,
E.

Spread The Love!Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someoneShare on Google+Pin on PinterestShare on TumblrShare on StumbleUponShare on Reddit

Post navigation

  17 comments for “110 km Hike Above Arctic Circle

  1. Anonymous
    August 29, 2017 at 16:25

    Skvělý článek, zhltla jsem ho jako malinu. fjallraven miluji, jejich věci, jak je vyrábějí a sledovat jejich různé projekty. Věřím že sis to pořádně užila a že jednou Pacific Crest Trail zdoláš.Super, že si měla fajn partu a ty fotky jsou nádherný. :)

  2. Veronika
    August 29, 2017 at 16:27

    Skvělý článek, zhltla jsem ho jako malinu. fjallraven miluji, jejich věci, jak je vyrábějí a sledovat jejich různé projekty. Věřím že sis to pořádně užila a že jednou Pacific Crest Trail zdoláš.Super, že si měla fajn partu a ty fotky jsou nádherný.

  3. August 29, 2017 at 17:12

    Veľmi pekne a priehľadne spísané :) FjallRaven Classic je môj sen, ale predtým ako sa ho zúčastním si musím ešte vyliezť Eiger! :D Inak na tie legíny som pozerala už niekoľko krát, ale tá cena!

    • August 29, 2017 at 22:07

      Paráda, to jsem ráda! Já už jsem se v tom trochu sama ztrácela:DD Cena je šílená, ale zrovna ty legíny za to stojí! <3

  4. veriikaVeronika
    August 29, 2017 at 17:18

    Super, Eli, přečetla jsem to jedním dechem! Vypadá to nádherně a náročně zároveň, občas ty pohledy na dlouhý trail a hory a nic jiného v dohlednu… Ale věřím, že to stálo za to! Tak, a teď ty Lofoty, prosím! :D

    • August 29, 2017 at 22:05

      Jeejejej, to jsem strašně ráda! :) Děkuju Verčo!:) Lofoty budouuuuu!

  5. August 30, 2017 at 09:29

    Eli, sledujem tvoje príspevky už dlhší čas , ale keďže žijem momentálne v Kanade a úplne som prepadla láske k horám , tento článok som čítala s úplným nadšením . Nádherný článok ,krásne krásne fotky a pre teba ešte krajšie zážitky 😊 pokračuj v tom aj naďalej. 😊

    • August 30, 2017 at 10:04

      Teeeda, ty se máš!:) Taky bych chtěla žít v Kanadě, abych to měla blíž do hor!:D Každopádně děkuju mooooc!<3

  6. Monika
    August 30, 2017 at 09:42

    aaach! uplně jsem to tím článkem prožívala s tebou:) .. jak já Ti závidím, taková příroda a ještě Fjällräven? naprostá paráda! a ty fotky?! ..nemám slov .. :)))

  7. Dominika
    August 30, 2017 at 11:00

    Ahoj Eliško, článek je naprosto úžasný. A ty fotky? … NÁDHERA (trochu mi to připomíná film Divočina právě o Pacific Crest Trail) . Včera večer jsem článek přečetla s otevřenými ústy a celou noc jsem pak nemohla spát, protože jsem měla pořád před očima tu krásu. A řekla jsem si, že to musím jednou taky absolvovat. Jenom vůbec nevím jak to funguje. Může tu cestu absolvovat každý, kdo se přihlásí? Nebo je to jenom na pozvání od fjallravenu? Děkuju moc za odpověď a na Lofoty se už taky strašně těším … je to můj další sen (společně s Islandem). Děkuju, že mě tak krásně inspiruješ k cestování <3

  8. Efí
    August 30, 2017 at 12:17

    Eliško, moc hezky napsaný článek. Fotky skvěle dokreslují atmosféru pochodu v překrásné přírodě. Čtivě popsaný seznam vybavení se může budoucím trekařům hodit. Moc pěkný :-)

  9. Sára
    August 30, 2017 at 12:56

    Co k tomu napsat? Prostě úžasný. Fotky i článek.

  10. August 30, 2017 at 13:25

    Článek je super. Většinou mě dlouhé články odradí předem, ale tohle se fakt četlo samo. :-) Zajímalo by mě, jak se ti šlo v takhle velké společnosti, když jsi poslední dobou dost chodila sama? Jinak ten Pacific Crest Trail určitě dáš. Asi neznám člověka, který by se na ten pochod hodil víc. A navíc, hned jak jsem si to přečetla mi hlavou blesklo “To budou fotky!”. :-D A mimochodem, jako člověk, kterej se tě začátkem roku ptal v zástupu lidí “čím fotíš” se teď řádně kaju. :-D

  11. Bára
    August 30, 2017 at 17:13

    To je naprostá paráda <3 Už jsem si to v duchu připsala na seznam toho, co rozhodně musím zažít (hned na základě fotek na insta :D )
    Nedávno jsem zhltla články ze Švýcarska a pár z Tater, zítra má začít pršet, tak se chystám na nějaké další… :)
    Už se těšim na report z Lofot, užij si to tam :)

  12. Bára
    September 2, 2017 at 13:40

    Elisko, diky za tenhle clanek a vlastne vsechny horsky clanky, vypada to nadherne!Uplne nutne se tam musim nekdy podivat:)) Jinak co se tyce Pacific Crest Trail, muj pritel chodi kazdy rok jeden usek, takze tak za 5 let to bude mit cely:D..Ted sel usek z Yosemite valley na vrchol Mt. Whitney, 390 km za 20 dni. Bala jsem se, ze bych to nedala, peotoze tam letos v srpnu bylo porad hodne snehu,ale na dalsi usek uz se chystam pristi rok s nim:)

Leave a Reply